Důrazně vyzýváme vládu České republiky ke změně rozhodnutí nepřipojit se k evropské smlouvě o rozpočtové disciplíně.
Jsme přesvědčeni, že odmítnutím smlouvy se Česká republika zcela zbytečně sama vyřazuje z hlavního proudu evropské integrace. Tento krok může v konečných důsledcích vést až k tomu, že se opět jednou ocitneme v geopolitickém vakuu – a jak víme z historie, toto vakuum často bez váhání zaplňují mocnosti, které nejsou nakloněny svobodě a demokracii.
Odmítnutí smlouvy je krokem nejen politicky neprozíravým, nýbrž i zbytečným: tato smlouva by Českou republiku v podstatě k ničemu nezavazovala až do chvíle, než případně přijme společnou evropskou měnu. Také proto taková demonstrace neochoty k solidaritě se zbytkem EU pochopitelně vyvolává otázku, zda naše vláda tím neustupuje těm politickým kruhům, kterým jde v posledku o určitý druh politického záškodnictví vůči celému evropskému projektu.
Smlouva zavádějící opatření pro dodržování přísné rozpočtové kázně vlád členských zemí eurozóny je přece v souladu s tím, oč údajně usilují současné české vládní strany. Není pak její odmítnutí na evropské úrovni absurdní? Není nakonec hlavním a jediným důvodem odmítnutí této smlouvy českou vládou to, že je to smlouva „evropská“? Toto české „ne“ smlouvě nic pozitivního naší zemi nepřináší, naopak vážně poškozuje vážnost a důvěryhodnost naší republiky.
Pobuřuje nás také, že historická rozhodnutí České republiky na mezinárodní scéně se opakovaně stávají rukojmími domácích politických pletich a sporů. Premiérovo lavírování okolo smlouvy je zřejmě daleko více ovlivněno situací uvnitř jeho strany, jejíž jedna část názorově následuje prezidenta Václava Klause, než skutečně racionálním a politicky zodpovědným rozhodováním. Češi ve své historii na takovou politickou malost už několikrát zásadně doplatili. I proto vyzýváme premiéra, aby našel odvahu nadřadit skutečné zájmy svého státu úzkým stranickým a osobním vazbám.
Tomáš Halík, Monika MacDonagh-Pajerová, Jiří Pehe, Helena Illnerová, František Janouch, Jiřina Šiklová, Jan Sokol, Ladislav Hejdánek, Ivan M. Havel, Martin Potůček, Hana Librová, Jan Keller, kardinál Miloslav Vlk, Bohuslav Sobotka, Zuzana Roithová, Libor Rouček, Josef Zieleniec, Cyril Svoboda, Jaromír Štětina, Anna Šabatová, Jakub Patočka, Jiří Stránský, Eva Kantůrková, Jiří Peňás, Jan Macháček, Olga Sommerová, Jan Hřebejk, Fero Fenič, Petr Jarchovský, Ljuba Václavová, Jan Svěrák, Zdeněk Svěrák, Jindřich Štreit, Jaroslav Róna, Tomáš Císařovský, Jiří David a ďalší.
Jsme přesvědčeni, že odmítnutím smlouvy se Česká republika zcela zbytečně sama vyřazuje z hlavního proudu evropské integrace. Tento krok může v konečných důsledcích vést až k tomu, že se opět jednou ocitneme v geopolitickém vakuu – a jak víme z historie, toto vakuum často bez váhání zaplňují mocnosti, které nejsou nakloněny svobodě a demokracii.
Odmítnutí smlouvy je krokem nejen politicky neprozíravým, nýbrž i zbytečným: tato smlouva by Českou republiku v podstatě k ničemu nezavazovala až do chvíle, než případně přijme společnou evropskou měnu. Také proto taková demonstrace neochoty k solidaritě se zbytkem EU pochopitelně vyvolává otázku, zda naše vláda tím neustupuje těm politickým kruhům, kterým jde v posledku o určitý druh politického záškodnictví vůči celému evropskému projektu.
Smlouva zavádějící opatření pro dodržování přísné rozpočtové kázně vlád členských zemí eurozóny je přece v souladu s tím, oč údajně usilují současné české vládní strany. Není pak její odmítnutí na evropské úrovni absurdní? Není nakonec hlavním a jediným důvodem odmítnutí této smlouvy českou vládou to, že je to smlouva „evropská“? Toto české „ne“ smlouvě nic pozitivního naší zemi nepřináší, naopak vážně poškozuje vážnost a důvěryhodnost naší republiky.
Pobuřuje nás také, že historická rozhodnutí České republiky na mezinárodní scéně se opakovaně stávají rukojmími domácích politických pletich a sporů. Premiérovo lavírování okolo smlouvy je zřejmě daleko více ovlivněno situací uvnitř jeho strany, jejíž jedna část názorově následuje prezidenta Václava Klause, než skutečně racionálním a politicky zodpovědným rozhodováním. Češi ve své historii na takovou politickou malost už několikrát zásadně doplatili. I proto vyzýváme premiéra, aby našel odvahu nadřadit skutečné zájmy svého státu úzkým stranickým a osobním vazbám.
Tomáš Halík, Monika MacDonagh-Pajerová, Jiří Pehe, Helena Illnerová, František Janouch, Jiřina Šiklová, Jan Sokol, Ladislav Hejdánek, Ivan M. Havel, Martin Potůček, Hana Librová, Jan Keller, kardinál Miloslav Vlk, Bohuslav Sobotka, Zuzana Roithová, Libor Rouček, Josef Zieleniec, Cyril Svoboda, Jaromír Štětina, Anna Šabatová, Jakub Patočka, Jiří Stránský, Eva Kantůrková, Jiří Peňás, Jan Macháček, Olga Sommerová, Jan Hřebejk, Fero Fenič, Petr Jarchovský, Ljuba Václavová, Jan Svěrák, Zdeněk Svěrák, Jindřich Štreit, Jaroslav Róna, Tomáš Císařovský, Jiří David a ďalší.
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.