Zdá sa, že máte zablokovanú reklamu

Fungujeme však vďaka príjmom z reklamy a predplatného. Podporte nás povolením reklamy alebo kúpou predplatného.

Ďakujeme, že pozeráte .pod lampou. Chceli by ste na ňu prispieť?

Zle se vede zemi

.jiří Pehe .časopis .klub

Kniha Tonyho Judta Zle se vede zemi: Pojednání o naší současné nespokojenosti je pozoruhodným vizionářským dílem, která se dnes už příliš nepíší, a které by jen málokdo čekal od jednoho z nejrespektovanějších univerzitních učenců naší doby.

Vzniklo tak dílo, které nejenom tím, co říká, ale především tím, jak to říká, je pravděpodobně nejdůležitějším traktátem na téma role levice od dob Frankfurtské školy, snad jen s čestnou výjimkou pozdějších textů slovinského filozofa Slavoje Žižka.
Judt přitom není „revolucionář“. Současnou západní civilizaci vidí jako propadlou bezuzdnému materialismu, v němž bezmyšlenkovitá spotřeba a sobectví nahradily vize a idealismus. Materialistická spotřeba vytváří morální vakuum, v němž se vytrácí společenské pojivo v podobě důvěry – tedy důležité formy sociálního kapitálu, který držel západní společnosti „pohromadě“ po většinu druhé poloviny 20. století a zabránil dalším zničujícím konfliktům.
Společnost prohlubující se nerovnosti, v níž žijeme, postupně ničí povědomí o společném smyslu, který vyztužoval západní demokracie ještě v 80. letech minulého století, a jehož nositeli byly mohutné střední třídy.
Judt vášnivě polemizuje zejména s tendencí západních společností reagovat na tlak globalizace privatizací stále většího počtu funkcí moderního státu. Tento proces, který byl naplno spuštěn pádem komunismu a následným zhroucením bipolárního věta, vedl postupně k privatizaci i těch odvětví, která tradičně patřila ke strategickým oblastem kontrolovaným státem. Bezhlavá privatizace je ovšem podle Judta zásadní omyl, který ohrožuje nejenom sociální soudržnost západních společností, ale v posledku i liberálně-demokratický systém.Deregulace tržní ekonomiky po pádu komunismu a její rozšíření v globálním měřítku otevřela stavidla k rozvinutí přirozené tendence kapitalismu k oligopolizaci a monopolizaci. Postupně se vytratily hlavní pilíře sociální soudržnosti: důvěra v systém, pocit sounáležitosti a vědomí společného zájmu. V současné západní společnosti tak už nejen nezbývá místo pro ctižádostivé myšlenky a cíle, které charakterizovaly léta šedesátá, ale ohrožen je i samotný demokratický étos.
Příběh solidárního demokratického státu je morální příběh. Levice selhává, protože sociální stát začala považovat za tak nezpochybnitelnou součást západní demokratické kultury, že dovolila, aby se z etického příběhu společenské solidarity stala pouhá technologie redistribuce. Pokud má hrát v budoucnosti důležitou roli, musí nabídnout nový jazyk, v němž základní ideály solidárního demokratického státu budou „vyprávěny“ z etických pozic. Je třeba se postavit pokračující privatizaci státu, a tím jeho rozpuštění v rukou globálního kapitalismu, protože hodnoty, které levice nabízí, není možné bez sebevědomého státu uskutečňovat. A bez těchto hodnot možná nepřežije ani to, co nazýváme demokratickým Západem. Autor je český politolog, text vyšiel v internetovom DeníkReferendum.cz. Krátené.
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.
.diskusia | Zobraziť
.posledné
.neprehliadnite