Velká noc je za dveřmi, těším se. Kristus promine, ale kvůli alkoholu. Dal jsem si po dlouhé době čtyřicet dnů nealko (shodou okolností porušeno jen na dva dny v Bratislavě), a už se zase těším na návrat piva, vína a destilátů.
Budu je požívat, to se rozumí, střídmě a s noblesou, ne po galónech. Simsala bim, oslí můstek – minulou středu jsem viděl v pražském klubu 007 Gallon Drunk. Pánové z britského království nastoupili střízliví a ve slušivých oblecích. A předvedli úžasný koncert. Ten, při kterém se třesete na celém těle a víte, že takhle to má znít, takhle to má vypadat, takhle jste si to představovali. Tihle šviháci lázenští někde mezi čtyřicítkou a padesátkou, možná sňatkoví podvodníci, s kapesníčkem v kapse saka, se během prvních pár taktů změnili v punk-bluesové mafiány.
Znělo to trochu jako Morphine, trochu jako hard rock ze 70. let, pochopitelně jako Bad Seeds (zpěvák a kytraista je James Johnston, od roku 2001 jejich člen). Před koncertem bylo také trefně napsáno, že kdyby Tom Waits zakládal kapelu v 90. letech, zněla by asi nějak takhle. Jejich poslední desku Rotten Mile jsem si prostě koupit musel.
Velká noc je za dveřmi, těším se. Kristus i alkohol prominou, hlavně na jarní procházky. Praha má totiž i svoje lesíky a skály a potoky, kam je třeba zajít, když už jsou čivy četbou podebrané a slechy hlučnou hudbou vylágrované. Suchdol, Prokopské údolí, Stromovka, Divoká Šárka, Milíčovský les, Krčský les, Modřanská rokle a další lokality. Jenže ouha – zatímco na silnicích pokračuje boj mezi automobilisty a cyklisty, určitá jeho modifikace se přesunula na pěší cesty. Tady jde zase často o život chodcům. Za adrenalinem se ženoucí cyklisté, se zlatým řetězem kolem krku a s ultrapřiléhavými strečovými úbory kličkují v rychlosti, kterou jim diktuje digitální tachometr, mezi dětmi, psy a matkami s kočárky. Když se vám podaří uskočit cyklokrosaři, řízne to z druhé strany kolem vás bruslař na inlajnech. V určitých místech procházky stačí pak zvednout hlavu a zjistíte, že na skále nad vámi se tlačí jeden lezec vedle druhého. Na co se to vlastně těším? Ale ano, na jaro, na procházky a výlety v okrajových místech Prahy. Jen je třeba mít na paměti, že o víkendu za hezkého počasí je do těchto míst pěšákům vstup povolen jen na vlastní nebezpečí. A nebo s biblí a lahví kořalky.
Budu je požívat, to se rozumí, střídmě a s noblesou, ne po galónech. Simsala bim, oslí můstek – minulou středu jsem viděl v pražském klubu 007 Gallon Drunk. Pánové z britského království nastoupili střízliví a ve slušivých oblecích. A předvedli úžasný koncert. Ten, při kterém se třesete na celém těle a víte, že takhle to má znít, takhle to má vypadat, takhle jste si to představovali. Tihle šviháci lázenští někde mezi čtyřicítkou a padesátkou, možná sňatkoví podvodníci, s kapesníčkem v kapse saka, se během prvních pár taktů změnili v punk-bluesové mafiány.
Znělo to trochu jako Morphine, trochu jako hard rock ze 70. let, pochopitelně jako Bad Seeds (zpěvák a kytraista je James Johnston, od roku 2001 jejich člen). Před koncertem bylo také trefně napsáno, že kdyby Tom Waits zakládal kapelu v 90. letech, zněla by asi nějak takhle. Jejich poslední desku Rotten Mile jsem si prostě koupit musel.
Velká noc je za dveřmi, těším se. Kristus i alkohol prominou, hlavně na jarní procházky. Praha má totiž i svoje lesíky a skály a potoky, kam je třeba zajít, když už jsou čivy četbou podebrané a slechy hlučnou hudbou vylágrované. Suchdol, Prokopské údolí, Stromovka, Divoká Šárka, Milíčovský les, Krčský les, Modřanská rokle a další lokality. Jenže ouha – zatímco na silnicích pokračuje boj mezi automobilisty a cyklisty, určitá jeho modifikace se přesunula na pěší cesty. Tady jde zase často o život chodcům. Za adrenalinem se ženoucí cyklisté, se zlatým řetězem kolem krku a s ultrapřiléhavými strečovými úbory kličkují v rychlosti, kterou jim diktuje digitální tachometr, mezi dětmi, psy a matkami s kočárky. Když se vám podaří uskočit cyklokrosaři, řízne to z druhé strany kolem vás bruslař na inlajnech. V určitých místech procházky stačí pak zvednout hlavu a zjistíte, že na skále nad vámi se tlačí jeden lezec vedle druhého. Na co se to vlastně těším? Ale ano, na jaro, na procházky a výlety v okrajových místech Prahy. Jen je třeba mít na paměti, že o víkendu za hezkého počasí je do těchto míst pěšákům vstup povolen jen na vlastní nebezpečí. A nebo s biblí a lahví kořalky.
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.