Vlna otrav pančovaným alkoholem je toho jen smutnou ilustrací. Po období komunistické diktatury odmítali politici vidět, že stát je ve svobodných poměrech hlavním garantem pravidel hry, bez kterých nemohou řádně fungovat ani demokracie, ani trh. Všimněme si, že nejlépe jsou na tom ty evropské země, kde sice nemají plná ústa „trhu“ a boje proti údajně přemnoženému úřednictvu, ale kde funguje stát.
Předešlý režim kontroloval každý aspekt života společnosti, čehož dosahoval s pomocí vysokého stupně státní represe. Stát, který máme po téměř třiadvaceti letech „svobody“, je, naopak, zcela bezzubý. Nejenže nedokáže v řadě oblastí nastavit pravidla hry, ale když už je nastaví, vynucuje jejich dodržování v podstatě nahodile.
Ilustrací zmatených postojů ke státu je i reakce prezidenta Klause, který označil částečnou prohibici, zavedenou vládou, za silácké řešení. Premiér Nečas vcelku správně reagoval slovy, že silácká jsou ve skutečnosti prezidentova slova, neboť vláda si nemohla dovolit zákaz prodeje lihovin nezavést, když umírají lidé. Zároveň se tím ale dotknul podstaty problému.
Tou není skutečnost, že se stát do něčeho plete, ale že se „plete“ nesystémově, až když vypukne krize. V této „nahodilosti“ hraje nemalou roli „tržní“ nadvláda peněz nad státem i demokracií. Od slabého státu si lze koupit jak „pravidla“, která vyhovují různým zákulisní zájmům, tak beztrestné porušování pravidel, která by se snad chtěla takovým zájmům stavět do cesty. Politické strany v takovém státě fungují především jako převodové páky mocných podnikatelských skupin.
Výsledkem je stát čtvrté cenové skupiny. Dlouholeté šíření levného pančovaného alkoholu prodejem v různých stáncích a pajzlech je výmluvným symbolem českého státu jako takového. Ve státě čtvrté cenové skupiny se nejen nezřízeně pije i obchoduje s pančovaným alkoholem, a nejen se dosahují evropské rekordy v konzumaci drog, ale je také nebezpečné vyjet autem na silnice (kde stát nevynucuje dodržování předpisů a nemá peníze na údržbu), zapsat se na univerzitu (kde se mohou falšovat diplomy), nebo si třeba jít zaregistrovat auto do ministerstvem zfušovaného registru.
V takovém státě se prý nic nedá dělat proti džungli kasin a heren, proti nočním klubům, proti pochybným tržnicím, nebo proti bazarům a sběrnám kovového odpadu, kde se čile obchoduje s kradeným zbožím. A málo se prý dá dělat proti systémové manipulaci veřejných zakázek a korupci. Žít v takovém státě je dost riziková záležitost.
Autor je politológ. Vyšlo v denníku Právo, krátené
Předešlý režim kontroloval každý aspekt života společnosti, čehož dosahoval s pomocí vysokého stupně státní represe. Stát, který máme po téměř třiadvaceti letech „svobody“, je, naopak, zcela bezzubý. Nejenže nedokáže v řadě oblastí nastavit pravidla hry, ale když už je nastaví, vynucuje jejich dodržování v podstatě nahodile.
Ilustrací zmatených postojů ke státu je i reakce prezidenta Klause, který označil částečnou prohibici, zavedenou vládou, za silácké řešení. Premiér Nečas vcelku správně reagoval slovy, že silácká jsou ve skutečnosti prezidentova slova, neboť vláda si nemohla dovolit zákaz prodeje lihovin nezavést, když umírají lidé. Zároveň se tím ale dotknul podstaty problému.
Tou není skutečnost, že se stát do něčeho plete, ale že se „plete“ nesystémově, až když vypukne krize. V této „nahodilosti“ hraje nemalou roli „tržní“ nadvláda peněz nad státem i demokracií. Od slabého státu si lze koupit jak „pravidla“, která vyhovují různým zákulisní zájmům, tak beztrestné porušování pravidel, která by se snad chtěla takovým zájmům stavět do cesty. Politické strany v takovém státě fungují především jako převodové páky mocných podnikatelských skupin.
Výsledkem je stát čtvrté cenové skupiny. Dlouholeté šíření levného pančovaného alkoholu prodejem v různých stáncích a pajzlech je výmluvným symbolem českého státu jako takového. Ve státě čtvrté cenové skupiny se nejen nezřízeně pije i obchoduje s pančovaným alkoholem, a nejen se dosahují evropské rekordy v konzumaci drog, ale je také nebezpečné vyjet autem na silnice (kde stát nevynucuje dodržování předpisů a nemá peníze na údržbu), zapsat se na univerzitu (kde se mohou falšovat diplomy), nebo si třeba jít zaregistrovat auto do ministerstvem zfušovaného registru.
V takovém státě se prý nic nedá dělat proti džungli kasin a heren, proti nočním klubům, proti pochybným tržnicím, nebo proti bazarům a sběrnám kovového odpadu, kde se čile obchoduje s kradeným zbožím. A málo se prý dá dělat proti systémové manipulaci veřejných zakázek a korupci. Žít v takovém státě je dost riziková záležitost.
Autor je politológ. Vyšlo v denníku Právo, krátené
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.