Žloutenka typu A zažívá v Praze po letech hubených zase jednou zlaté časy. Média po ní skočila jako slepice po flusu. Nebojácní reportéři se nám hlásí v bílých pláštích přímo z infekčních oddělení a rychlými mluvidly nám do mozku vypalují věty jako…hrozivá čísla…se rychle šíří…očkovat…vakcíny docházejí…a už nás masírují popisem epidemie, co zvolna přechází v pandémii.
V Praze začali dezinfikovat držadla v hromadné dopravě a čudlíky v metru, tramvajích a autobusech. S jakým překvapením si člověk najde informaci, že v roce 1999 a 2000 byla předpokládaná četnost výskytu (cca do 1 000 případů za rok na ČR) stejná jako letos. Jak to tenkrát asi bylo s čudlíky? Proč se neočkovali prvňáci? Pamatujete na několik let starou hysterii s ptačí chřipkou? Kolikpak asi domácností má doma prošlou vakcínu pro případ, že by začala na kůži vyrážet malá pírka? Co se vůbec s ptačí chřipkou stalo? Voda ji vzala i s uhynulými labutěmi?
Když jsem pracoval v ústavu pro mentálně postižené děti, bylo mi jasné, že jsem v prostředí, které si o žloutenku, nejlépe ABC, přímo koleduju. Přes veškerou snahu budit obyvatele ústavu uprostřed noci a vodit je na záchod a přesto, že mnoho z nich bylo zabaleno do plen, čekávala na ranní službu většinou pohroma. Nezřídka opatlaná postel a zeď, plné vlasy a tak vůbec…Se skřípějícíma zubama jsem se v tom pravidelně ráchal a myslel, co všechno za chuťovky asi zatáhnu domů ženě a dětem. Přes veškerou rizikovost jsem za dva roky nezažil žloutenku u obyvatel ani personálu. Proč to tedy propuklo v Praze v roce 2008? Mnozí Pražané mají jasno: můžou za to feťáci a bezdomovci a všichni ti cizinci, co u nás žijí ne jako lidi, ale jako zvěř. Tady to máte – svoboda a kapitalismus. A je to! Viníky bychom tedy měli! Stačí je všechny pozavírat nebo někam odklidit a máme vygruntováno a hezky čisťoučko. To, že v roce 1977 se žloutenkou A nakazilo 30 000 Čechů, Moravanů a Slezanů uprostřed sterilizovaného a pasterizovaného socialismu, to už těmto lidovým epidemiologům a sociologům média většinou neřeknou. Jako bychom byli v začínající válce. Čistí a vymydlení Češi proti všemožným špindírům z domova i ze světa. My spravedliví a v právu proti choleře, černému kašli a tuberkulóze od lidí druhé kategorie ze třetího světa ze čtvrté cenové skupiny. Člověk, aby se bál v Praze vyjít bez roušky a gumových rukavic, viďte paní?
V Praze začali dezinfikovat držadla v hromadné dopravě a čudlíky v metru, tramvajích a autobusech. S jakým překvapením si člověk najde informaci, že v roce 1999 a 2000 byla předpokládaná četnost výskytu (cca do 1 000 případů za rok na ČR) stejná jako letos. Jak to tenkrát asi bylo s čudlíky? Proč se neočkovali prvňáci? Pamatujete na několik let starou hysterii s ptačí chřipkou? Kolikpak asi domácností má doma prošlou vakcínu pro případ, že by začala na kůži vyrážet malá pírka? Co se vůbec s ptačí chřipkou stalo? Voda ji vzala i s uhynulými labutěmi?
Když jsem pracoval v ústavu pro mentálně postižené děti, bylo mi jasné, že jsem v prostředí, které si o žloutenku, nejlépe ABC, přímo koleduju. Přes veškerou snahu budit obyvatele ústavu uprostřed noci a vodit je na záchod a přesto, že mnoho z nich bylo zabaleno do plen, čekávala na ranní službu většinou pohroma. Nezřídka opatlaná postel a zeď, plné vlasy a tak vůbec…Se skřípějícíma zubama jsem se v tom pravidelně ráchal a myslel, co všechno za chuťovky asi zatáhnu domů ženě a dětem. Přes veškerou rizikovost jsem za dva roky nezažil žloutenku u obyvatel ani personálu. Proč to tedy propuklo v Praze v roce 2008? Mnozí Pražané mají jasno: můžou za to feťáci a bezdomovci a všichni ti cizinci, co u nás žijí ne jako lidi, ale jako zvěř. Tady to máte – svoboda a kapitalismus. A je to! Viníky bychom tedy měli! Stačí je všechny pozavírat nebo někam odklidit a máme vygruntováno a hezky čisťoučko. To, že v roce 1977 se žloutenkou A nakazilo 30 000 Čechů, Moravanů a Slezanů uprostřed sterilizovaného a pasterizovaného socialismu, to už těmto lidovým epidemiologům a sociologům média většinou neřeknou. Jako bychom byli v začínající válce. Čistí a vymydlení Češi proti všemožným špindírům z domova i ze světa. My spravedliví a v právu proti choleře, černému kašli a tuberkulóze od lidí druhé kategorie ze třetího světa ze čtvrté cenové skupiny. Člověk, aby se bál v Praze vyjít bez roušky a gumových rukavic, viďte paní?
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.