Martin Juráček, rodák z Bošáce, sa neskôr stal dôležitou postavou bratislavskej nezávislej scény (v prvých porevolučných rokoch zorganizoval niekoľko festivalov a koncertov a viedol legendárny klub Rock Fabrik na Kominárskej ulici). V súčasnosti žije v Prahe a pod umeleckým menom Gadjo.cz dídžejuje (často s akordeonistom a spevákom Máriom Bihárim). Jeho vtedajšia partnerka Saša Juráčková je dnes známa česká advokátka.
„S Karlem jsem se poprvé setkala v bytě svých rodičů v prosinci 1989, když přijel na pohřeb svojí matky,” spomína Saša. „Bydlel v mém pokoji, protože byl přítel mých rodičů. Byla jsem z něj ohromená. Sršel energií a nadšením z toho, co se v Československu děje. Byl to velký malý muž.”
Martin sa s Krylom prvýkrát stretol v redakcii denníka Verejnosť, kde v tom čase pracoval. “
Karel bol z koncertu vo vypredanom bratislavskom PKO dojatý. „Vůbec netušil, že ho zná a poslouchá taková spousta lidí. Znali jeho písně a zpívali je společně s ním. Byla to atmosféra nabitá energií a očekáváním velkých změn,” hovorí Saša. „Karel dával do každého koncertu celé svoje srdce. Po koncertech byl unavený a nemohl skoro ani mluvit. Dávali jsem mu vždycky polívku, aby se nahodil a šel se věnovat svým fandům.”
Podľa Martina, ktorý spolu so Sašou organizovali Krylovi začiatkom 90. rokov veľa koncertov po celom Československu, sa „na každom koncerte, v každom meste, v každom mestečku objavil nejaký Karlov známy z minulosti, alebo vzdialený príbuzný. Stretnutie sa väčšinou končilo ponukou spoločného podnikania, ktoré by Karel financoval.”
Saša hovorí, že sa Karla dotklo, aký postoj voči nemu zaujal Václav Havel. „V podstatě Karla ignoroval a Karel nevěřil jeho politice. Jeho zatrpklost byla spíš naštvaností, osobní i názorovou.” Ani Martin si nemyslí, že by bol Karel Kryl zatrpknutý. Bol podľa neho len kritický. „Porevolučná vládnuca elita spolu s jej kamarádšaftmi a s malými domov – to ho neskutočne nasieralo.”
Krylovo turné Maškary, ktoré Martin a Saša organizovali, bolo v roku 1991 najpredávanejším hudobným počinom v Československu. „Po vyprodaných sálech začaly koncerty v klubech, tak jak si Karel vždycky přál. Už na velkých koncertech toužil po komorním publiku a větším sblížení se svými posluchači. Myslím, že kariéru písničkáře prostě ukončila jeho smrt. Kdyby té smrti nebylo, byl by dnes písničkář s kritickým myšlením a kontroverzními názory.” Podľa Martina bol Karel umelec telom aj dušou. „Hudobnú kariéru v zmysle šoubiznisu mal v paži. Bol svojím spôsobom veľmi čistý a nevypočítavý. O neúspešnom konci kariéry nemôže byť ani reči. Břevnovský kláštor bol pri jeho pohrebe natrieskaný na prasknutie.”
Pýtali sme sa Saši a Martina na posledné stretnutie s Karlom Krylom.
„Měli jsme s Karlem konflikt, který nás rozdělil. Na podzim roku 1993 jsme se viděli naposledy na chalupě mých rodičů v Lešišově na Šumavě, kde jsme na naše přátelství navázali. Karel měl svojí velkorysou a šťastnou náladu. Popíjeli jsme a Karel zpíval častušky a lidové písničky. Seděli jsme tenkrát v podvečer na terase před chalupou, bylo krásné počasí. Kromě mých rodičů tam byl i Václav Malý a Egon Lánský. Přišel soused a nutil nás, abychom udělali společné foto. Nebylo nám to moc příjemné. Nakonec je to poslední fotka, na které s Karlem jsem. Pak už jsem jen organizovala jeho pohřeb v Břevnovském klášteře. Mši za Karla celebroval opat Opasek. Dodnes mi Karel chybí.”
Martin: „Vináreň Blatnička v Prahe. Okolo polnoci tam podráždený Kryl kričal na celý podnik, že Václav Klaus je obyčajný ruský agent. Bol totálne rozzúrený. Po jeho smrti sme na Kryla často a radi spomínali s Ivanom Martinom Jirousom. Magor mal Kryla rád, ako aj my všetci. Slobodomyseľnosť, veľkorysosť a čistý ťah na bránu mali obaja rovnaký. Na mojom nebi svietia ich hviezdy jasným svetlom.”
„S Karlem jsem se poprvé setkala v bytě svých rodičů v prosinci 1989, když přijel na pohřeb svojí matky,” spomína Saša. „Bydlel v mém pokoji, protože byl přítel mých rodičů. Byla jsem z něj ohromená. Sršel energií a nadšením z toho, co se v Československu děje. Byl to velký malý muž.”
Martin sa s Krylom prvýkrát stretol v redakcii denníka Verejnosť, kde v tom čase pracoval. “
Karel bol z koncertu vo vypredanom bratislavskom PKO dojatý. „Vůbec netušil, že ho zná a poslouchá taková spousta lidí. Znali jeho písně a zpívali je společně s ním. Byla to atmosféra nabitá energií a očekáváním velkých změn,” hovorí Saša. „Karel dával do každého koncertu celé svoje srdce. Po koncertech byl unavený a nemohl skoro ani mluvit. Dávali jsem mu vždycky polívku, aby se nahodil a šel se věnovat svým fandům.”
Podľa Martina, ktorý spolu so Sašou organizovali Krylovi začiatkom 90. rokov veľa koncertov po celom Československu, sa „na každom koncerte, v každom meste, v každom mestečku objavil nejaký Karlov známy z minulosti, alebo vzdialený príbuzný. Stretnutie sa väčšinou končilo ponukou spoločného podnikania, ktoré by Karel financoval.”
Saša hovorí, že sa Karla dotklo, aký postoj voči nemu zaujal Václav Havel. „V podstatě Karla ignoroval a Karel nevěřil jeho politice. Jeho zatrpklost byla spíš naštvaností, osobní i názorovou.” Ani Martin si nemyslí, že by bol Karel Kryl zatrpknutý. Bol podľa neho len kritický. „Porevolučná vládnuca elita spolu s jej kamarádšaftmi a s malými domov – to ho neskutočne nasieralo.”
Krylovo turné Maškary, ktoré Martin a Saša organizovali, bolo v roku 1991 najpredávanejším hudobným počinom v Československu. „Po vyprodaných sálech začaly koncerty v klubech, tak jak si Karel vždycky přál. Už na velkých koncertech toužil po komorním publiku a větším sblížení se svými posluchači. Myslím, že kariéru písničkáře prostě ukončila jeho smrt. Kdyby té smrti nebylo, byl by dnes písničkář s kritickým myšlením a kontroverzními názory.” Podľa Martina bol Karel umelec telom aj dušou. „Hudobnú kariéru v zmysle šoubiznisu mal v paži. Bol svojím spôsobom veľmi čistý a nevypočítavý. O neúspešnom konci kariéry nemôže byť ani reči. Břevnovský kláštor bol pri jeho pohrebe natrieskaný na prasknutie.”
Pýtali sme sa Saši a Martina na posledné stretnutie s Karlom Krylom.
„Měli jsme s Karlem konflikt, který nás rozdělil. Na podzim roku 1993 jsme se viděli naposledy na chalupě mých rodičů v Lešišově na Šumavě, kde jsme na naše přátelství navázali. Karel měl svojí velkorysou a šťastnou náladu. Popíjeli jsme a Karel zpíval častušky a lidové písničky. Seděli jsme tenkrát v podvečer na terase před chalupou, bylo krásné počasí. Kromě mých rodičů tam byl i Václav Malý a Egon Lánský. Přišel soused a nutil nás, abychom udělali společné foto. Nebylo nám to moc příjemné. Nakonec je to poslední fotka, na které s Karlem jsem. Pak už jsem jen organizovala jeho pohřeb v Břevnovském klášteře. Mši za Karla celebroval opat Opasek. Dodnes mi Karel chybí.”
Martin: „Vináreň Blatnička v Prahe. Okolo polnoci tam podráždený Kryl kričal na celý podnik, že Václav Klaus je obyčajný ruský agent. Bol totálne rozzúrený. Po jeho smrti sme na Kryla často a radi spomínali s Ivanom Martinom Jirousom. Magor mal Kryla rád, ako aj my všetci. Slobodomyseľnosť, veľkorysosť a čistý ťah na bránu mali obaja rovnaký. Na mojom nebi svietia ich hviezdy jasným svetlom.”
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.