Fiasko zelené politiky

Lomborg je známý dánský aktivista proti dotacím do obnovitelných zdrojů a v Senátu předložil sedmnáctistránkový rozbor astronomických výdajů a miniaturních přínosů takové politiky. Je to paradox, protože na rozdíl od Evropy, americké emise oxidu už od roku 2007 bez dodatečných monumentálních nákladů prudce klesají, loni dokonce o 7 procent. Zásluhu na tom ale nemá vláda zelené dotace, nýbrž hydraulické štěpení a inovace. V Americe se však na rozdíl od nesvobodomyslných Evropanů republikáni další státní regulaci zuřivě brání. Jak se stalo, že spor o ekologické náklady a výnosy je takové politikum?
Inu proto, že nejde o běžnou politickou ekonomii, ale o záchranu světa. Nejde o nějakou upatlanou účtařinu, ale o misijní záležitost a potrestání hříšníků bezuzdného konzumu. Žijeme pod hrozbou světového kolapsu a stát musí získat takové pravomoci, jež odpovídají výjimečnému stavu. Jen razantní snížení životní úrovně může vést ke kýženému cíli. Republikáni a menšina klimatologů mají pochyby.

.politická hysterie
Globální oteplování je jistě realita a 35 miliard tun globálně vypouštěného oxidu ročně vypadá děsivě. Jenomže Země má za sebou geologické periody ochlazování a oteplování, doby ledové a meziledové i bez průmyslu, sluneční erupce se mění a sklon trychtýřovitého pohybu zemské osy se vůči slunci dostává k zenitu. Skleníkové plyny způsobené lidskou činností (průmysl a domácí zvířata) z větší části biosféra a oceány pohltí, zbytek v atmosféře tvoří infinitezimální zlomek, a přestože ke globálnímu oteplování také přispívají, nevíme o kolik a zda nákladná likvidace vůbec pomůže. Čím se má řídit zdravý rozum, jestliže lze o odbornosti ba i o některých základních faktech vážně pochybovat. Obě strany sporu totiž mávají futuristickými modely (co se stane když), jejichž racionalita, tak jako u všech dlouhodobých předpovědí, je nejistá. Obama chce zachraňovat budoucí generace, Lomborg astronomické pomýlené investice.
Proč mají katastrofisté v této podivné diskusi navrch? Lidé se rádi bojí. Evropa zažila vlny morů a ještě před sto lety chřipkovou pandemii. Už od Malthuse se mluví o přelidnění, pod vlivem evoluce vznikly obavy z mentálního úpadku lidstva a eugenika, v sedmdesátých letech panika z ochlazování a stále se předvídá vyčerpání surovin a fosilních paliv, i když je díky technologickému vývoji v nedohlednu a sluneční energie už nám možná nabízí pomoc.
Panika z oteplování ovlivňuje politickou debatu, protože se jí nadšeně chopila levice. Al Gore svým hrůzostrašným filmem o brzkém konci světa málem vyhrál prezidentské volby. V atmosféře, kdy je apokalypsa vydávaná za skutečnost, může snadno zdravý rozum podlehnout iluzi, že je oteplování podvod. Dokonce i Mezivládní Klimatický Panel (IPCC) zpočátku zmiňoval hrozbu šestistupňového oteplení a dnes, kdy už teplota desetiletí nestoupá, mluví jen o dvou stupních. Nepochybně je klimatologie ovlivněna politickou hysterií a jako věda teprve v plenkách.
Ekologických problému je mnoho: ničení biodiverzity, zamoření přírody plasty, znečištění moří, úbytek orné půdy, pralesů a čisté vody, a přesto žádný z nich nevyvolává paniku. Místo kompromisních návrhů nám ekologové nabízejí revoluci: zlikvidujme kapitalismus, čímž myslí svobodné tržní hospodářství. Jen státní regulace, kontrola a řízení zachrání lidstvo. A jsme zpátky u Komunistického manifestu – majetek je krádež (prvotní hřích) a majetná společnost se řítí do zkázy. Těmhle lidem nevysvětlíme, že stát není řešení, ale problém, že bez svobody  podnikání a inovace nic nevyřešíme a že lze tržní hospodářství reformovat bez likvidace lidské tvořivosti. Jistěže by znečišťovatelé měli za externí ekologické škody platit. Jistěže musíme ovzduší, vody i půdu chránit. Ale z lokálních, nikoli globálních důvodů. Dnes, kdy už má svět takové množství plynu, břidlicový plyn se nachází po celém světě, bychom si snad mohli dovolit luxus plynových elektráren, to je to jediné, v čem můžeme s Obamou souhlasit. V zimě mají v Ostravě a Praze nejjedovatější vzduch v Evropě (70 procent dětí v posteli).

.strašit a zachraňovat
Lomborg vychází ze zkušenosti lidstva: adaptace. Pokud by šlo do konce století o zvýšení teploty v rozmezí  1–2 procenta, tak i při dnešní technologii by podle něho stála nečinnost 1, 8 procenta světového  HDP, čili méně než téměř dvojnásobně nákladný neúčinný boj proti oteplování. A ten při rapidní industrializaci celého světa vypadá vskutku jako šílenství. Obnovitelná energetická politika Západu má snížit zvýšení globální teploty do konce století (při dnešní projekci nákladů) jen o 0, 005 stupně Celsia. Německo platí jen za biopaliva 1, 7 miliardy dolarů ročně, Američané desetkrát tolik a obě země tím ušetří pouhé 0,5 procenta svých emisí. Dotace mínus výkon, čili ztráta do solární a větrné energie je jen o něco málo nižší, vyrobená energie má velké výkyvy, když slunce nesvítí a vítr nefouká, a bude zapotřebí ještě investovat sta miliard do rozvodné sítě. Obama a evropští politici se naivně domnívají, že půjdou světu příkladem, ale chudí Indové a Číňané nesouhlasí.
„Fiasko zelené politiky mohu ilustrovat metaforou,“ řekl Lomborg. „Nedotovali jsme masovou výrobu počítačů v padesátých letech, abychom získali levnější součástky, ani jsme nezdaňovali psací stroje. Byl to výzkum, který je umožnil a průmysl, který je úspěšně prodával.“ Nelze vycházet z toho co je, jestliže to nefunguje.
Bouřit se voliči budou, až to poznají na své peněžence. Ekologicky uvědomělým Němcům na rozdíl od Angličanů to nevadí. Zatím. Už nyní platí za elektřinu o 80 procent ročně více než před deseti lety a mají štěstí, že jejich těžký průmysl náklady nenese, ačkoli porušuje unijní pravidla. Pro politiky je výhodné strašit a zachraňovat. Možná věda nenajde levnou a čistou energii, možná se bude muset lidstvo uskrovnit nebo použít nějakou geo–inženýrskou zbraň na atmosféru, ale to nevíme.
Zdravý rozum však apokalyptiky a spasitele světa odmítá.