Prodejní cenu dle zákona totiž určuje nakladatel a Amazon, i když prodává za plnou cenu, tak jedná protiprávně. To je sice diskutabilní, vždyť pultový knihkupec také neúčtuje ke knize svou relativně vysokou režii na provoz (činže, náklady na malý obrat). Francouzští legislativci ale nepovažují knihu za běžné zboží jako máslo nebo mrkev. Je to kulturní artefakt a knihkupectví není obyčejný krám, je to kulturní instituce. Proto je nutné internetový prodej brzdit, aby nelikvidoval síť knihkupců, na niž jsou hrdi, vždyť si na rozdíl od hokynářské Anglie udrželi stále ještě 2 000 obchodů, kdežto Spojené království už nemá ani tisíc a další zavírají.
Francie je stejně lidnatá jako Anglie, má ale více než dvojnásobnou řídce osídlenou rozlohu, kde by měl být nákup knih po internetu výhodnější a přesto činí jen 9,6 procenta, zatím co Britové nakupují 43 procent po internetu a u e-knih je rozdíl dokonce šestinásobný, neprodá se ani dvě procenta. I tady ale internetový obrat plíživě stoupá. Laissez faire je dnes sousloví anglické.
.nostalgie po starých zlatých časech
Amazon je už na cestě i do Česka a nepochybně nabídne nejen zasílání zdarma, ale i slevu z maloobchodní ceny. Čeští knihkupci začnou mizet jako sníh na jaře.
Francouzská dirigistická kulturní politika pevných cen připadá Anglosasům absurdní – vždyť zdražuje knihy, poškozuje tedy zákazníky a podstatně snižuje objem prodeje, protože výprodej a diskontní bestsellery v supermarketech kupuje slabší příjmová skupina. Proč mají chudší podporovat bohaté?
Francouzi kontrují a tvrdí, že regulované ceny podporují „bibliodiverzitu“ čili vydávání většího počtu náročnější a dlouhodobě prodávané literatury – té kulturní. A jestliže se prodá v obchodních nákupních centrech za plnou cenu těch amerických bestsellerů omnoho méně, tím líp, jde přece o brak! A vyšší zisky z bestsellerů umožňují knihkupcům i nakladatelům investovat do hodnotnější literatury, kterou rozsáhlá síť malých knihkupců s nadšením podporuje.
Obávám se, že se v této argumentaci odráží víc nostalgie po starých zlatých časech dominantní francouzské kultury (1648 –1939) než důkaz o vlivu pevných cen. I ve Francii totiž platí zákon trhu – čím vyšší ceny, tím nižší obrat – a v součtu se produkuje kvalitní drahé literatury stejně jako před regulací.
Vyšší vázané ceny, když nelze konkurovat slevou, sice pomáhají přežít malým knihkupcům a nakladatelům, ale zřejmě jen dočasně. Ve Francii existuje silná, vzdělaná a zámožná vrstva kupujících a literaturu masivně podporuje stát (škola) i media. I tady velká nakladatelství pasou po bestsellerech a čím dál méně investují do náročné literatury, malých nakladatelů také ubývá a knihkupecké řetězce, byť pomaleji, likvidují své malé nezávislé konkurenty. Bez velkého sortimentu (internet má vše), kamenné knihkupectví konkurovat nemůže a proto se daří těm velkým ve velkých městech. A tyhle megaprodejny přece nejsou žádný kulturní stánek – v obřím provozu není čas a prodavači by brzdili a překáželi v prodeji, kdyby se vybavovali se zákazníkem. Amazon ani v konzervativní Francii zastavit nelze. Kupující, který ví, co chce a nemá knihkupce za rohem, nemusí vážit cestu do obchodu (někdy dost nákladnou), a ušetří čas i peníze, i když zaplatí za knihu stejně.
Přesto mají Francouzi obecně pravdu. Kultura skutečná, tedy ta, která zkulturňuje a nikoli jen ta v sociologickém smyslu, čili všechno, co je, se nemůže opírat o tržní většinový princip a o knihách to platí právě tak jako o divadle, filmu, televizi nebo filharmonii. Mnoho lidí je popleteno tržním úspěchem globálního anglického jazyka. Kolik prognóz na základě amerických čísel jsme už četli, ze kterých vyplývalo, že dají lidé přednost čtečkám. Jenže ve statistice Amazonu jsou zatím i mé nákupy e-knih z Prahy, ale až mi anglické knihy začnou posílat bez poštovného, přestanu je kvůli rozdílu jednoho dolaru kupovat a objednám si, samozřejmě, ty papírové. Vždyť je mohu darovat nebo prodat.
Ovšem anglicky čte zhruba miliarda lidí rozsetých po světě (také Číňané, Evropané a Indové), což o knihách v jiném jazyce neplatí. Je to jediná jazyková oblast, ve které se nemusí nakladatelé obávat, že si náročná kvalitní, umělecká, odborná či populárně naučná literatura nenajde ekonomicky nezbytný počet čtenářů. Pro ostatní jazyky je ale snaha zachránit kulturu nesmírně drahá záležitost (Švédové například dotují 40 procent veškeré produkce) a čím dál víc naráží na nepochopení a odpor demokratické většiny. Nedávno se v jedné anketě u nás objevil pohrdavý názor, že si sociálně slabší občané přece mohou knihu vypůjčit v knihovně. Stěží, nebude-li existovat.
.smutné výročí Hrabala
Osvícenství chtělo náboženskou civilizaci nahradit normativní, světskou kulturou osvěty a ideálem vyššího vzdělání, duchovenstvo zastoupit světskou inteligencí (elitou), ukázalo se ale, že šlo jen o neúčinnou symbiózu protichůdných křesťanských a imaginárních antických ctností, které nemohly vytvořit soudržnou kulturu a jen na čas ji zachraňovala jednota národního společenství. Dnes je zřejmé, že návrat k antické lidské přirozenosti (renesance, klasicismus) byl iluzorní. Zvítězil Rousseau: „Člověk se rodí svobodný a všude je v okovech“ (zákona, tradice). Příklad za všechny. Ke stému výročí narození Bohumila Hrabala, možná největšího novodobého spisovatele, chtěl nymburské gymnázium jeho ředitel po bývalém žáku pojmenovat. Narazil na odpor studentů i rodičů. Polovina z nich prohlásila, že o literátovi nikdy neslyšela a jedna dívka se dokonce rozzuřila, že by měla chodit do školy s názvem člověka, o němž nic neví. Ještě před dvaceti lety by se její předchůdkyně zastyděla, mlčela, a možná si šla i něco přečíst, dnes vnucuje svou ignoranci celému světu jako kritérium. Civilizace, ve které mládež popírá život podle normativního zákona obce ve jménu přirozenosti a zároveň popírá přirozenost ve jménu svobody, nemůže přežít.
Francie je stejně lidnatá jako Anglie, má ale více než dvojnásobnou řídce osídlenou rozlohu, kde by měl být nákup knih po internetu výhodnější a přesto činí jen 9,6 procenta, zatím co Britové nakupují 43 procent po internetu a u e-knih je rozdíl dokonce šestinásobný, neprodá se ani dvě procenta. I tady ale internetový obrat plíživě stoupá. Laissez faire je dnes sousloví anglické.
.nostalgie po starých zlatých časech
Amazon je už na cestě i do Česka a nepochybně nabídne nejen zasílání zdarma, ale i slevu z maloobchodní ceny. Čeští knihkupci začnou mizet jako sníh na jaře.
Francouzská dirigistická kulturní politika pevných cen připadá Anglosasům absurdní – vždyť zdražuje knihy, poškozuje tedy zákazníky a podstatně snižuje objem prodeje, protože výprodej a diskontní bestsellery v supermarketech kupuje slabší příjmová skupina. Proč mají chudší podporovat bohaté?
Francouzi kontrují a tvrdí, že regulované ceny podporují „bibliodiverzitu“ čili vydávání většího počtu náročnější a dlouhodobě prodávané literatury – té kulturní. A jestliže se prodá v obchodních nákupních centrech za plnou cenu těch amerických bestsellerů omnoho méně, tím líp, jde přece o brak! A vyšší zisky z bestsellerů umožňují knihkupcům i nakladatelům investovat do hodnotnější literatury, kterou rozsáhlá síť malých knihkupců s nadšením podporuje.
Obávám se, že se v této argumentaci odráží víc nostalgie po starých zlatých časech dominantní francouzské kultury (1648 –1939) než důkaz o vlivu pevných cen. I ve Francii totiž platí zákon trhu – čím vyšší ceny, tím nižší obrat – a v součtu se produkuje kvalitní drahé literatury stejně jako před regulací.
Vyšší vázané ceny, když nelze konkurovat slevou, sice pomáhají přežít malým knihkupcům a nakladatelům, ale zřejmě jen dočasně. Ve Francii existuje silná, vzdělaná a zámožná vrstva kupujících a literaturu masivně podporuje stát (škola) i media. I tady velká nakladatelství pasou po bestsellerech a čím dál méně investují do náročné literatury, malých nakladatelů také ubývá a knihkupecké řetězce, byť pomaleji, likvidují své malé nezávislé konkurenty. Bez velkého sortimentu (internet má vše), kamenné knihkupectví konkurovat nemůže a proto se daří těm velkým ve velkých městech. A tyhle megaprodejny přece nejsou žádný kulturní stánek – v obřím provozu není čas a prodavači by brzdili a překáželi v prodeji, kdyby se vybavovali se zákazníkem. Amazon ani v konzervativní Francii zastavit nelze. Kupující, který ví, co chce a nemá knihkupce za rohem, nemusí vážit cestu do obchodu (někdy dost nákladnou), a ušetří čas i peníze, i když zaplatí za knihu stejně.
Přesto mají Francouzi obecně pravdu. Kultura skutečná, tedy ta, která zkulturňuje a nikoli jen ta v sociologickém smyslu, čili všechno, co je, se nemůže opírat o tržní většinový princip a o knihách to platí právě tak jako o divadle, filmu, televizi nebo filharmonii. Mnoho lidí je popleteno tržním úspěchem globálního anglického jazyka. Kolik prognóz na základě amerických čísel jsme už četli, ze kterých vyplývalo, že dají lidé přednost čtečkám. Jenže ve statistice Amazonu jsou zatím i mé nákupy e-knih z Prahy, ale až mi anglické knihy začnou posílat bez poštovného, přestanu je kvůli rozdílu jednoho dolaru kupovat a objednám si, samozřejmě, ty papírové. Vždyť je mohu darovat nebo prodat.
Ovšem anglicky čte zhruba miliarda lidí rozsetých po světě (také Číňané, Evropané a Indové), což o knihách v jiném jazyce neplatí. Je to jediná jazyková oblast, ve které se nemusí nakladatelé obávat, že si náročná kvalitní, umělecká, odborná či populárně naučná literatura nenajde ekonomicky nezbytný počet čtenářů. Pro ostatní jazyky je ale snaha zachránit kulturu nesmírně drahá záležitost (Švédové například dotují 40 procent veškeré produkce) a čím dál víc naráží na nepochopení a odpor demokratické většiny. Nedávno se v jedné anketě u nás objevil pohrdavý názor, že si sociálně slabší občané přece mohou knihu vypůjčit v knihovně. Stěží, nebude-li existovat.
.smutné výročí Hrabala
Osvícenství chtělo náboženskou civilizaci nahradit normativní, světskou kulturou osvěty a ideálem vyššího vzdělání, duchovenstvo zastoupit světskou inteligencí (elitou), ukázalo se ale, že šlo jen o neúčinnou symbiózu protichůdných křesťanských a imaginárních antických ctností, které nemohly vytvořit soudržnou kulturu a jen na čas ji zachraňovala jednota národního společenství. Dnes je zřejmé, že návrat k antické lidské přirozenosti (renesance, klasicismus) byl iluzorní. Zvítězil Rousseau: „Člověk se rodí svobodný a všude je v okovech“ (zákona, tradice). Příklad za všechny. Ke stému výročí narození Bohumila Hrabala, možná největšího novodobého spisovatele, chtěl nymburské gymnázium jeho ředitel po bývalém žáku pojmenovat. Narazil na odpor studentů i rodičů. Polovina z nich prohlásila, že o literátovi nikdy neslyšela a jedna dívka se dokonce rozzuřila, že by měla chodit do školy s názvem člověka, o němž nic neví. Ještě před dvaceti lety by se její předchůdkyně zastyděla, mlčela, a možná si šla i něco přečíst, dnes vnucuje svou ignoranci celému světu jako kritérium. Civilizace, ve které mládež popírá život podle normativního zákona obce ve jménu přirozenosti a zároveň popírá přirozenost ve jménu svobody, nemůže přežít.
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.