Dneska budou drby. Z pražského knižního veletrhu. Je-li člověk už přes deset let obchodníkem s knihami, potká na veletrhu spoustu známých a mezi nimi i pár přátel. Nebudou drbat zle, ale hodně a obezřetně.
Letos jsem třeba na úvod u vchodu potkal kamarádku. Setkání to bylo rozpačité, protože tam byla dost natěsno s chlapíkem, jiným než má doma. Nejsem puritán, mám pochopení, blahosklonně jsem se usmál. Při prvním setkání mezi knihami musíme bohužel probrat umrtí. Kolega, 46 let, infarkt. Už se začalo kácet v našem lese? Vyučen veletržním procházením s dětmi, dívám se profesionálně, kde a jaké mají na tom kterém stánku bonbóny. Jako menší jich donesly domů plnou tašku s nápisem Pastelka – časopis pro přemýšlivé děti.
Pozdravíme se v davu se slečnou Uhdeovou z nakladatelství Atlantis. „Tak jak se daří?“ „Ujde to, líp by bylo, kdyby byl na podzim zase nějaký Kundera.“ „No, to si musíte počkat.“ Šibalský úsměv na rozloučenou. Můj tip je, že některá z nevydaných Kunderových knih na podzim vyjde. Která? Totožnost? Šéf Volvoxu Globator Vít Houška vypadá pořád stejně. Zemědělský inženýr s krakonošským fousem a věčnou žízní. Naše dcery chodí spolu na gymnázium, teprve letos si potykáme s jeho ženou, jež musí býti světice. Šéfa Arga si na chvíli beru stranou. Zajímá mě, jak se stalo, že najednou začali vydávat Betty McDonaldovou Vejce a já, když to byl vždycky dojný titul Vyšehradu. Zdá se mi to jako sviňárna a kurvárna. „Jasně, že jsem svině, ale jinak to bylo tak, že se paní překladatelka rozhodla neprodloužit u Vyšehradu smlouvu a hledala někoho, s kým by jí uzavřela. Musel bych být u jedné z nejčtenějších knížek mezi Čechy blázen, kdybych jí nechal jít jinam. No a práva měl Vyšehrad jenom na pevnou vazbu, takže jsme si zarezervovali paperback.“ Už tomu rozumím víc. Nakladatelé už jsou v dravém kapitalismu rovnejma nohama. Majitel nakladatelství Paseka pan Horáček si splnil životní sen. Vydal reprint Váchalovy Šumavy. Dvacetikilová kniha stojí 30-tisíc. Stárnoucí muž se směje pod fousy. Byl jsem se podívat i na čtení Němky Judith Hermannové. Od pohledu bystrá jako její knížky. V sále pro šedesát lidí jsem jediný, kdo potřebuje tlumočící sluchátka. Majitelka orlího nosu ještě před začátkem zahlédne přijít ženu s ještě větší skobou ve tváři. Celá se rozzáří a věnuje jí zasněný pohled. Inu, národ Knihy.
Letos jsem třeba na úvod u vchodu potkal kamarádku. Setkání to bylo rozpačité, protože tam byla dost natěsno s chlapíkem, jiným než má doma. Nejsem puritán, mám pochopení, blahosklonně jsem se usmál. Při prvním setkání mezi knihami musíme bohužel probrat umrtí. Kolega, 46 let, infarkt. Už se začalo kácet v našem lese? Vyučen veletržním procházením s dětmi, dívám se profesionálně, kde a jaké mají na tom kterém stánku bonbóny. Jako menší jich donesly domů plnou tašku s nápisem Pastelka – časopis pro přemýšlivé děti.
Pozdravíme se v davu se slečnou Uhdeovou z nakladatelství Atlantis. „Tak jak se daří?“ „Ujde to, líp by bylo, kdyby byl na podzim zase nějaký Kundera.“ „No, to si musíte počkat.“ Šibalský úsměv na rozloučenou. Můj tip je, že některá z nevydaných Kunderových knih na podzim vyjde. Která? Totožnost? Šéf Volvoxu Globator Vít Houška vypadá pořád stejně. Zemědělský inženýr s krakonošským fousem a věčnou žízní. Naše dcery chodí spolu na gymnázium, teprve letos si potykáme s jeho ženou, jež musí býti světice. Šéfa Arga si na chvíli beru stranou. Zajímá mě, jak se stalo, že najednou začali vydávat Betty McDonaldovou Vejce a já, když to byl vždycky dojný titul Vyšehradu. Zdá se mi to jako sviňárna a kurvárna. „Jasně, že jsem svině, ale jinak to bylo tak, že se paní překladatelka rozhodla neprodloužit u Vyšehradu smlouvu a hledala někoho, s kým by jí uzavřela. Musel bych být u jedné z nejčtenějších knížek mezi Čechy blázen, kdybych jí nechal jít jinam. No a práva měl Vyšehrad jenom na pevnou vazbu, takže jsme si zarezervovali paperback.“ Už tomu rozumím víc. Nakladatelé už jsou v dravém kapitalismu rovnejma nohama. Majitel nakladatelství Paseka pan Horáček si splnil životní sen. Vydal reprint Váchalovy Šumavy. Dvacetikilová kniha stojí 30-tisíc. Stárnoucí muž se směje pod fousy. Byl jsem se podívat i na čtení Němky Judith Hermannové. Od pohledu bystrá jako její knížky. V sále pro šedesát lidí jsem jediný, kdo potřebuje tlumočící sluchátka. Majitelka orlího nosu ještě před začátkem zahlédne přijít ženu s ještě větší skobou ve tváři. Celá se rozzáří a věnuje jí zasněný pohled. Inu, národ Knihy.
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.