sociologie si od nepaměti pomáhá z úzkých tak, že když neví, co si počít se sociální realitou, začne dumat o tom, co to vlastně vůbec sociální realita je. Ti nejchytřejší začnou tvrdit, že vlastně vůbec žádná realita není, čímž se odčarují od toho nepříjemného života venku a zároveň si přece jen zaslouží svůj plat. Věren této ušlechtilé akademické tradici i já zůstanu předmětem své krátké řeči pěkně pohodlně v této místnosti. Chtěl bych otevřít naši konferenci malinkou úvahou o tom, co to tu vlastně děláme.
aby něco platilo, musíte si to myslet
Předmětem mé pozornosti nebude chudoba, ale sama tato konference o chudobě.
John Searle, odpovídaje na otázku, proč neexistují ve „společenských a mentálních vědách“ zákony, jež by dávaly jejich výrokům stejnou míru prediktability jako v přírodních vědách, poukazuje na to, že ve fyzice existuje striktní závislost mezi chováním fundamentálních částí a chováním celků, jež jsou jimi konstituovány. Ve vědách o lidském chování taková závislost neexistuje. Searle, který je dnes živou legendou analytické filozofie jazyka, ukazuje, jakou roli v porušení této závislosti hraje – slovo. Píše: „Rozhodující je skutečnost, že u mnoha společenských a psychických fenoménů jsou jejich konstitutivní částí pojmy, jimiž se tyto fenomény označují. Aby něco platilo jako sňatek, odbory, vlastnictví, peníze nebo dokonce válka, musejí mít lidé zapojení do těchto aktivit příslušné myšlenky. Obecně řečeno musejí si myslet, že to tak je. Abyste se tedy například mohli oženit nebo se vdát, popřípadě nabýt majetku, musíte si vy i ostatní myslet, že to právě děláte. A tato vlastnost je pro sociální fenomény rozhodující. V biologii anebo ve fyzice nic takového nenajdeme. Strom je stromem, rostlina rostlinou a tuberkulóza tuberkulózou, aniž si kdo pomyslí, že jde o strom, rostlinu, respektive případ tuberkulózy, ba dokonce aniž vůbec kdo myslí.
BEZ VÁS SA NEPOHNEME
Pridajte sa do komunity predplatiteľov, ktorí pohnú Slovenskom a prečítajte si odomknutú verziu tohto článku.