Voda je v létě nějak víc na očích. Vedro, žízeň, koupání a tak. Šel jsem a jel jsem se podívat podle trubek, kde se vlastně voda z vodovodního kohoutku v Praze bere.
Léta člověk splachuje, napouští vany, ráchá se v bazénech, dělá si led do pití, pere, pije, zapíjí, zalévá a podlévá – to všechno jen obyčejným otočením kohoutku. V 17. patře nebo pět pater pod úrovní země. Za průměrně 40 Kč za kubický metr, což je docela dost vody, přesněji 1000 litrů. Když si budete držet slušný pitný režim dva litry tekutiny za den, můžete za pití i s rezervou pro ty trochu rozchlastané, utratit za rok pouho pouhých osm pětikorun. Životně důležitá tekutina je v našich končinách prostě samozřejmostí, kterou nám dodají až pod nos za pár šupů a k tomu ještě ve vynikající, specialisty hlídné, kvalitě.
Pražské a středočeské trubky z domácností vedou ve valné většině do vodní nádrže Švihov, kterou napájí řeka Želivka. Ta se nachází zhruba mezi Ledčí nad Sázavou a dálnicí D1.
Vznikla v roce 1972 zatopením několika vesnic. Stojím u kostela sv. Víta, který jediný zbyl spolu se třemi obytnými domy z obce Zahrádky. Pár metrů od zdi kostela začíná vodní hladina. 266 miliónů metrů krychlových vody na 1432 ha zatopené plochy, kde dřív bydleli po generace lidi a rostly staleté duby a lípy. Všechno bylo před zatopením zbořeno, stromy pokáceny, lidé přestěhováni. Chvíli jsem si přesto představoval, jak bych se potopil a na dně našel vesnici. Proplaval přes náměstí, nakouknul do kravína a zkontroloval v hospodě dobře propláchlé trubky a umyté půlitry. Třeba tam žijí vodníci. Pamatujete na Jak utopit dr. Mráčka? Zatímco oni by vystoupili na břeh sušší a nažehlení, ze mě by voda jen cákala, takže bych zaslechl za sebou jen vodnické povzdechnutí, že nemám žádné vychování.
Sladká voda je strategická surovina. Střední Evropa jí má dostatek, ale třeba v Izraeli už přes nanofiltry tu slanou za obrovských nákladů odsolují. Když vídám rozmazlené borce a barbíny, co se v pitné vodě dvakrát denně sprchují, napouštějí si pokud možno každý svůj óbr-bazén, který musí mít vodu jako křišťál a zavlažují svůj na milimetr přesně střižený golfový trávníček, vzpomenu si, co by tomu asi řekly staré sedlácké rody ze Zahrádek. Mám za to, že stejně jako by nedokázaly topit obilím a vylévat mléko na pole, kroutily by nad naší nesnesitelnou lehkostí plýtvání s vodou hlavou.
Léta člověk splachuje, napouští vany, ráchá se v bazénech, dělá si led do pití, pere, pije, zapíjí, zalévá a podlévá – to všechno jen obyčejným otočením kohoutku. V 17. patře nebo pět pater pod úrovní země. Za průměrně 40 Kč za kubický metr, což je docela dost vody, přesněji 1000 litrů. Když si budete držet slušný pitný režim dva litry tekutiny za den, můžete za pití i s rezervou pro ty trochu rozchlastané, utratit za rok pouho pouhých osm pětikorun. Životně důležitá tekutina je v našich končinách prostě samozřejmostí, kterou nám dodají až pod nos za pár šupů a k tomu ještě ve vynikající, specialisty hlídné, kvalitě.
Pražské a středočeské trubky z domácností vedou ve valné většině do vodní nádrže Švihov, kterou napájí řeka Želivka. Ta se nachází zhruba mezi Ledčí nad Sázavou a dálnicí D1.
Vznikla v roce 1972 zatopením několika vesnic. Stojím u kostela sv. Víta, který jediný zbyl spolu se třemi obytnými domy z obce Zahrádky. Pár metrů od zdi kostela začíná vodní hladina. 266 miliónů metrů krychlových vody na 1432 ha zatopené plochy, kde dřív bydleli po generace lidi a rostly staleté duby a lípy. Všechno bylo před zatopením zbořeno, stromy pokáceny, lidé přestěhováni. Chvíli jsem si přesto představoval, jak bych se potopil a na dně našel vesnici. Proplaval přes náměstí, nakouknul do kravína a zkontroloval v hospodě dobře propláchlé trubky a umyté půlitry. Třeba tam žijí vodníci. Pamatujete na Jak utopit dr. Mráčka? Zatímco oni by vystoupili na břeh sušší a nažehlení, ze mě by voda jen cákala, takže bych zaslechl za sebou jen vodnické povzdechnutí, že nemám žádné vychování.
Sladká voda je strategická surovina. Střední Evropa jí má dostatek, ale třeba v Izraeli už přes nanofiltry tu slanou za obrovských nákladů odsolují. Když vídám rozmazlené borce a barbíny, co se v pitné vodě dvakrát denně sprchují, napouštějí si pokud možno každý svůj óbr-bazén, který musí mít vodu jako křišťál a zavlažují svůj na milimetr přesně střižený golfový trávníček, vzpomenu si, co by tomu asi řekly staré sedlácké rody ze Zahrádek. Mám za to, že stejně jako by nedokázaly topit obilím a vylévat mléko na pole, kroutily by nad naší nesnesitelnou lehkostí plýtvání s vodou hlavou.
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.