Nezhlukujte se, rozejděte se. Praha je už několik staletí hlavním občanským shromaždištěm. Mívá to prostě větší ohlas, když se sejdou lidé na Staroměstském nebo Václavském náměstí a něčeho se dožadují, než když se sejdou v okresním městě u kašny nebo někde na vsi u hasičské nádrže.
Jisté je, že v Praze také žije a pracuje, ať už trvale nebo dočasně, nejvyšší počet protestu schopných lidí. Je to také město univerzitní a vysokoškolské a znáte studenty – revoluci založí jedna dvě. V neposlední řadě – v Praze sídlí státní orgány a hlavní stany, pohotové štáby a fotoreportéry tady mají celostátní média.
Zkrátka a dobře – Praha je na demonstrace a občanská shromáždění jako dělaná.
Demostrace je vždycky trochu hra s ohněm. Za totality se slušní demostranti domáhali slušnosti, spravedlnosti a demokracie. Dostali naloženo obuškem, pustili na ně psy a obrňáky s radlicemi a pak si je vychutnali v přítmí policejních vyšetřoven a cel. Zavřeli koho a kolik chtěli, za cokoliv. Šlo o to zastrašit, eliminovat, izolovat. Václavák, podchod na Národní třídě a přilehlé ulice by mohly vyprávět.
Ulice se ale pochopitelně používá k hlasitému sdělení názorů i v roce 2008. Minulý čtvrtek třeba zástupci pražské kultury demostrovali před pražským magistrátem. Nakonec na podporu svých požadavků nakráčeli na radnici. To už tady v minulosti bylo, ale defenestrace se nekonala. Těžko si představit Jiřího Suchého nebo Jiřího Ornesta, jak rvou za kravatu přes parapet cukajícího se metrosexuála, jinak momentálně radního pro pražskou kulturu.
Po Praze ale momentálně visí reklamní poutače s nápisem Proč národ zase drží? Podpořte odbory! Odbory chystají výstražnou stávku, šermují stávkou generální. Nelíbí se jim reforma čehokoliv. A možná mají v lecčems i pravdu. Ale je tady problém. Zatímco divadelní protest je mi sympatický, odborářské akce mám apriori za podezřelé. V postkomunistické zemi se asi není co divit. Vždycky si vzpomenu na historku herce Pavla Landovského, jak mu maminka říkala: „Pavlíku, vidíš ty lidi s bandaskou a v rádiovkách? Tak to jsou dělníci, na ty si dej Pavlíku pozor!“
Nejradši mám na ulici asi happeningy. Třeba Zombie Walk Prague. Několik stovek mladých lidí se namaskuje za obživlé mrtvé a jde metropolí. Mezinárodní akce dorazila až do Prahy. Je to víc veselé než morbidní. Jediné nebezpečí je, aby to nějak nezneužily odbory hrobníků.
Jisté je, že v Praze také žije a pracuje, ať už trvale nebo dočasně, nejvyšší počet protestu schopných lidí. Je to také město univerzitní a vysokoškolské a znáte studenty – revoluci založí jedna dvě. V neposlední řadě – v Praze sídlí státní orgány a hlavní stany, pohotové štáby a fotoreportéry tady mají celostátní média.
Zkrátka a dobře – Praha je na demonstrace a občanská shromáždění jako dělaná.
Demostrace je vždycky trochu hra s ohněm. Za totality se slušní demostranti domáhali slušnosti, spravedlnosti a demokracie. Dostali naloženo obuškem, pustili na ně psy a obrňáky s radlicemi a pak si je vychutnali v přítmí policejních vyšetřoven a cel. Zavřeli koho a kolik chtěli, za cokoliv. Šlo o to zastrašit, eliminovat, izolovat. Václavák, podchod na Národní třídě a přilehlé ulice by mohly vyprávět.
Ulice se ale pochopitelně používá k hlasitému sdělení názorů i v roce 2008. Minulý čtvrtek třeba zástupci pražské kultury demostrovali před pražským magistrátem. Nakonec na podporu svých požadavků nakráčeli na radnici. To už tady v minulosti bylo, ale defenestrace se nekonala. Těžko si představit Jiřího Suchého nebo Jiřího Ornesta, jak rvou za kravatu přes parapet cukajícího se metrosexuála, jinak momentálně radního pro pražskou kulturu.
Po Praze ale momentálně visí reklamní poutače s nápisem Proč národ zase drží? Podpořte odbory! Odbory chystají výstražnou stávku, šermují stávkou generální. Nelíbí se jim reforma čehokoliv. A možná mají v lecčems i pravdu. Ale je tady problém. Zatímco divadelní protest je mi sympatický, odborářské akce mám apriori za podezřelé. V postkomunistické zemi se asi není co divit. Vždycky si vzpomenu na historku herce Pavla Landovského, jak mu maminka říkala: „Pavlíku, vidíš ty lidi s bandaskou a v rádiovkách? Tak to jsou dělníci, na ty si dej Pavlíku pozor!“
Nejradši mám na ulici asi happeningy. Třeba Zombie Walk Prague. Několik stovek mladých lidí se namaskuje za obživlé mrtvé a jde metropolí. Mezinárodní akce dorazila až do Prahy. Je to víc veselé než morbidní. Jediné nebezpečí je, aby to nějak nezneužily odbory hrobníků.
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.