Praha je plná mikrofarmářů, zahrádkářů a pěstitelů ovoce a zeleniny. Tyhle instinkty se u některých prostě nedají zaasfaltovat a vybetonovat. Je to místy až zoufalá snaha mít někde kousek svého zeleného, něco rostoucího, nějakou maloprincovskou rostlinu, o kterou je třeba se starat.
Dva tři květináče, zakrslá zkroucená bonsaj na prosklené komodě s vystavenými skleničkami, ohnívající špička ananasu, co má zapustit už od Vánoc kořínky, pahýl citrusu s jedním listem a jedním plodem. Jsou ale pěstitelé, co jdou na věc ve velkém. Tak třeba je potkáte v činžáku, jak táhnou po schodech podezřelé pytle, zavánějící chlévskou mrvou. To jsou tzv. balkónoví zelináři. Nemaje kde rýt a sázet, dělají si zahrádku z lodžie. Z černých pytlů jim vykukují papriky a rajčata, zdatnější dostanou z pytlovaného hnoje i okurky-hadovky. Výnosy v posledních letech pomohlo výrazně zvýšit zasklení většiny balkónů, čímž vzniklo na sídlištích množství exkluzivních skleníků. Jiní ale potřebují skutečnou zeminu, potřebují rýt, hrabat, bojovat se škůdci, klást pasti krtkům a plašit z dozrávající úrody ptáky. Takoví bezzemci pak zasquatují pozemek u předního nebo zadního vchodu do domu.
Kdysi zpustlý trávník se začne měnit před očima. Ovocné stromky, řádky s vykukující zeleninou, dokonale zaranžovaná květinová mozaika. Objeví se ale většinou i zprvu nízký, později se zvyšující plůtek. Někdy může souboj panelákového zahrádkáře s kazisvěty a psími hromádkami skončit i definitivním záborem a přivlastněním, korunovaným ostnatým drátem nebo elektrickým ohradníkem, což většinou pokračuje u občansko-právního soudu. Jsou ve městě dokonce tací, kteří pěstují kytky ve skříních a ve sklepech. Není to zrovna asi pohodlné, jenže problém je v tom, že jednou někdo určil, že není kytka jako kytka.
V panelákovém bytě dokonce může vyrůst i lesík. Věřte, nevěřte, historka říká, že jeden Pražák, známý houbař, odjel s manželkou v létě na deset dnů k moři. Poprosil kolegu z práce, aby mu v horkých dnech došel zalít květiny. Z běžné výpomoci se stala možnost nadělit příteli hezký a netradiční dárek k blížícím se kulatým narozeninám. Když po deseti dnech utrmácený dovolenkář otočil klíčem v zámku a otevřel, měl místo bytu v navozené hlíně hustý jehličnatý lesík, kde se sem tu tam pod smrčkem krčil tu pravý hříbek, tu bedla jedlá.
Dva tři květináče, zakrslá zkroucená bonsaj na prosklené komodě s vystavenými skleničkami, ohnívající špička ananasu, co má zapustit už od Vánoc kořínky, pahýl citrusu s jedním listem a jedním plodem. Jsou ale pěstitelé, co jdou na věc ve velkém. Tak třeba je potkáte v činžáku, jak táhnou po schodech podezřelé pytle, zavánějící chlévskou mrvou. To jsou tzv. balkónoví zelináři. Nemaje kde rýt a sázet, dělají si zahrádku z lodžie. Z černých pytlů jim vykukují papriky a rajčata, zdatnější dostanou z pytlovaného hnoje i okurky-hadovky. Výnosy v posledních letech pomohlo výrazně zvýšit zasklení většiny balkónů, čímž vzniklo na sídlištích množství exkluzivních skleníků. Jiní ale potřebují skutečnou zeminu, potřebují rýt, hrabat, bojovat se škůdci, klást pasti krtkům a plašit z dozrávající úrody ptáky. Takoví bezzemci pak zasquatují pozemek u předního nebo zadního vchodu do domu.
Kdysi zpustlý trávník se začne měnit před očima. Ovocné stromky, řádky s vykukující zeleninou, dokonale zaranžovaná květinová mozaika. Objeví se ale většinou i zprvu nízký, později se zvyšující plůtek. Někdy může souboj panelákového zahrádkáře s kazisvěty a psími hromádkami skončit i definitivním záborem a přivlastněním, korunovaným ostnatým drátem nebo elektrickým ohradníkem, což většinou pokračuje u občansko-právního soudu. Jsou ve městě dokonce tací, kteří pěstují kytky ve skříních a ve sklepech. Není to zrovna asi pohodlné, jenže problém je v tom, že jednou někdo určil, že není kytka jako kytka.
V panelákovém bytě dokonce může vyrůst i lesík. Věřte, nevěřte, historka říká, že jeden Pražák, známý houbař, odjel s manželkou v létě na deset dnů k moři. Poprosil kolegu z práce, aby mu v horkých dnech došel zalít květiny. Z běžné výpomoci se stala možnost nadělit příteli hezký a netradiční dárek k blížícím se kulatým narozeninám. Když po deseti dnech utrmácený dovolenkář otočil klíčem v zámku a otevřel, měl místo bytu v navozené hlíně hustý jehličnatý lesík, kde se sem tu tam pod smrčkem krčil tu pravý hříbek, tu bedla jedlá.
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.