na besede s autorom v rámci festivalu Tabook Jan Mattuš odmietol oznámiť, koľkými jazykmi hovorí. Skutočný lingvista vám nikdy nepovie: „Viem po anglicky.“ A tak aj Mattuš. Okrem humoru ohromuje vo svojich stĺpčekoch množstvom jazykových zaujímavostí z celej Európy.
Čo sa súčasnej češtiny týka, autora sympaticky irituje všetko to, na čo sme si nepochopiteľne zvykli. „Třeba jak přání je otcem myšlenky. Copak může být něco, co je středního rodu, otcem? Jelikož to však máme nejspíš z němčiny, kde se říká der Wunsch ist der Vater des Gedankens, a přání je rodu mužského, uklidňuji se vědomím, odkud vítr vane.“
BEZ VÁS SA NEPOHNEME
Pridajte sa do komunity predplatiteľov, ktorí pohnú Slovenskom a prečítajte si odomknutú verziu tohto článku.
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.