Dnes o dvou uměleckých outsiderech. Jejich dílo i příběhy jsou působivé. Intenzivní. Ze samoty a bolesti a rezignace na trendy vzniká umění s trvalou hodnotou. Kdepak šťastný umělec a dobré dílo! Vyjímky mohou potvrzovat pravidlo, ale jinak – vyloučeno!
Minulý týden byl v České televizi k vidění dokument Tarzan na důchodě o kyjovském fotografovi a malíři Miloslavu Tichém (1926). Vnějškově zanedbaný umělec z rozpadávajícího se domu, kde si musí potraviny chránit před potkany v drátěných bednách. Střih – honosná výstava v Paříži, obrovské prostory, Tichého zvětšeniny, nadšení návštěvníci, odborníci, hovořící o světové originalitě a nenapodobitelném fluidu Tichého fotek
. A střih – Tichý ve svém tisíc let neuklízeném bytě šlape po fotkách, které se válejí po zemi, usrkává pivo, a směje se bezzubými ústy svých skopičinám. „Já a světovej, vždyť já nebyl už padesát let dál než na náměstí pro rum.“ V dalším prostřihu se nám z obrazovky vyznává Nick Cave, jak na něho Tichého fotky zapůsobili. S Bad Seeds složili o těch snímcích skladbu. Za doprovodu písně vidíme Tichého nafocené slečny. Fotoafaráty si vyrobil sám. Film přetáčí na špulku od nitě a posunuje ho čudlíkem z pivního uzávěru. Čas osvitu mu určuje natažení gumy od trenýrek. Tak erotické jsou ty fotky. Knihu Miloslav Tichý z edice Fototorst musíte vidět!
Druhá básnická sbírka vychází Haně Fouskové (1947). Jmenuje se Psice. Autorka je skutečným Jóbem české literatury. Komprimovaný zdrcující součet morových ran: nepřijata na AVU – nečte noviny a neví, kde je Bangladéš, ve spánku se jí zadusil desetiměsíční syn, oběsil se jí muž jejího života, otrávili jí psa – jedinou blízkou duši, co zbyla. Objevily se u ní příznaky schizofrenie, několikrát hospitalizovaná na psychiatrii. Žije na samotě v Podještědí, v domě bez vody a elektriky. A píše jednu z nejsilnějších současných českých poezií.
Minulý týden byl v České televizi k vidění dokument Tarzan na důchodě o kyjovském fotografovi a malíři Miloslavu Tichém (1926). Vnějškově zanedbaný umělec z rozpadávajícího se domu, kde si musí potraviny chránit před potkany v drátěných bednách. Střih – honosná výstava v Paříži, obrovské prostory, Tichého zvětšeniny, nadšení návštěvníci, odborníci, hovořící o světové originalitě a nenapodobitelném fluidu Tichého fotek
. A střih – Tichý ve svém tisíc let neuklízeném bytě šlape po fotkách, které se válejí po zemi, usrkává pivo, a směje se bezzubými ústy svých skopičinám. „Já a světovej, vždyť já nebyl už padesát let dál než na náměstí pro rum.“ V dalším prostřihu se nám z obrazovky vyznává Nick Cave, jak na něho Tichého fotky zapůsobili. S Bad Seeds složili o těch snímcích skladbu. Za doprovodu písně vidíme Tichého nafocené slečny. Fotoafaráty si vyrobil sám. Film přetáčí na špulku od nitě a posunuje ho čudlíkem z pivního uzávěru. Čas osvitu mu určuje natažení gumy od trenýrek. Tak erotické jsou ty fotky. Knihu Miloslav Tichý z edice Fototorst musíte vidět!
Druhá básnická sbírka vychází Haně Fouskové (1947). Jmenuje se Psice. Autorka je skutečným Jóbem české literatury. Komprimovaný zdrcující součet morových ran: nepřijata na AVU – nečte noviny a neví, kde je Bangladéš, ve spánku se jí zadusil desetiměsíční syn, oběsil se jí muž jejího života, otrávili jí psa – jedinou blízkou duši, co zbyla. Objevily se u ní příznaky schizofrenie, několikrát hospitalizovaná na psychiatrii. Žije na samotě v Podještědí, v domě bez vody a elektriky. A píše jednu z nejsilnějších současných českých poezií.
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.