Mladý muž vyprávěl, jak ho kvůli účesu téměř k smrti umlátili a na celý život poznačili skinové. A sympatická zdravotní sestra přečetla příběh primáře, lékařů a sester z nemocnice, kde před léty odhalili masového vraha, jenž zabíjel pacienty vysokými dávkami heparinu. Následně byli šikanováni a zneužiti k mediálním, ideologickým a mocenským hrátkám.
Mám ještě v paměti protiromské bouře, které poznačily rok 2011 v Čechách. Vše začalo na Šluknovsku pod heslem „boje s nepřizpůsobivými“. Trvalo to dlouhé měsíce, v postižených regionech se prostřídali politici všech stran a ústavních institucí. Vymýšlely se programy, zřizovaly se instituce, vyčleňovaly peníze a mluvilo se do zblbnutí. Až po mnoha měsících bylo publikováno šetření policie. Vše začalo bitkou dvou gangů: „Byla to obyčejná rvačka mezi místními zlodějskými gangy a dealery drog." Že tato jiskra nepřerostla do mohutného požáru, je jenom náhoda. Nicméně, potence tady je a to zprava doleva.
Přibližně ve stejném čase přišel mail od přítele (krácené): „Moje žena měla v červenci recidivu roztroušené sklerózy. Sedm pegů-výživ, pět cévkování, tři jídla, dvoje čistění zubů a mytí, jedno větší cvičení a jedna návštěva sestřiček. Neříkám, že se víc modlím, ani že víc čtu beletrii či dokonce filosofii – celkově mám vlastně o hodně míň času –, ale díky tomu materiálnímu starání mám dost času na průběžné rozjímání. Poslal jsem dva články do dobrých časopisů, tak mi držte palce. Jak je vidět, mám se dobře.“
Klíčovou událostí v Čechách byla nedávná spontánní exploze pozitivních emocí. Ty svíčky na náměstích a pietních místech neokázale vzdávaly hold člověku V. H. Symbolizoval událost, která je pro mou generaci zásadní – konec komunizmu. Zdá se, že obyčejné dobro je v lidech ukryto pro chvíle nouze a potřeby. Demokratické volby takovou chvílí nejsou. To spíše situace, kdy se obáváme, že demokratické volby nebudou. Strach je pro běžného občana motivací, ne vizí, vírou, moudrostí. Čeho se však mají bát občané naší obézní civilizace? Že jim někdo vezme jejich vrchovaté talíře? Snad spíše o úděl svých dětí a jejich dětí. Řeší to tím, že děti nemají. Fakt krize.
Mám ještě v paměti protiromské bouře, které poznačily rok 2011 v Čechách. Vše začalo na Šluknovsku pod heslem „boje s nepřizpůsobivými“. Trvalo to dlouhé měsíce, v postižených regionech se prostřídali politici všech stran a ústavních institucí. Vymýšlely se programy, zřizovaly se instituce, vyčleňovaly peníze a mluvilo se do zblbnutí. Až po mnoha měsících bylo publikováno šetření policie. Vše začalo bitkou dvou gangů: „Byla to obyčejná rvačka mezi místními zlodějskými gangy a dealery drog." Že tato jiskra nepřerostla do mohutného požáru, je jenom náhoda. Nicméně, potence tady je a to zprava doleva.
Přibližně ve stejném čase přišel mail od přítele (krácené): „Moje žena měla v červenci recidivu roztroušené sklerózy. Sedm pegů-výživ, pět cévkování, tři jídla, dvoje čistění zubů a mytí, jedno větší cvičení a jedna návštěva sestřiček. Neříkám, že se víc modlím, ani že víc čtu beletrii či dokonce filosofii – celkově mám vlastně o hodně míň času –, ale díky tomu materiálnímu starání mám dost času na průběžné rozjímání. Poslal jsem dva články do dobrých časopisů, tak mi držte palce. Jak je vidět, mám se dobře.“
Klíčovou událostí v Čechách byla nedávná spontánní exploze pozitivních emocí. Ty svíčky na náměstích a pietních místech neokázale vzdávaly hold člověku V. H. Symbolizoval událost, která je pro mou generaci zásadní – konec komunizmu. Zdá se, že obyčejné dobro je v lidech ukryto pro chvíle nouze a potřeby. Demokratické volby takovou chvílí nejsou. To spíše situace, kdy se obáváme, že demokratické volby nebudou. Strach je pro běžného občana motivací, ne vizí, vírou, moudrostí. Čeho se však mají bát občané naší obézní civilizace? Že jim někdo vezme jejich vrchovaté talíře? Snad spíše o úděl svých dětí a jejich dětí. Řeší to tím, že děti nemají. Fakt krize.
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.