Jedným dychom

Znovu se teď všude mluví o skupině bratrů Mašínů. To jsou ti, kteří se v padesátých letech minulého století rozhodli bojovat proti komunistům se zbraní v ruce. Kniha Odkaz, která vyšla v roce 2005 a je stále k dostání,  je určitě zatím nejúplnějším popsáním této historie. Pokud vás zajímají fakta, souvislosti, tady máte možnost dozvědět se. Ctirad a Josef Mašínové, Milan Paumer, Zbyněk Janata a Václav Švéda byli mladíci, vychovávaní k tomu, aby se nikdy nestali otroky a aby jen nečinně nepřihlíželi bezpráví. Akademické debaty „co by, kdyby“ nejsou k ničemu. Jinak bojují proti zvůli kněz nebo univerzitní profesor, jinak vojáci.
Americký spisovatel Cormac McCarty zažívá ve svých sedmdesáti pěti letech slávu. Nejprve vloni natočili bratři Coenové film podle jeho předlohy Tahle země není pro starý (letos za něj dostali čtyři Oscary), pak jeho poslední kniha Cesta získala Pulitzerovu cenu, a teď už je jasné, že se i Cesta bude filmovat. Letos ji prý natočí Australan John Hillcoat, který naposledy dělal Caveův scénář The Proposition. Cesta je velmi silná a důrazná kniha o lidském přežívání po blíže nespecifikované apokalypse. Otec a syn jdou s nejasným cílem z vnitrozemí k moři. Jdou přes spáleniště a vyrabovaná města. Hledají zbylé konzervy a vyhýbají se zbytkům lidské populace, která dost nepříjemně zdivočela a nedá se od ní čekat nic dobrého. Naše dvojice si zuby nehty snaží i přes zoufalé podmínky a ztrácející se smysl existence podržet lidskou důstojnost. Stále se ujišťují, že nebudou jíst lidi, jako ti druzí a že nebudou nikoho zabíjet, pokud to nebude situace obrany. Číst tuhle knihu je zážitek i utrpení. McCarthymu se podařilo vyhnout se zbytečnému a popsat něco velmi uvěřitelného. Z té knihy jde hrůza, zima, únava a jen velmi málo naděje. Nerad bych takhle šel s dítětem a nákupním vozíkem liduprázdnou krajinou kolem zříceného Temelína, po kotníky v prachu, za neustálého deště pod celodenně potemnělou oblohou.