Ve svých příspěvcích nejraději počítají. Například kolik asi vydělává terč jejich negativních emocí. Vyskytují se také takzvaně národovečtí – ti se rádi distancují od „cizáků“. Pod svými anonymy jsou bojovní a znají zaručené recepty na společenské problémy.
Prostě lůza. E –lůza.
E – lůza chápe demokracii jako práva bez odpovědnosti; církev jsou černoprdelníci, policie fízlové, aktivisté mimovládních organizací feťáci, politikové, které nemají rádi, by měli viset, všichni jsou zkorumpovaní, Evropská unie ať jde do hajzlu, Rusové a Američané s ní, kam koukneš, samý bolševik, dejte už pokoj s tím Havlem, židy, zednáři a podobně.
E – lůza nejsou žádní chudáci bez přístřeší, ale gramotní občané takzvané informační společnosti a informačního věku. Tím se liší od spodiny společnosti, kterou popsal Theodore Dalrymple v knize Ztraceni v Ghettu (Leda 2011). Čtu diskusní příspěvky těch lidí na internetu sice výběrově, ale soustředěně. Vím, že až se potkáme face – to – face, nebude to o diskusi. Pravda a láska nad lží a nenávistí nevítězí ústupem a rezignací. Mám však silný pocit, že tito lidé, na rozdíl od vykořeněných, kriminogenních, primitivních, na dávkách a drogách závislých, permanentně nezaměstnaných… příslušníků spodiny společnosti, jsou zbabělci.
Toto vše mi proběhlo hlavou jednoho lednového večera roku 2012. Za pár dnů jedeme s Petrem, Martinou, Martinem, Milenou a Mirem do Ostravy a Budišova. Uzavíráme jednu kapitolu svých životů. Odevzdáváme profíkům agendu Natálky, holčičky která po zbytek života bude stigmatizována svým spáleným tělem a duší. Skončila krizová fáze ochrany jejího života. Nastupují sociální pracovníci, učitelé, terapeuti, odborný servis pro manažment všednodennosti. V noci, až se budeme vracet do Prahy, bude v autě opět příjemná a uvolněná atmosféra. Máme se totiž vzájemně rádi.
Existenciální pravda je to, co dělám, ne to, co říkám, přednáším anebo píšu. Dělat můžu ovšem i svinstvo a špatné věci. Proto je soužití pravdy a lásky tak důležité.
Peter Zajac mi po přečtení první verze mého textu napsal: „Existenciálna pravda je v súlade toho, čo robím, s tým, čo hovorím, prednášam, alebo píšem.“ Má pravdu, i když jde často o nesoulad.
Prostě lůza. E –lůza.
E – lůza chápe demokracii jako práva bez odpovědnosti; církev jsou černoprdelníci, policie fízlové, aktivisté mimovládních organizací feťáci, politikové, které nemají rádi, by měli viset, všichni jsou zkorumpovaní, Evropská unie ať jde do hajzlu, Rusové a Američané s ní, kam koukneš, samý bolševik, dejte už pokoj s tím Havlem, židy, zednáři a podobně.
E – lůza nejsou žádní chudáci bez přístřeší, ale gramotní občané takzvané informační společnosti a informačního věku. Tím se liší od spodiny společnosti, kterou popsal Theodore Dalrymple v knize Ztraceni v Ghettu (Leda 2011). Čtu diskusní příspěvky těch lidí na internetu sice výběrově, ale soustředěně. Vím, že až se potkáme face – to – face, nebude to o diskusi. Pravda a láska nad lží a nenávistí nevítězí ústupem a rezignací. Mám však silný pocit, že tito lidé, na rozdíl od vykořeněných, kriminogenních, primitivních, na dávkách a drogách závislých, permanentně nezaměstnaných… příslušníků spodiny společnosti, jsou zbabělci.
Toto vše mi proběhlo hlavou jednoho lednového večera roku 2012. Za pár dnů jedeme s Petrem, Martinou, Martinem, Milenou a Mirem do Ostravy a Budišova. Uzavíráme jednu kapitolu svých životů. Odevzdáváme profíkům agendu Natálky, holčičky která po zbytek života bude stigmatizována svým spáleným tělem a duší. Skončila krizová fáze ochrany jejího života. Nastupují sociální pracovníci, učitelé, terapeuti, odborný servis pro manažment všednodennosti. V noci, až se budeme vracet do Prahy, bude v autě opět příjemná a uvolněná atmosféra. Máme se totiž vzájemně rádi.
Existenciální pravda je to, co dělám, ne to, co říkám, přednáším anebo píšu. Dělat můžu ovšem i svinstvo a špatné věci. Proto je soužití pravdy a lásky tak důležité.
Peter Zajac mi po přečtení první verze mého textu napsal: „Existenciálna pravda je v súlade toho, čo robím, s tým, čo hovorím, prednášam, alebo píšem.“ Má pravdu, i když jde často o nesoulad.
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.