Malý krámek v naší ulici má namále. Když jsem tam byl kolem poledne pro půl chleba a kus paštiky k obědu, paní majitelka a prodavačka a uklízečka a pokladní a účetní a manažerka pro objednávání zboží v jedné osobě mi se slzami v očích řekla, že jim zase někdo v noci rozflákal výlohu a sebral si cigarety a pár flašek alkoholu.
Za čtvrt roku už popáté. Minule vymlátil okýnko u záchodu, předminule taky výlohu, ještě předtím vypáčil dveře. Mříže na všechny otvory už se vyrábějí, ale dodací lhůta je čtyři měsíce. Cihla, kterou výlohu odsklil, jen tak-tak že nepoškodila chladící pult na uzeniny.
Zalomcoval mnou spravedlivý hněv. Někdo tady obtěžuje a okrádá ženskou, co dře od rána do večera a zároveň tak ohrožuje pravidelný přísun čerstvých salámů, párků, tlačenek, krkovic a klobás na můj stůl. Začal jsem něco blábolit o tom, jak s místníma chlapama uděláme domobranu. Jak budeme mít rozepsané hlídky a jak nepřestaneme, dokud škodnou nechytíme. Ve tváři paní prodavačky se zaleskly dvě hluboké oči jako z filmů s Danou Medřickou. Moje odhodlání zesílilo. Ano, nebudeme volat policii, stejně by to zlodějovi prošlo jen nějakou pokutou, co by stejně nebylo možné z něho vyrazit. Vyřídíme si to s ním po chlapsku. Jasně, nakládačku dostane, spravedlnost vezmeme do vlastních rukou.
Bude lynčován a pak ho přivedeme před Postiženou a ta mu, přestože jinak mírná jako laň, vytne facku, co už mu dlouho od srdce slibuje.
Zvýšená agresivita je v tomto případě přímým důsledkem hypermarketizace našeho okolí. Všechny obchody s potravinami široko daleko zanikly. Prodavačka Laň Medřická s dcerou vydržely. Každé ráno vstávají ve čtyři, v jejich obchůdku je všechno, co potřebujete, všechno čerstvé, voňavé. Markuje se s úsměvem a při nákupu se komunikuje. Když zapomenete peníze nebo si naporoučíte víc než vaše portmonka snese, mávne se rukou: „Tak to přineste zítra.“ Nikdo si nic nikam nepíše, každý všechno do halíře donese. Tenhle obchod si prostě početná sousedská komunita začala záměrně pěstovat jako svůj. Vydržujeme si ho. Pohled na plačící dobrou duši paní vedoucí, která říká, že už jí docházejí síly řešit pořád něco s policajty a pojišťovnami, a proč jí to někdo dělá, v nás všech zapaluje doutnák. To přece není možné, že by to, co nedokázala nadnárodní konkurence, dokázal jeden otravnej českej poberta!
Za čtvrt roku už popáté. Minule vymlátil okýnko u záchodu, předminule taky výlohu, ještě předtím vypáčil dveře. Mříže na všechny otvory už se vyrábějí, ale dodací lhůta je čtyři měsíce. Cihla, kterou výlohu odsklil, jen tak-tak že nepoškodila chladící pult na uzeniny.
Zalomcoval mnou spravedlivý hněv. Někdo tady obtěžuje a okrádá ženskou, co dře od rána do večera a zároveň tak ohrožuje pravidelný přísun čerstvých salámů, párků, tlačenek, krkovic a klobás na můj stůl. Začal jsem něco blábolit o tom, jak s místníma chlapama uděláme domobranu. Jak budeme mít rozepsané hlídky a jak nepřestaneme, dokud škodnou nechytíme. Ve tváři paní prodavačky se zaleskly dvě hluboké oči jako z filmů s Danou Medřickou. Moje odhodlání zesílilo. Ano, nebudeme volat policii, stejně by to zlodějovi prošlo jen nějakou pokutou, co by stejně nebylo možné z něho vyrazit. Vyřídíme si to s ním po chlapsku. Jasně, nakládačku dostane, spravedlnost vezmeme do vlastních rukou.
Bude lynčován a pak ho přivedeme před Postiženou a ta mu, přestože jinak mírná jako laň, vytne facku, co už mu dlouho od srdce slibuje.
Zvýšená agresivita je v tomto případě přímým důsledkem hypermarketizace našeho okolí. Všechny obchody s potravinami široko daleko zanikly. Prodavačka Laň Medřická s dcerou vydržely. Každé ráno vstávají ve čtyři, v jejich obchůdku je všechno, co potřebujete, všechno čerstvé, voňavé. Markuje se s úsměvem a při nákupu se komunikuje. Když zapomenete peníze nebo si naporoučíte víc než vaše portmonka snese, mávne se rukou: „Tak to přineste zítra.“ Nikdo si nic nikam nepíše, každý všechno do halíře donese. Tenhle obchod si prostě početná sousedská komunita začala záměrně pěstovat jako svůj. Vydržujeme si ho. Pohled na plačící dobrou duši paní vedoucí, která říká, že už jí docházejí síly řešit pořád něco s policajty a pojišťovnami, a proč jí to někdo dělá, v nás všech zapaluje doutnák. To přece není možné, že by to, co nedokázala nadnárodní konkurence, dokázal jeden otravnej českej poberta!
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.