Pražští studenti přišli rok před kulatinami 17. listopadu 1989 s iniciativou Inventura demokracie. Inventura je důležitá, aby se odhalilo manko, to ví každý obchodník. Problém je, že nestačí zjistit jen kolik se toho ukradlo, ale také najít zloděje.
Jenže – jak se panečku dneska zloději dokážou bránit! Vidíte ho při činu, chytnete ho při činu – a za pár dnů nebo týdnů už na vás dotyčný může mávat s úsměvem na ulici. Kolik z vás už zažilo takovou bezmoc?
Copak si asi o Inventuře demokracie myslí bolševici Filip a Grebeníček? Nebo mlácením posedlý bachař Vondruška, co dnes sedí v parlamentu? Co asi chytrák Šlouf? Bývalý komunistický ministr Grégr? Co asi matador našeho ústavního pořádku Jíčínský? Když chce dnes senátor Štětina logicky zakázat, aby se u nás po rudých masakrech a mučení celého národa nejmenovala žádná strana komunistická, je tak akorát terčem posměšků a povzdechů. Obecní blázen! Tajtrlík! Už co nevidět narazíte v krajských zasedačkách zase na busty Lenina a Marxe! Už jsou tam, krajští tajemníci. Čest soudruhu!
Žádnej klid! To je právě to, tohle nechce klid! Jak tak chodím po Václavském náměstí mezi portréty šéfů pražské StB v letech 1948 — 1989, které tu i s jejich služebními daty nechal rozmístit Ústav pro studium totalitních režimů, stávám se neklidnějším a neklidnějším. Jak zpívá Vlastimil Třešňák: Komunista mě zastupuje v Bruselu, komunista jel udávat do Štrasburku, komunista káže v OSN. Něco je špatně. Ne, žádné mistrování, po bitvě naparování, ale říct, že je moc špatně, že tady mohla celá ta léta fungovat komunistická strana, se snad ještě může.
Pokud má začít nějaká inventura, tak ne u toho, co chybí – k tomu bude dobré dostat se postupně – ale u toho, co přebývá. Protože když při inventuře něco přebývá, tak to vypovídá o nepořádku, špatném vedení. Studenti by měli důsledně a nahlas reklamovat: v téhle zemi, kde se vyřádili jak nacisti, tak komunisti, je třeba obě hnutí posuzovat a potlačovat s vyšší intenzitou než v zemích, kde znají jejich sílu jen podle slova. Projděte se mezi portréty profesionálních estébáků na Václaváku. Čtěte svědectví tisíců lidí o masovém trápení celých generací. Prohlédněte si filmové dokumenty. A pak nakoukněte do parlamentu, krajských zastupitelstev, na povolené srazy hnědých i rudých. Nic? Všechno v pořádku? Inventura proběhla uspokojivě?
Jenže – jak se panečku dneska zloději dokážou bránit! Vidíte ho při činu, chytnete ho při činu – a za pár dnů nebo týdnů už na vás dotyčný může mávat s úsměvem na ulici. Kolik z vás už zažilo takovou bezmoc?
Copak si asi o Inventuře demokracie myslí bolševici Filip a Grebeníček? Nebo mlácením posedlý bachař Vondruška, co dnes sedí v parlamentu? Co asi chytrák Šlouf? Bývalý komunistický ministr Grégr? Co asi matador našeho ústavního pořádku Jíčínský? Když chce dnes senátor Štětina logicky zakázat, aby se u nás po rudých masakrech a mučení celého národa nejmenovala žádná strana komunistická, je tak akorát terčem posměšků a povzdechů. Obecní blázen! Tajtrlík! Už co nevidět narazíte v krajských zasedačkách zase na busty Lenina a Marxe! Už jsou tam, krajští tajemníci. Čest soudruhu!
Žádnej klid! To je právě to, tohle nechce klid! Jak tak chodím po Václavském náměstí mezi portréty šéfů pražské StB v letech 1948 — 1989, které tu i s jejich služebními daty nechal rozmístit Ústav pro studium totalitních režimů, stávám se neklidnějším a neklidnějším. Jak zpívá Vlastimil Třešňák: Komunista mě zastupuje v Bruselu, komunista jel udávat do Štrasburku, komunista káže v OSN. Něco je špatně. Ne, žádné mistrování, po bitvě naparování, ale říct, že je moc špatně, že tady mohla celá ta léta fungovat komunistická strana, se snad ještě může.
Pokud má začít nějaká inventura, tak ne u toho, co chybí – k tomu bude dobré dostat se postupně – ale u toho, co přebývá. Protože když při inventuře něco přebývá, tak to vypovídá o nepořádku, špatném vedení. Studenti by měli důsledně a nahlas reklamovat: v téhle zemi, kde se vyřádili jak nacisti, tak komunisti, je třeba obě hnutí posuzovat a potlačovat s vyšší intenzitou než v zemích, kde znají jejich sílu jen podle slova. Projděte se mezi portréty profesionálních estébáků na Václaváku. Čtěte svědectví tisíců lidí o masovém trápení celých generací. Prohlédněte si filmové dokumenty. A pak nakoukněte do parlamentu, krajských zastupitelstev, na povolené srazy hnědých i rudých. Nic? Všechno v pořádku? Inventura proběhla uspokojivě?
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.