A ve dvacátém století v Evropě k tomu jevu docházelo dokonce mimořádně často. Přesto se ona událost vyznačovala hned několika rysy, které dávají důvod ji považovat za událost jedinečnou.
Za prvé jedinečnou mírou převracení odvěkých pojmů, kterou byla provázena. Všechny předchozí agrese byly vždy ospravedlňovány buď sebeobranou nebo právním nárokem na dané území nebo údajným mandátem z nadpřirozené sféry. V srpnu 1968 ale agresor označil svoje násilí jako „bratrskou pomoc československému lidu“. Cizincům ze Západu i těm z Východu, kteří nikdy nebyli v područí Kremlu, nelze zprostředkovat zkušenost, kdy se ke strachu z tanků, k zoufalství nad koncem naděje na trochu svobodnější život přidružila i bolest způsobená tímto zvráceným užitím tak starého slova. Už tento rys by stačil k tomu, aby se tato událost ocitla v kategorii jedinečnosti. A to jsme tehdy netušili, že se jedná o pouhý první čin z dlouhé série převracení normálního řádu.
Za druhé byla tato událost jedinečná vlastním cílem agrese. Tím bylo zachování moci samozvanců/komunistů – lépe řečeno zachování principu samozvanosti moci. Komunisté u nás prosadili vládu moderní formy ruského samoděržaví, totiž samoděržaví už nikoliv jedné živé bytosti – samovládce, u které vždy hrozí, že může vykazovat rozumnost a dobrotu a, hrůza hrůzoucí, dokonce vůli k dobrovolnému zřeknutí se moci ve prospěch zastupitelských orgánů, nýbrž samoděržaví kolektivní. Zde roli vládce hraje kolektiv vybraných jedinců, u kterých je možno nebezpečí projevů rozumnosti a lidskosti minimalizovat vhodnými kritérii pro přijímání nových členů, jejich korupcí trvalým nezaslouženým zvýhodňováním, jejich ideologickou drezúrou a úkolováním nepěknými nebo absurdními úkoly a konečně prověrkami a čistkami. Nicméně navzdory aplikaci těchto metod došlo v Československu vlivem různých okolností k tomu, že rozum a lidskost převládly i uvnitř místního samoděržavného kolektivu – KSČ. Lidé přestali mít strach svobodně posuzovat její činy v minulosti. To ale znamenalo zničení prvního ze dvou pilířů, na kterém byla diktatura KSČ postavena – monopol na hodnocení všeho minulého. Druhý pilíř – monopol na hodnocení přítomnosti a určení budoucnosti začal na jaře 1968 být rovněž pod útokem a jeho povalení bylo jen otázkou krátkého času. Lze v dějinách nalézt druhého příkladu, kdy cizí vojska obsadila nějaký stát jen proto, aby zachránila diktaturu, která se bez jakéhokoliv násilí hroutila?
Za třetí jedinečná tím, že se agrese odehrávala před zraky celého světa doslova a v reálném čase. Rok 1968 už patřil do věku televize a v Československu bylo nejen velké množství reportérů, ale i velké množství cizinců z nekomunistického světa.
BEZ VÁS SA NEPOHNEME
Pridajte sa do komunity predplatiteľov, ktorí pohnú Slovenskom a prečítajte si odomknutú verziu tohto článku.