Stalo se v úterý 26. února. Viděl jsem výstavu Zápasy o díle a životě českého režiséra Františka Vláčila (1924-1999) a večer o zajímavostech hudebního světa v roce 2007 It Is Up To You!
Na Pražském hradě v Císařské konírně začala vláčilovská výstava 15. února a potrvá do 31. května. Prosklenými dveřmi vstoupím z uspěchaného světa přímo mezi postavy Markéty Lazarové a Údolí včel, dvou nejznámějších režisérových filmů, které jsou už léta hodnoceny jako vrchol tuzemské kinematografie. Procházím mezi obřími vyzvětšovanými černobílými fotkami z těchto opusů a okamžitě jsem uvržen do jejich atmosféry. Slyším Kozlíka, jak se směje, i kongeniální Liškovu hudbu. Některé fotky do filmu nepatří.
Jde o momentky z natáčení. Na jedné si Josef Kemr, stále středověce nalíčený, odnáší v jedné ruce v porcelánovém talíři snad guláš nebo polévku, ve druhé lahváč, přiklopený umělohmotným kelímkem. Na jiné nabízí potulný mnich Menšík krásné Markétě v postroji mezi dvěma klapkami sladkost z krabice Vaječné piškoty. No a velkoformátové fotky Magdy Markéty Vašáryové? Musel jsem se od této tehdy šestnáctileté madony odtrhnout s nasazením všech morálně-volních vlastností. Na dvou obrazovkách v různých koutech výstavy jsem pak mohl na chvíli pobýt s režisérskou legendou tváří v tvář. Záznam přebírání Českého lva za celoživotní dílo je přesným zachycením setkání Umělce s mediálním světem dneška. Když se ho chtěla ceremonie zmocnit, vytrhnul jí opratě z ruky. „Když jsem byl malej, ptával jsem se na takový věci, jako třeba: kdo má větší sílu, dva tygři nebo jeden lev? Táta mi tehdy řekl: Fando, až se zas budeš chtít na něco příště zeptat, zavři radši hubu.“
A další hody, tentokrát hudební. V Divadle Archa se sešli tři hudební publicisté, sledující průběžně zcela současný život moderní hudby. Pavel Klusák (Respekt), Aleš Stuchlý (A2) a Karel Veselý (Reflex) mě protáhli zákoutími, kam se se svojí rockovou genetickou výbavou jen tak nedostanu a jsem vděčný za takovéhle jednovečerní shrnutí. V sále nás vítala na začátku projekce nohaté a potetované Amy Winehouse, ale pak už bylo slyšet a vidět mj. Arcade Fire, Sigur Rós, Roberta Wyatta, Dana Deacona, Caribou, Animal Collective, osmibitovou scénu a cestou na záchodky vzpomínku na v prosinci 2007 zemřelého Karlheinze Stockhausena. Za dobrovolné vstupné přišlo cca 300 lidí. Vybraný průměr – 49,05 Kč. Veřejné poslechovky žijí i v roce 2008!
Tomáš Weiss
Na Pražském hradě v Císařské konírně začala vláčilovská výstava 15. února a potrvá do 31. května. Prosklenými dveřmi vstoupím z uspěchaného světa přímo mezi postavy Markéty Lazarové a Údolí včel, dvou nejznámějších režisérových filmů, které jsou už léta hodnoceny jako vrchol tuzemské kinematografie. Procházím mezi obřími vyzvětšovanými černobílými fotkami z těchto opusů a okamžitě jsem uvržen do jejich atmosféry. Slyším Kozlíka, jak se směje, i kongeniální Liškovu hudbu. Některé fotky do filmu nepatří.
Jde o momentky z natáčení. Na jedné si Josef Kemr, stále středověce nalíčený, odnáší v jedné ruce v porcelánovém talíři snad guláš nebo polévku, ve druhé lahváč, přiklopený umělohmotným kelímkem. Na jiné nabízí potulný mnich Menšík krásné Markétě v postroji mezi dvěma klapkami sladkost z krabice Vaječné piškoty. No a velkoformátové fotky Magdy Markéty Vašáryové? Musel jsem se od této tehdy šestnáctileté madony odtrhnout s nasazením všech morálně-volních vlastností. Na dvou obrazovkách v různých koutech výstavy jsem pak mohl na chvíli pobýt s režisérskou legendou tváří v tvář. Záznam přebírání Českého lva za celoživotní dílo je přesným zachycením setkání Umělce s mediálním světem dneška. Když se ho chtěla ceremonie zmocnit, vytrhnul jí opratě z ruky. „Když jsem byl malej, ptával jsem se na takový věci, jako třeba: kdo má větší sílu, dva tygři nebo jeden lev? Táta mi tehdy řekl: Fando, až se zas budeš chtít na něco příště zeptat, zavři radši hubu.“
A další hody, tentokrát hudební. V Divadle Archa se sešli tři hudební publicisté, sledující průběžně zcela současný život moderní hudby. Pavel Klusák (Respekt), Aleš Stuchlý (A2) a Karel Veselý (Reflex) mě protáhli zákoutími, kam se se svojí rockovou genetickou výbavou jen tak nedostanu a jsem vděčný za takovéhle jednovečerní shrnutí. V sále nás vítala na začátku projekce nohaté a potetované Amy Winehouse, ale pak už bylo slyšet a vidět mj. Arcade Fire, Sigur Rós, Roberta Wyatta, Dana Deacona, Caribou, Animal Collective, osmibitovou scénu a cestou na záchodky vzpomínku na v prosinci 2007 zemřelého Karlheinze Stockhausena. Za dobrovolné vstupné přišlo cca 300 lidí. Vybraný průměr – 49,05 Kč. Veřejné poslechovky žijí i v roce 2008!
Tomáš Weiss
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.