Absolutní svoboda existovat nemůže

Zúčastnila se většina evropských premiérů. Právem. Politici i západní komentariát jsou jednotně rozhořčeni vražedným útokem muslimských spoluobčanů (ergo narozených ve Francii) na základní, ničím neomezenou a nedělitelnou svobodu projevu. Svorně se ujišťují, že se nedají zastrašit a vysmívají se zbabělcům, odmítajícím uveřejnit nebezpečné karikatury Mohameda, muslimských imámů a zabijáků. Jacob Weisberg (šéfredaktor Slate Media) to říká za všechny liberály: „Teď teprve musíme pořádně vybičovat blasfémickou satiru. Blasfémie je jediná adekvátní odpověď!” (na útok proti svobodě). Jenže v Americe, kde má náboženství stále ještě jiný statut než v Evropě, existují velké rozpaky nad „ateistickým humorem” francouzských satiriků a ani liberální tisk by je neuveřejnil. Pařížský pietní a manifestační dav skandoval „všichni jsme Charlie,” jen taktická absence amerického prezidenta muslimského původu a opatrné reakce amerických konzervativců naznačují, že s koncepcí nedělitelné svobody nebude všechno tak úplně jednoduché.

.je blasfémie základem svobody?
Proti provokativním antimuslimským satirám se vymezil i český katolický kazatel Tomáš Halík „nejsem Charlie,” karikaturisté nemohou být „hrdinami naší doby“ (prezident Hollande), neboť vedle svobody musí existovat ještě druhá zásadní hodnota naší civilizace – úcta k druhým a přirovnal obrázky k antisemitským malůvkám předválečné doby. Inu, každé přirovnání trochu kulhá – ty dnešní jsou ateistické, nikoli rasistické.
Otázka je ale položena správně. Je výsměch či blasfémie opravdu základem svobody, jak tvrdí mnozí? Anebo máme politický, veřejný projev pro úctu k bližnímu omezovat? A pokud ano, tak jak, kudy vede hranice mezi svobodou a nesvobodou? Můj starý oxfordský slovník definuje svobodu projevu jako „právo na vyjádření jakéhokoli názoru bez cenzury a omezení,” ale v jurisdikci svobodomyslného Západu nalezneme mnohé restrikce proti rasistickým, obscénním a nactiutrhačným výrokům, zvláště pokud vyvolávají náboženskou či rasovou nenávist nebo oslavují terorismus. Není snad rozdíl mezi názorem a urážkou?
Nalejme si čistého vína! Absolutní svoboda nikdy neexistovala, neexistuje, ba ani existovat nemůže. Vedla by k anarchii. To náhlé volání po právu na urážení je pokrytecké. Zdá se, že se týká hlavně náboženského cítění a názorů, které jsou v protikladu k politické korektnosti dnešní vládnoucí ideologie, jež dnes tak zásadním způsobem omezuje veřejnou diskusi. V unisexuální společnosti nesmíme kupříkladu veřejně vtipkovat o typicky ženských nectnostech a vadách, jak je s oblibou karikovali v předválečných humoristických listech nebo, nedej Bože, dělat si dobromyslné šoufky z transvestitů a homosexuálů. Umí si někdo představit ten řev, kdyby se objevila karikatura zesměšňující rozvody, samoživitelky nebo dokonce bezdomovce, tak jako bývalo zvykem zesměšňovat sufražetky? Lidový nesouhlas s přílivem islámských přistěhovalců je napadán jako islamofobie či dokonce pogromistický fašismus a v respektovaných mediích žádná diskuse o omezení imigrace místo nedostane. Levicoví liberálové se tváří, jako by masový příliv muslimů do Evropy bylo něco jako počasí, s čím se nedá nic dělat. Levicová akademie bojkotuje izraelské profesory a usiluje o likvidaci státu Izrael. Rektor Harvardské univerzity musel odstoupit za údajně rasistický výrok, ačkoli hájil vědecký výzkum, také základ západní společnosti. Za nekorektní výroky často padají hlavy i kdyby šlo jen o optimismus ohledně globálního oteplování. Zkuste napsat článek na podporu svobody kouřit na veřejnosti! I nevinné elektronické cigarety jsou zakazovány. V Anglii stačí jeden stěžovatel a umlčí zvony kostela. Žádná nedělitelná svoboda, zdá se, že jde jen o to, jak si ji rozdělíme.
Jeden z nejlepších anglických humoristů Dan Rhodes napsal nedávno velmi vtipnou knížku o fundamentalistickém ateistovi Richardu Dawkinsovi a zřejmě zasáhl do černého. Žádný nakladatel se neodvážil dobromyslnou satiru vydat.
Zato pornografický magnát Harry Flynt, známý u nás z Formanova filmu, se stal obhájcem americké svobody před nejvyšším soudem za útok na pastora, kterého obvinil z incestu s matkou. Porota to uznala za nevinnou nadsázku a nikoli urážku na cti.
Když teď deník Guardian varuje před reálným nebezpečím netolerance vůči muslimům, připomíná multikulturní města staré Evropy – Terst, Sarajevo, Czernovitz, Vilno, kde spolu mírumilovně žili židé, katolíci, pravoslavní i muslimové. I tenkrát, samozřejmě, existovaly vtipy na náboženskou horlivost, fundamentalismus a církevní autoritu, jež leckoho pobouřily. Jenomže tehdy byl stále ještě ateismus společensky nepřijatelný, císař pán otcem všech svých národů i věr a lidé měli náboženskou totožnost svých sousedů v úctě. A pokud ne, tak měli alespoň dostatek slušnosti, aby neuráželi. Kde by je napadlo karikovat Ježíše, jeho matku či Mohameda, ke kterým se jejich sousedi modlí! Není horšího nad špatný vtip. Ani dnešní obálka Charlie Hebdo s Mohamedem, jenž hlásí, jsem Charlie, příliš vtipná není!  
Jistě nechceme, aby byla blasfémie trestná, nebudeme-li ale podporovat veřejnou etiketu základní slušnosti, změní se svoboda pomalu a jistě v anarchii i bez nahrávání islamistickým nepřátelům.

.zdrženlivost je ctnost
Spor se vždy týká hodnot, způsobu a míry společenského nátlaku, paradoxně tedy toho, jak má vypadat politická korektnost, která je dnes fundamentalisticky ateistická.
Vždyť naprostá většina muslimů, alespoň v Evropě, s vražedným terorismem nesouhlasí, cítí se však bolestně dotčena (platí to i pro nevěřící), a nikdy nepochopí, proč mají být urážky islámu považovány za vrcholnou hodnotu civilizace, do níž se mají integrovat. A když vidíme v jaké sociální bídě se většinou nacházejí, je jejich nenávist k západní civilizaci téměř pochopitelná.
Už jenom z instinktu vlastní sebeobrany bychom měli vědět, že mezi uraženými a poníženými se rekrutují teroristé