Dnes už mierne archaické slovo šortky označovalo detské či ženské krátke nohavice niekedy spojené s tráčikmi a ukončené gumičkou. Etymológia je jasná – z anglického short = krátky. Do teórie literatúry vstúpil tento pojem v spojení „short story“. Je to americká krátka poviedka, ktorú si vypiplali kultúrnejšie masové časopisy či noviny typu New York Times alebo Playboy.
Novinový či časopisecký formát naučil mnohých amerických, a po nich aj európskych prozaikov písať čítavú, dynamickú, hutnú prózu v obmedzenom rozsahu. Nezriedka v životopisoch týchto autorov čítame, že písali prózu, ktorú rátali na počet slov. Short story by sme mohli charakterizovať ako dejovú, akčnú, pútavú poviedku s obmedzeným počtom slov, s dopredu sa valiacim dejom a výraznou pointou. Niekedy dokonca celá próza bola napísaná iba kvôli prekvapivému zvratu v závere. S rozvojom sci-fi sa dokonca rozmohla ešte kratšia poviedka. Volá sa to „drabble“ a je to extrémne krátka poviedka v rozsahu presne 100 slov, ani viac, ani menej. Táto hranica sa v projekte Fity five fictions zúžila na 50 slov a klesá ešte nižšie. Najmä v prostredí internetu sa šíri nevyhlásená, permanentná súťaž o najkratšiu a najvypointovanejšiu prózu. Jednu z najkratších a najkrajších krátkych próz napísal Frederick Brown a sú to iba dve vety: "The last man on Earth sat alone in a room. There was a knock on the door..." Posledný človek na Zemi sedel sám v izbe. Vtom niekto zaklopal... Majster poviedky Ernst Hemingway je autorom tejto 6-slovnej prózy: „Na predaj. Detské topánočky. Nikdy nenosené.“ Iba šesť slov – a aká dráma sa za nimi skrýva. Anthony Burgess zasa napísal takúto minimalistickú sci-fi: „A slnko vychádzalo na západe.“ Vydavatelia knihy Najkratšie poviedky sveta vymysleli slogan: „Predstavte si, aké príbehy by písal taký O. Henry, keby mal k dispozícii iba zadnú stranu navštívenky.“ Peter Altenberg hovoril zasa svojim krátkym útvarom „minútové romány.“ Kým si teda nenájdete čas na prečítanie hrubého románu, prijmite túto kolekciu malých próz:
Peter Altenberg: Radniční park
Pravila: „Nejkrásnější je radniční park v noci; čerstvý, nádherný vzduch a žádní lidé.“
Odvětil: „Potěšte se jednou nádherou radničního parku ve dne, jednotlivými stromy, překrásnými keři a podrobnostmi jejich tajemství!“
Odvětila: „K tomu jsem příliš málo realisticky založena. Nepotřebuji jasnost, podrobnosti, potřebuji pro svou duši temnou romantiku temné, záhadné nejasnosti!“
„Jedním slovem, jste husa.“ (prel. J. Hanč)
Slawomir Mrozek: Skeptik
Tak vy říkáte, že na jiných planetách jsou taky lidi? Možná, že jsou; někde koneckonců musí být. Ale já tomu nevěřím. Četl jsem knihu o astronomii. Podívejte se, jak dneska prší a prší... Tak tedy o těch mlhovinách, ohnivých koulích. Jak by mohl člověk vydržet v takových podmínkách? Ne, to není možné. Kanály na Marsu? Ale ano. Nikdo jiný než rozumné bytosti je nemohl vystavět. A rozumné bytosti, jak známo, to přece nejsou psi ani kočky, ale jen lidé. No ano, ale kdo je tam viděl? A je to vůbec pravda? Měl by se postavit škopek pod okap. Škoda dešťové vody.
Jiná věc: vědci mají silnější argumenty. Celý vesmír se skládá z téže hmoty. Oni dokážou udělat z člověka motocykl nebo rtěnku. To už je vážnější věc. A jestliže motocykly a rtěnky mohou být na zemi, tak mohou být stejně dobře i v nebi. Ale z toho ještě nevyplývá, že na jiných planetách také žijí lidé.
Jsem zvědav, jestli se to dneska protrhá. A včera jsme měli takový krásný západ slunce...
Létající talíře? Ano, slyšel jsem. Ale nejsou žádné důkazy, absolutně žádné.
Vypadá to, že se vyjasňuje.
Co? Opravdu?! Ne, o tom jsem ještě nevěděl! Tak to jsou fakta?! No, no... Tak přece jen na jiných planetách žijí také rozumné bytosti... No jóóó... Ale n a č žijí?“ prel. O. Bartoš
Mario Benedetti: Hasiči
Olegario nebol len macher na predtuchy, ale bol na túto svoju schopnosť aj patrične hrdý. Zavše sa do seba zahĺbil a vzápätí vyhlásil: „Zajtra bude pršať.“ A pršalo. Inokedy sa poškrabal po šiji a oznámil: „V utorok vyžrebujú päťdesiatsedmičku.“ A v utorok naozaj vyžrebovali päťdesiatsedmičku. Medzi priateľmi sa tešil bezhraničnému obdivu.
Podaktorí si ešte pamätajú na najslávnejšiu z jeho predtúch. Išli s ním popri univerzite, keď tu zrazu raňajší vzduch preťali sirény a hukot hasičského auta. Olegario sa takmer nebadateľne usmial a podotkol: „Možno horí môj dom.“
Privolali taxík a nakázali šoférovi, aby šiel za hasičmi. Zabočili na ulici Rivera a Olegario povedal: „Takmer istotne horí môj dom.“ Priatelia zo zdvorilosti a úcty k nemu mlčali. Tak veľmi ho obdivovali.
Hasiči pokračovali ulicou Pereyra a nervozita dosiahla vrchol. Keď zabočili do ulice, kde býval Olegario, takmer nedýchali od vzrušenia. Nakoniec hasiči zastali rovno pred Olegariovým horiacim domom a rozvážne a rýchlo sa začali pripravovať na zásah. Tu a tam vyletovali z horných okien do vzduchu črepiny. Olegario s dôstojnou zdržanlivosťou vystúpil z taxíka, napravil si uzol na kravate a potom sa s výrazom pokorného víťaza podujal prijímať gratulácie a objatia svojich dobrých priateľov. Prel. V. Ruppeldt
Jordan Radičkov: Bezprizorné deti
Cez dedinu prešli bezprizorné deti. Ženy sa pozbiehali, začali horekovať: úbohé deti! Každá z nich vyniesla za zásteru jabĺk a rozdala deťom. Deti ich zjedli a za ten čas sa ich ženy povypytovali, odkiaľ idú, či ďaleko idú, keď sa zmrkne na ceste, kde potom spia, nuž a keď sa spustí dážď, čo potom, a ak vidia psa a tak ďalej a tak ďalej, ako sa len ženy vedia vypytovať. Deti im povedali, čo ich zaujímalo a odišli.
No vrátili sa a každé z nich nieslo kvietok. Ženy sa znova pozbiehali a znova začali horekovať: úbohé deti! – a každá z nich vyniesla za zásteru jabĺk. Bezprizorné deti im povedali, že každej doniesli kvietok za to, že im dali jablká a pýtali sa ich, čo budú robiť, keď sa zmrkne, keď sa spustí dážď, keď uvidia psa.
Ženy si vzali kvietky a deti sa pobrali svojou cestou. Ženy ovoňali kvietky a hneď sa rozkýchali: Hapči! Hapči! Hapči! – a prskali až do večera. Bezprizorné deti posypali kvietky tuhou paprikou. prel. J. Koška
Virgilio Piňera: Nespavost
Muž si jde brzy lehnout. Nedaří se mu usnout. Zcela logicky se převaluje na posteli. Zamotává se do prostěradla. Zapaluje si cigaretu. Chvíli si čte. Znovu zhasíná světlo. Ale nemůže spát. Ve tři ráno vstává. Probouzí přítele odvedle a svěřuje se mu, že nemůže spát. Žádá ho o radu. Přítel mu radí, aby se šel na chvíli projít, že ho to trochu unaví. Aby si okamžitě dal šálek lipového čaje a zhasnul světlo. Tohle všechno udělá. Nemůže spát. Znovu vstává. Tentokrát jde k doktorovi. Jako vždy jeho doktor spoustu napovídá, ale muž neusíná. V šest ráno nabíjí revolver a vystřelí si mozek z hlavy. Muž je mrtev, ale usnout se mu nepodařilo. Nespavost je velmi vytrvalá věc. Prel. P. Zavadil
Julio Cortázar: Námět na nástěnný koberec
Generál má pouze osmdesát mužů a nepřítel pět tisíc. Generál ve stanu zlořečí a naříká. Tehdy sepíše znamenité prohlášení, ktoré poštovní holubi roznesou na nepřátelské území. Ke generálovi přeběhne dvě stě pěšáků. Následuje přestřelka, kterou generál bez obtíží vyhraje, načež do jeho řad přejdou dva regimenty. Tři dny nato má nepřítel jenom osmdesát mužů a generál pět tisíc. A tak generál sepíše další prohlášení a k jeho vojsku přejde sedmdesát devět mužů. Zbývá jen jediný nepřítel obklíčený generálovým vojskem, které v tichosti vyčkává. Uplyne noc a nepřítel dosud nepřešel na jeho stranu, generál ve stanu zlořečí a naříká. Za svítání nepřítel zvolna vytasí meč a blíží se ke generálovu stanu. Vstoupí a pohlédne na něho. Generálovo vojsko se rozuteče. Vychází slunce. Prel. L. Hazaiová
Novinový či časopisecký formát naučil mnohých amerických, a po nich aj európskych prozaikov písať čítavú, dynamickú, hutnú prózu v obmedzenom rozsahu. Nezriedka v životopisoch týchto autorov čítame, že písali prózu, ktorú rátali na počet slov. Short story by sme mohli charakterizovať ako dejovú, akčnú, pútavú poviedku s obmedzeným počtom slov, s dopredu sa valiacim dejom a výraznou pointou. Niekedy dokonca celá próza bola napísaná iba kvôli prekvapivému zvratu v závere. S rozvojom sci-fi sa dokonca rozmohla ešte kratšia poviedka. Volá sa to „drabble“ a je to extrémne krátka poviedka v rozsahu presne 100 slov, ani viac, ani menej. Táto hranica sa v projekte Fity five fictions zúžila na 50 slov a klesá ešte nižšie. Najmä v prostredí internetu sa šíri nevyhlásená, permanentná súťaž o najkratšiu a najvypointovanejšiu prózu. Jednu z najkratších a najkrajších krátkych próz napísal Frederick Brown a sú to iba dve vety: "The last man on Earth sat alone in a room. There was a knock on the door..." Posledný človek na Zemi sedel sám v izbe. Vtom niekto zaklopal... Majster poviedky Ernst Hemingway je autorom tejto 6-slovnej prózy: „Na predaj. Detské topánočky. Nikdy nenosené.“ Iba šesť slov – a aká dráma sa za nimi skrýva. Anthony Burgess zasa napísal takúto minimalistickú sci-fi: „A slnko vychádzalo na západe.“ Vydavatelia knihy Najkratšie poviedky sveta vymysleli slogan: „Predstavte si, aké príbehy by písal taký O. Henry, keby mal k dispozícii iba zadnú stranu navštívenky.“ Peter Altenberg hovoril zasa svojim krátkym útvarom „minútové romány.“ Kým si teda nenájdete čas na prečítanie hrubého románu, prijmite túto kolekciu malých próz:
Peter Altenberg: Radniční park
Pravila: „Nejkrásnější je radniční park v noci; čerstvý, nádherný vzduch a žádní lidé.“
Odvětil: „Potěšte se jednou nádherou radničního parku ve dne, jednotlivými stromy, překrásnými keři a podrobnostmi jejich tajemství!“
Odvětila: „K tomu jsem příliš málo realisticky založena. Nepotřebuji jasnost, podrobnosti, potřebuji pro svou duši temnou romantiku temné, záhadné nejasnosti!“
„Jedním slovem, jste husa.“ (prel. J. Hanč)
Slawomir Mrozek: Skeptik
Tak vy říkáte, že na jiných planetách jsou taky lidi? Možná, že jsou; někde koneckonců musí být. Ale já tomu nevěřím. Četl jsem knihu o astronomii. Podívejte se, jak dneska prší a prší... Tak tedy o těch mlhovinách, ohnivých koulích. Jak by mohl člověk vydržet v takových podmínkách? Ne, to není možné. Kanály na Marsu? Ale ano. Nikdo jiný než rozumné bytosti je nemohl vystavět. A rozumné bytosti, jak známo, to přece nejsou psi ani kočky, ale jen lidé. No ano, ale kdo je tam viděl? A je to vůbec pravda? Měl by se postavit škopek pod okap. Škoda dešťové vody.
Jiná věc: vědci mají silnější argumenty. Celý vesmír se skládá z téže hmoty. Oni dokážou udělat z člověka motocykl nebo rtěnku. To už je vážnější věc. A jestliže motocykly a rtěnky mohou být na zemi, tak mohou být stejně dobře i v nebi. Ale z toho ještě nevyplývá, že na jiných planetách také žijí lidé.
Jsem zvědav, jestli se to dneska protrhá. A včera jsme měli takový krásný západ slunce...
Létající talíře? Ano, slyšel jsem. Ale nejsou žádné důkazy, absolutně žádné.
Vypadá to, že se vyjasňuje.
Co? Opravdu?! Ne, o tom jsem ještě nevěděl! Tak to jsou fakta?! No, no... Tak přece jen na jiných planetách žijí také rozumné bytosti... No jóóó... Ale n a č žijí?“ prel. O. Bartoš
Mario Benedetti: Hasiči
Olegario nebol len macher na predtuchy, ale bol na túto svoju schopnosť aj patrične hrdý. Zavše sa do seba zahĺbil a vzápätí vyhlásil: „Zajtra bude pršať.“ A pršalo. Inokedy sa poškrabal po šiji a oznámil: „V utorok vyžrebujú päťdesiatsedmičku.“ A v utorok naozaj vyžrebovali päťdesiatsedmičku. Medzi priateľmi sa tešil bezhraničnému obdivu.
Podaktorí si ešte pamätajú na najslávnejšiu z jeho predtúch. Išli s ním popri univerzite, keď tu zrazu raňajší vzduch preťali sirény a hukot hasičského auta. Olegario sa takmer nebadateľne usmial a podotkol: „Možno horí môj dom.“
Privolali taxík a nakázali šoférovi, aby šiel za hasičmi. Zabočili na ulici Rivera a Olegario povedal: „Takmer istotne horí môj dom.“ Priatelia zo zdvorilosti a úcty k nemu mlčali. Tak veľmi ho obdivovali.
Hasiči pokračovali ulicou Pereyra a nervozita dosiahla vrchol. Keď zabočili do ulice, kde býval Olegario, takmer nedýchali od vzrušenia. Nakoniec hasiči zastali rovno pred Olegariovým horiacim domom a rozvážne a rýchlo sa začali pripravovať na zásah. Tu a tam vyletovali z horných okien do vzduchu črepiny. Olegario s dôstojnou zdržanlivosťou vystúpil z taxíka, napravil si uzol na kravate a potom sa s výrazom pokorného víťaza podujal prijímať gratulácie a objatia svojich dobrých priateľov. Prel. V. Ruppeldt
Jordan Radičkov: Bezprizorné deti
Cez dedinu prešli bezprizorné deti. Ženy sa pozbiehali, začali horekovať: úbohé deti! Každá z nich vyniesla za zásteru jabĺk a rozdala deťom. Deti ich zjedli a za ten čas sa ich ženy povypytovali, odkiaľ idú, či ďaleko idú, keď sa zmrkne na ceste, kde potom spia, nuž a keď sa spustí dážď, čo potom, a ak vidia psa a tak ďalej a tak ďalej, ako sa len ženy vedia vypytovať. Deti im povedali, čo ich zaujímalo a odišli.
No vrátili sa a každé z nich nieslo kvietok. Ženy sa znova pozbiehali a znova začali horekovať: úbohé deti! – a každá z nich vyniesla za zásteru jabĺk. Bezprizorné deti im povedali, že každej doniesli kvietok za to, že im dali jablká a pýtali sa ich, čo budú robiť, keď sa zmrkne, keď sa spustí dážď, keď uvidia psa.
Ženy si vzali kvietky a deti sa pobrali svojou cestou. Ženy ovoňali kvietky a hneď sa rozkýchali: Hapči! Hapči! Hapči! – a prskali až do večera. Bezprizorné deti posypali kvietky tuhou paprikou. prel. J. Koška
Virgilio Piňera: Nespavost
Muž si jde brzy lehnout. Nedaří se mu usnout. Zcela logicky se převaluje na posteli. Zamotává se do prostěradla. Zapaluje si cigaretu. Chvíli si čte. Znovu zhasíná světlo. Ale nemůže spát. Ve tři ráno vstává. Probouzí přítele odvedle a svěřuje se mu, že nemůže spát. Žádá ho o radu. Přítel mu radí, aby se šel na chvíli projít, že ho to trochu unaví. Aby si okamžitě dal šálek lipového čaje a zhasnul světlo. Tohle všechno udělá. Nemůže spát. Znovu vstává. Tentokrát jde k doktorovi. Jako vždy jeho doktor spoustu napovídá, ale muž neusíná. V šest ráno nabíjí revolver a vystřelí si mozek z hlavy. Muž je mrtev, ale usnout se mu nepodařilo. Nespavost je velmi vytrvalá věc. Prel. P. Zavadil
Julio Cortázar: Námět na nástěnný koberec
Generál má pouze osmdesát mužů a nepřítel pět tisíc. Generál ve stanu zlořečí a naříká. Tehdy sepíše znamenité prohlášení, ktoré poštovní holubi roznesou na nepřátelské území. Ke generálovi přeběhne dvě stě pěšáků. Následuje přestřelka, kterou generál bez obtíží vyhraje, načež do jeho řad přejdou dva regimenty. Tři dny nato má nepřítel jenom osmdesát mužů a generál pět tisíc. A tak generál sepíše další prohlášení a k jeho vojsku přejde sedmdesát devět mužů. Zbývá jen jediný nepřítel obklíčený generálovým vojskem, které v tichosti vyčkává. Uplyne noc a nepřítel dosud nepřešel na jeho stranu, generál ve stanu zlořečí a naříká. Za svítání nepřítel zvolna vytasí meč a blíží se ke generálovu stanu. Vstoupí a pohlédne na něho. Generálovo vojsko se rozuteče. Vychází slunce. Prel. L. Hazaiová
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.