Hlavu vzhůru, bratři a sestry!
Tato doba není pro křesťany zvlášť příjemná, ale pro křesťany správného formátu je to velký a nádherný čas. „Jestliže mne pronásledovali, i vás budou pronásledovat.“ V takových slavných chvílích zpívá církev Pánu hrdinskou píseň lásky a věrnosti. Je to výsada a dar právě teď žít, milovat a bojovat.
Člověk, který si vybral svobodu proti Bohu, musel poznat, že si vybral otroctví. Je to čas odplaty, kterou vykonává bezbožný komunismus na bezbožném kapitalismu, svém původci.
Pro církev je to doba očisťování a zrání. Církev se očisťuje a vyrůstá zradou slabých a statečností věrných. Úkol této mimořádné doby je boj. Je to denní boj o vlastní duši s tělem, světem i ďáblem. Boj o duši pohanů kolem nás.
Nepřítel je silný. Využívá pudové proudy v člověku. Má školené kádry. Je vášnivý a obětavý, pevně organizovaný, lstivý, ochotný ke všemu zlému. Chce vsugerovat dojem společných cílů a přimět ke spolupráci. Rozleptat jednotu, zkompromitovat silné osobnosti a zlomit nebo vyřadit vedení. Nakonec úplně zotročit a zapřáhnout na zbolševizování světa.
Náboženství nebude mít místo ve světě jimi zbudovaném. Přesvědčený komunista nemůže být přesvědčeným křesťanem. Kristus rozkázal církvi učit jeho evangelium celý svět. Komunismus si umínil vnutit světu Marxovo evangelium. Tedy boj.
V této chvíli běží o to vydržet. A protože nepřítel vyřazuje věrné biskupy a kněze, je čas ukázat mu, že Kristus bude žít a hlásat evangelium ve svých věrných křesťanech. To bude patrně zvláštní sláva tohoto pronásledování.
Co dělat? Bránit se a pronikat kupředu. Nepřítel lže. Strhávejte mu masku. Pečujte o ty, kteří jsou v nebezpečí uvěřit mu. Podporujte kolísající slovem, postojem i praktickou láskou. Ukazujte svým příkladem, že pravá láska je silnější než smrt.
Nepřítel chce izolovat věrné kněze a obklopit je zrádci. Buďte jim blízko, žádejte od nich silný postoj a modlete se za ně. Bděte nad dětmi, učte je prožívanému náboženství. Otřásejte vnucovanou ideologií, chraňte je před vadnou morálkou. Nesmíte se jen bránit. Církev musí růst. Pomáhejte hledajícím, učte je. I kdyby nám chybělo vše ostatní, máme k dispozici křest a dokonalou lítost.
Jakými musíme být lidmi, abychom na tyto úkoly stačili? Křesťany neomezeně Božími, pokornými, hrdými, moudře opatrnými, prostě statečnými, ale nejvíce silnými láskou.
Pokorní jsou ti, co nežebrají u Boha o lepší časy, protože každý čas je jim dost velkým darem a každá situace výhodnou příležitostí milovat svého Boha. Přemáhají zlé dobrým. Jsou daleko od tvrdého odsuzování osob a pamatují i na zrádce a nepřátele.
Hrdí byli všichni svatí. Uměli ocenit výši, na kterou je vynesl k sobě Bůh, byli příliš rovní a vznešení, než aby se sklonili před něčím, co nebylo hodno Pána v jejich duši. Máme v sobě dost ušlechtilého vzdoru proti zlu pro chvíle pokušení, teroru a soudu?
Opatrnost přikázal Bůh v evangeliu. Spoléhat na Boha, ale nic nezanedbávat ze své strany! Tak například bez moudrého rozhledu a bez poznání nepřítele jsme napůl bezbranní. Kdo si neuvědomí riziko své náležitosti ke Kristu, bude ohrožovat sebe i jiné. Zde platí Kristovo slovo o útěku v pronásledování. Hlavně však mlčet. Nepřítel obchází, vyzvídá. Ať si nikdo nemusí vyčítat, že jeho povídavost nebo přílišná důvera zavinila někomu vězení nebo smrt.
Statečnost je cnost pro dnešek. Křesťanu není ťežké být statečným až k samozřejmému a hluboce radostnému obětování všeho za věc, která stojí za to, aby bylo za ni obětováno všechno.
Láska je hlavní, má být ryzí, abychom věrně vydrželi i pracovat i trpět i umírat pro nic jiného než pro Pána. Láska k němu, ale nikoliv nenávist k nim. My si můžeme dovolit vítězství bez nenávisti. Odpouštět a srdečně prosit za ty, kteří na nás číhají, nás pokořují, vězní, budou mučit i soudit.
Jestliže kdy bylo možné prožívat společenství Mystického těla Kristova, je to dnes. Nepřítel si myslí, že nás odtrhne od církve, když násilím zamezí styk se Svatým otcem, nebo dokonce nechá zrádci odhlasovat rozkol. Ve skutečnosti, i kdybychom už nic neslyšeli o římském papeži, kdyby všichni věrní kněží byli zlikvidováni, kdyby se veřejně ani tajně nesložila u nás mše svatá, i tenkrát jsme pevně spojeni s církví, dokud k ní patříme srdcem.
Mohou vzniknout nejistoty v době, kdy vládne tak rafinované násilí, kdy mohou zklamat i moudří, proto je třeba zachovat co nejživější spojení s církví. Čtěte starší i novější pápežská slova a spolehněte se na toho, jemuž Pán svěřil řízení církve. Spojení s Římem pomocí rozhlasových vln se dnes stává povinností.
Milióny bratří a sester trpí jako my. Jiné milióny ve svobodných krajích s námi cítí a modlí se za nás, povzbuzujú se naší věrností. Do tohoto spojitého koloběhu se zapojíme svou modltibou. Vzpomeňme, že tisíce trpí v žalářích pro Kristovo jméno, někteří umírají jako mučedníci. Radujme se, že církev dostává nové děti úsilím svých apoštolů. Ať nás potěší, že i na nás připadá díl milostí dobývaných skrytými hrdiny modlitby a oběti.
Prožívejte křesťanské společenství mezi sebou. Najděte se dva, tři, čtyři stejného smýšlení nebo dvě, tři rodiny a dávejte si navzájem Božího ducha. Čtěte společně Písmo a meditujte nad větami evangelia. Studujte náboženské otázky a řešte nové situace. Půjčujte si duchovní knihy, vypěstujte si neformální, účinnou lásku zasahující všechny potřeby. Zkuste si udělat den duchovní obnovy, bratrsky se upozorňujte, buďte si rádci a oporou i ve věcech duchovního života a svědomí.
Je třeba uzavřít vyhlídkou do budoucna? Ne nutně, protože náš postoj by byl stejný, i kdyby se Pán rozhodl potrestat nevěrnou Evropu tím, že by ji nechal zaplavit rudou povodní. Ale smíme-li doufat v Boží milosrdenství, dostává naše věrnost v nynější situaci mocnou pohnutku. Pak totiž bráníme přítomnost i připravujeme budoucnost Kristova království u nás.
Bůh dal svět statečným a my chceme dát světu Boha. Buďte stateční, dejte se k dispozici Pánu, který teď provádí své plány skzre nepřátele i skrze nás. Vyčtěte z Apokalypsy a ze Skutků apoštolských Boží záměry a svůj postoj k událostem. Naše naděje nejsou politické. Naše naděje je Pán, naše síla a naše vítězství.
Hlavu vzhůru bratři a sestry! A srdce vzhůru! Pán s vámi!
Autor (1917-2011) bol významný český kňaz, teológ a politický väzeň. Bezprostredne po napísaní tohto textu bol v roku 1952 odsúdený na doživotie za pôsobenie medzi vysokoškolákmi. Neskôr pracoval ako poradca kardinála Tomáška a šéfredaktor revue Teologické texty.
Uverejnený text vznikol v roku 1951 počas jeho ukrývania sa v kláštore u sestier boromejok v Prahe pod Petřínom v čase násilnej likvidácie cirkevných štruktúr, zatýkania kňazov a rehoľníkov, zrušenia náboženskej tlače a inštitúcii. Text sa šíril v podobe prepisov po celom Československu a mal významný vplyv nielen na československých kresťanov na počiatku komunizmu.
Tato doba není pro křesťany zvlášť příjemná, ale pro křesťany správného formátu je to velký a nádherný čas. „Jestliže mne pronásledovali, i vás budou pronásledovat.“ V takových slavných chvílích zpívá církev Pánu hrdinskou píseň lásky a věrnosti. Je to výsada a dar právě teď žít, milovat a bojovat.
Člověk, který si vybral svobodu proti Bohu, musel poznat, že si vybral otroctví. Je to čas odplaty, kterou vykonává bezbožný komunismus na bezbožném kapitalismu, svém původci.
Pro církev je to doba očisťování a zrání. Církev se očisťuje a vyrůstá zradou slabých a statečností věrných. Úkol této mimořádné doby je boj. Je to denní boj o vlastní duši s tělem, světem i ďáblem. Boj o duši pohanů kolem nás.
Nepřítel je silný. Využívá pudové proudy v člověku. Má školené kádry. Je vášnivý a obětavý, pevně organizovaný, lstivý, ochotný ke všemu zlému. Chce vsugerovat dojem společných cílů a přimět ke spolupráci. Rozleptat jednotu, zkompromitovat silné osobnosti a zlomit nebo vyřadit vedení. Nakonec úplně zotročit a zapřáhnout na zbolševizování světa.
Náboženství nebude mít místo ve světě jimi zbudovaném. Přesvědčený komunista nemůže být přesvědčeným křesťanem. Kristus rozkázal církvi učit jeho evangelium celý svět. Komunismus si umínil vnutit světu Marxovo evangelium. Tedy boj.
V této chvíli běží o to vydržet. A protože nepřítel vyřazuje věrné biskupy a kněze, je čas ukázat mu, že Kristus bude žít a hlásat evangelium ve svých věrných křesťanech. To bude patrně zvláštní sláva tohoto pronásledování.
Co dělat? Bránit se a pronikat kupředu. Nepřítel lže. Strhávejte mu masku. Pečujte o ty, kteří jsou v nebezpečí uvěřit mu. Podporujte kolísající slovem, postojem i praktickou láskou. Ukazujte svým příkladem, že pravá láska je silnější než smrt.
Nepřítel chce izolovat věrné kněze a obklopit je zrádci. Buďte jim blízko, žádejte od nich silný postoj a modlete se za ně. Bděte nad dětmi, učte je prožívanému náboženství. Otřásejte vnucovanou ideologií, chraňte je před vadnou morálkou. Nesmíte se jen bránit. Církev musí růst. Pomáhejte hledajícím, učte je. I kdyby nám chybělo vše ostatní, máme k dispozici křest a dokonalou lítost.
Jakými musíme být lidmi, abychom na tyto úkoly stačili? Křesťany neomezeně Božími, pokornými, hrdými, moudře opatrnými, prostě statečnými, ale nejvíce silnými láskou.
Pokorní jsou ti, co nežebrají u Boha o lepší časy, protože každý čas je jim dost velkým darem a každá situace výhodnou příležitostí milovat svého Boha. Přemáhají zlé dobrým. Jsou daleko od tvrdého odsuzování osob a pamatují i na zrádce a nepřátele.
Hrdí byli všichni svatí. Uměli ocenit výši, na kterou je vynesl k sobě Bůh, byli příliš rovní a vznešení, než aby se sklonili před něčím, co nebylo hodno Pána v jejich duši. Máme v sobě dost ušlechtilého vzdoru proti zlu pro chvíle pokušení, teroru a soudu?
Opatrnost přikázal Bůh v evangeliu. Spoléhat na Boha, ale nic nezanedbávat ze své strany! Tak například bez moudrého rozhledu a bez poznání nepřítele jsme napůl bezbranní. Kdo si neuvědomí riziko své náležitosti ke Kristu, bude ohrožovat sebe i jiné. Zde platí Kristovo slovo o útěku v pronásledování. Hlavně však mlčet. Nepřítel obchází, vyzvídá. Ať si nikdo nemusí vyčítat, že jeho povídavost nebo přílišná důvera zavinila někomu vězení nebo smrt.
Statečnost je cnost pro dnešek. Křesťanu není ťežké být statečným až k samozřejmému a hluboce radostnému obětování všeho za věc, která stojí za to, aby bylo za ni obětováno všechno.
Láska je hlavní, má být ryzí, abychom věrně vydrželi i pracovat i trpět i umírat pro nic jiného než pro Pána. Láska k němu, ale nikoliv nenávist k nim. My si můžeme dovolit vítězství bez nenávisti. Odpouštět a srdečně prosit za ty, kteří na nás číhají, nás pokořují, vězní, budou mučit i soudit.
Jestliže kdy bylo možné prožívat společenství Mystického těla Kristova, je to dnes. Nepřítel si myslí, že nás odtrhne od církve, když násilím zamezí styk se Svatým otcem, nebo dokonce nechá zrádci odhlasovat rozkol. Ve skutečnosti, i kdybychom už nic neslyšeli o římském papeži, kdyby všichni věrní kněží byli zlikvidováni, kdyby se veřejně ani tajně nesložila u nás mše svatá, i tenkrát jsme pevně spojeni s církví, dokud k ní patříme srdcem.
Mohou vzniknout nejistoty v době, kdy vládne tak rafinované násilí, kdy mohou zklamat i moudří, proto je třeba zachovat co nejživější spojení s církví. Čtěte starší i novější pápežská slova a spolehněte se na toho, jemuž Pán svěřil řízení církve. Spojení s Římem pomocí rozhlasových vln se dnes stává povinností.
Milióny bratří a sester trpí jako my. Jiné milióny ve svobodných krajích s námi cítí a modlí se za nás, povzbuzujú se naší věrností. Do tohoto spojitého koloběhu se zapojíme svou modltibou. Vzpomeňme, že tisíce trpí v žalářích pro Kristovo jméno, někteří umírají jako mučedníci. Radujme se, že církev dostává nové děti úsilím svých apoštolů. Ať nás potěší, že i na nás připadá díl milostí dobývaných skrytými hrdiny modlitby a oběti.
Prožívejte křesťanské společenství mezi sebou. Najděte se dva, tři, čtyři stejného smýšlení nebo dvě, tři rodiny a dávejte si navzájem Božího ducha. Čtěte společně Písmo a meditujte nad větami evangelia. Studujte náboženské otázky a řešte nové situace. Půjčujte si duchovní knihy, vypěstujte si neformální, účinnou lásku zasahující všechny potřeby. Zkuste si udělat den duchovní obnovy, bratrsky se upozorňujte, buďte si rádci a oporou i ve věcech duchovního života a svědomí.
Je třeba uzavřít vyhlídkou do budoucna? Ne nutně, protože náš postoj by byl stejný, i kdyby se Pán rozhodl potrestat nevěrnou Evropu tím, že by ji nechal zaplavit rudou povodní. Ale smíme-li doufat v Boží milosrdenství, dostává naše věrnost v nynější situaci mocnou pohnutku. Pak totiž bráníme přítomnost i připravujeme budoucnost Kristova království u nás.
Bůh dal svět statečným a my chceme dát světu Boha. Buďte stateční, dejte se k dispozici Pánu, který teď provádí své plány skzre nepřátele i skrze nás. Vyčtěte z Apokalypsy a ze Skutků apoštolských Boží záměry a svůj postoj k událostem. Naše naděje nejsou politické. Naše naděje je Pán, naše síla a naše vítězství.
Hlavu vzhůru bratři a sestry! A srdce vzhůru! Pán s vámi!
Autor (1917-2011) bol významný český kňaz, teológ a politický väzeň. Bezprostredne po napísaní tohto textu bol v roku 1952 odsúdený na doživotie za pôsobenie medzi vysokoškolákmi. Neskôr pracoval ako poradca kardinála Tomáška a šéfredaktor revue Teologické texty.
Uverejnený text vznikol v roku 1951 počas jeho ukrývania sa v kláštore u sestier boromejok v Prahe pod Petřínom v čase násilnej likvidácie cirkevných štruktúr, zatýkania kňazov a rehoľníkov, zrušenia náboženskej tlače a inštitúcii. Text sa šíril v podobe prepisov po celom Československu a mal významný vplyv nielen na československých kresťanov na počiatku komunizmu.
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.