Před koncem minulého roku vydalo pražské sociologické nakladatelství SLON knihu esejů Václava Bělohradského (1944) Společnost nevolnosti. Je to neuvěřitelné, ale tenhle profesor politické sociologie na italské univerzitě v Terstu a jeden z mála českých autentických myslitelů vydává knihu po deseti letech.
Považuju její četbu za zásadní zážitek volných okolovánočních dnů. Myslitel provokatér mě nenechal na pokoji, popichoval, lechtal, nutil přeskládávat to už „srovnané“, bořil hranice, nechával mě dezorientovaného stát na křižovatce s roztočenou hlavou.
Viděl jsem nedávno film Společnost mrtvých básníků. Učitel angličtiny se v něm snažil probudit studenty prestižní střední školy, kde se dbalo na tradici a disciplínu. Snažil se z nich udělat lidi s duší, protože duši žádná tradice a disciplína uplácat neumí. Vedl je k vnitřní vzpouře, která později najde i svojí vnější formu. Bělohradský k tomuto tématu píše:
„Neposlušnost je od Norimberského procesu absolutní morální povinností každého jednotlivce, nejen lidským právem. Povinnost rebelovat proti nemorálním zákonům, rozkazům a institucím plyne ostatně z naší ústavy, v níž je zakotveno právo bojovat proti zločinnému politickému systému. Poznáme jej podle tří znaků: zaprvé rozpor s morální tradicí země, zadruhé neexistence legální cesty ke změně zákonů a zatřetí monopol moci v rukou vlády, na niž se platnost zákonů (ani jejich vlastních) nevztahuje.
Jestliže nadnárodní korporace, které ovládly průmyslové státy, ničí život na planetě Zemi, máme jako pozemšťané povinnost proti jejich moci revoltovat? Jaké legitimní formy může ta revolta mít? Může být dezerce z koloniální armády příkladnou morální volbou?
…např. Francie je svobodnou zemí, protože mnoho lidí se ptalo, zda bojují na správné straně, a dezertovali, když si odpověděli NE…např. generál deGaulle odmítl uposlechnout rozkazů svých nadřízených, dezertoval z armády oficiální Francie a nepřestal bojovat proti nacismu ve jménu „věčné Francie“, která ale existovala jen v jeho srdci a mysli.“
Pamatujete si ještě na ten pocit, kdy jste se zachovali statečně a dokázali jste se vzepřít? Bělohradský chce připomenout, jak strašně je pro člověka tenhle zážitek důležitý.
Považuju její četbu za zásadní zážitek volných okolovánočních dnů. Myslitel provokatér mě nenechal na pokoji, popichoval, lechtal, nutil přeskládávat to už „srovnané“, bořil hranice, nechával mě dezorientovaného stát na křižovatce s roztočenou hlavou.
Viděl jsem nedávno film Společnost mrtvých básníků. Učitel angličtiny se v něm snažil probudit studenty prestižní střední školy, kde se dbalo na tradici a disciplínu. Snažil se z nich udělat lidi s duší, protože duši žádná tradice a disciplína uplácat neumí. Vedl je k vnitřní vzpouře, která později najde i svojí vnější formu. Bělohradský k tomuto tématu píše:
„Neposlušnost je od Norimberského procesu absolutní morální povinností každého jednotlivce, nejen lidským právem. Povinnost rebelovat proti nemorálním zákonům, rozkazům a institucím plyne ostatně z naší ústavy, v níž je zakotveno právo bojovat proti zločinnému politickému systému. Poznáme jej podle tří znaků: zaprvé rozpor s morální tradicí země, zadruhé neexistence legální cesty ke změně zákonů a zatřetí monopol moci v rukou vlády, na niž se platnost zákonů (ani jejich vlastních) nevztahuje.
Jestliže nadnárodní korporace, které ovládly průmyslové státy, ničí život na planetě Zemi, máme jako pozemšťané povinnost proti jejich moci revoltovat? Jaké legitimní formy může ta revolta mít? Může být dezerce z koloniální armády příkladnou morální volbou?
…např. Francie je svobodnou zemí, protože mnoho lidí se ptalo, zda bojují na správné straně, a dezertovali, když si odpověděli NE…např. generál deGaulle odmítl uposlechnout rozkazů svých nadřízených, dezertoval z armády oficiální Francie a nepřestal bojovat proti nacismu ve jménu „věčné Francie“, která ale existovala jen v jeho srdci a mysli.“
Pamatujete si ještě na ten pocit, kdy jste se zachovali statečně a dokázali jste se vzepřít? Bělohradský chce připomenout, jak strašně je pro člověka tenhle zážitek důležitý.
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.