Únor bílý, pole sílí. Za tento nápis na nástěnce dostal kdysi kamarád na gymnáziu ředitelskou důtku, protože měl přece připravit agitaci k Velké únorové revoluci. Komunisti začali před šedesáti lety občanskou válku v poválečném Československu.
Kolaborace s SSSR proti zájmům vlastní země, krádeže, vraždy, násilí a zastrašování.
Stojím pod pražským „Gottwaldovým“ balkonem paláce Kinských na Staroměstském náměstí. Tady si tehdy v roce 1948 chachar v beranici zakřičel, že je vyhráno. Už rok předtím tu v květnu něco nesouvisle blábolil, zlitý pod obraz, což navíc přenášel rozhlas. 27. února 1948 tady už pochodovali Lidové milice. Po válce začala válka další. Srp a kladivo začaly kosit a tlouct. Letos se tu bude 25. února od 14 hod. konat vzpomínkové setkání Konfederace politických vězňů na oběti komunistického řádění.
Bolševický grázl Klement nakonec znesvětil i Národní pamatník na Vítkově, který byl původně zamýšlen jako pocta legionářům. Nakonec, na viditelném pražském kopci s jezdeckou sochou Jana Žižky vzniklo Gottwaldovo mauzoleum podle leninského vzoru z Rudého náměstí. Alkoholika a úkladného vraha nabalzamovali po jeho smrti v roce 1954 a vystavili si „světce“ v božském pantheonu. Tam se začal rozpadat a tak bylo potřeba ho přece jen v roce 1962 spálit.
Ti, kdo jsou i dnes hlasitými antikomunisty, jsou prý nějak zastydlí, trapní a zamrzlí v minulosti. Paráda! Takže je úplně normální, že se tady producíruje v demokratickém systému komunistická strana? Ne, není to normální, je to výsměch. Zeptejte se řádových sester, které se po letech vrátily do svého kláštera v Bartolomějské ulici, kde měla své mučírny Státní bezpečnost. Zdi byly od krve a strach a hrůza z nich přímo sálala. Ale to nic, zajděte si do pražské ulice Politických vězňů. Tam mají dnešní komunisté svoje sídlo s nestydatým nápisem S lidmi pro lidi. Představa, že tudy musí chodit lidé, postižení terorem těchto lidumilů, zvedá žaludek.
Na pražském Újezdě je památník obětem komunismu od sochaře Olbrama Zoubka. Čas od času na sochy rozpadajících se lidských těl někdo nastříká srp a kladivo.
Kolaborace s SSSR proti zájmům vlastní země, krádeže, vraždy, násilí a zastrašování.
Stojím pod pražským „Gottwaldovým“ balkonem paláce Kinských na Staroměstském náměstí. Tady si tehdy v roce 1948 chachar v beranici zakřičel, že je vyhráno. Už rok předtím tu v květnu něco nesouvisle blábolil, zlitý pod obraz, což navíc přenášel rozhlas. 27. února 1948 tady už pochodovali Lidové milice. Po válce začala válka další. Srp a kladivo začaly kosit a tlouct. Letos se tu bude 25. února od 14 hod. konat vzpomínkové setkání Konfederace politických vězňů na oběti komunistického řádění.
Bolševický grázl Klement nakonec znesvětil i Národní pamatník na Vítkově, který byl původně zamýšlen jako pocta legionářům. Nakonec, na viditelném pražském kopci s jezdeckou sochou Jana Žižky vzniklo Gottwaldovo mauzoleum podle leninského vzoru z Rudého náměstí. Alkoholika a úkladného vraha nabalzamovali po jeho smrti v roce 1954 a vystavili si „světce“ v božském pantheonu. Tam se začal rozpadat a tak bylo potřeba ho přece jen v roce 1962 spálit.
Ti, kdo jsou i dnes hlasitými antikomunisty, jsou prý nějak zastydlí, trapní a zamrzlí v minulosti. Paráda! Takže je úplně normální, že se tady producíruje v demokratickém systému komunistická strana? Ne, není to normální, je to výsměch. Zeptejte se řádových sester, které se po letech vrátily do svého kláštera v Bartolomějské ulici, kde měla své mučírny Státní bezpečnost. Zdi byly od krve a strach a hrůza z nich přímo sálala. Ale to nic, zajděte si do pražské ulice Politických vězňů. Tam mají dnešní komunisté svoje sídlo s nestydatým nápisem S lidmi pro lidi. Představa, že tudy musí chodit lidé, postižení terorem těchto lidumilů, zvedá žaludek.
Na pražském Újezdě je památník obětem komunismu od sochaře Olbrama Zoubka. Čas od času na sochy rozpadajících se lidských těl někdo nastříká srp a kladivo.
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.