Je klid. Je mi příjemně. Teplo, ticho, tekutiny, cítím se bezpečně a nemám hlad. Najednou jako když začne zemětřesení. Stěny kolem se stahují a tlačí mě ven z mého bunkru. Rád bych zůstal, ale moje máma Maruška předpisově tlačí i dýchá, takže nemám šanci.
Začnu se modlit, ale mámina modlitba je v tu chvíli brána k vyřízení přednostně. Zkrvavený a zapatlaný vypadnu ze svatého rozkroku do plenčiček, kam se ale bohužel připletlo i dost osin ze slámy. Píchá to, řvu jako na lesy, vzduch nepříjemně páchne. Máma mě otírá a ovinuje. Přikládá mě k nalitému prsu a já se vyděšeně přisávám k bradavce. Zatínám ruce v pěst a to ještě zdaleka netuším, co všechno tady na mě na světě, mimo mámu, čeká. Výjev, co zachytil Max Ernst na obraze Maria trestající Ježíška před třemi svědky, je sice pravdivý, ale zdaleka to nebude to nejhorší.
Ježíškův porod je startem zemského Spasitelova pobytu. Naštěstí se narodil tak šikovně – náhodička – že se dalo jeho narození napasovat na dávné pohanské slavnosti. Z chuti poklonit se malému Ješuovi se časem vyklubal třeba tak silný kult, jaký vznikl kolem Pražského jezulátka. Tuhle sošku příjíždějí navštívit cizinci až z Latinské Ameriky. Aby jim požehnala, vyléčila je, aby zařídila zázrak, tedy akt podle současného stavu vědění nevysvětlitelný. A tak čtyřicet sedm centimetrů vysoká dřevěná povoskovaná figurka dělá už skoro čtyřista let, co může. Její původní vlastnicí byla prý sv. Terezie od Ježíše, zakladatelka bosých karmelitánů. Roku 1628 začalo působení Ježíška Pražského na Malé Straně v kostele Panny Marie Vítězné. Původem Španělovi ale za třicetileté války urazili jeho žehnající ruce. Ty dal po válce opravit Lucemburčan otec Cyril, tehdejší duchovní správce kostela. Bambino di Praga získalo do svých skříněk postupem času asi 100 oblečků, do kterých ho karmelitáni pravidelně oblékají. O Vánocích je strojeno podle liturgické doby buď do fialové barvy nebo do barvy sváteční, zlaté. Ježíšek je také Král králů, takže musí mít v rukou ne zrovna praktické královské insignie a na hlavě těžkou velkou korunu. Tu mu poprvé slavnostně nasadil pražský světící biskup Josef de Corte o Velikonocích 1655.
Tak až pojedete do Prahy, nejen o Vánocích, stavte se nikoli u Hurvínka, ale u jiné pražské dřevěné celebrity. Ježíšek je tu pro vás, ochotně a neúnavně! Hezké Vánoce a bohatého Ježíška! A teď zavřete oči, odcházím.
Začnu se modlit, ale mámina modlitba je v tu chvíli brána k vyřízení přednostně. Zkrvavený a zapatlaný vypadnu ze svatého rozkroku do plenčiček, kam se ale bohužel připletlo i dost osin ze slámy. Píchá to, řvu jako na lesy, vzduch nepříjemně páchne. Máma mě otírá a ovinuje. Přikládá mě k nalitému prsu a já se vyděšeně přisávám k bradavce. Zatínám ruce v pěst a to ještě zdaleka netuším, co všechno tady na mě na světě, mimo mámu, čeká. Výjev, co zachytil Max Ernst na obraze Maria trestající Ježíška před třemi svědky, je sice pravdivý, ale zdaleka to nebude to nejhorší.
Ježíškův porod je startem zemského Spasitelova pobytu. Naštěstí se narodil tak šikovně – náhodička – že se dalo jeho narození napasovat na dávné pohanské slavnosti. Z chuti poklonit se malému Ješuovi se časem vyklubal třeba tak silný kult, jaký vznikl kolem Pražského jezulátka. Tuhle sošku příjíždějí navštívit cizinci až z Latinské Ameriky. Aby jim požehnala, vyléčila je, aby zařídila zázrak, tedy akt podle současného stavu vědění nevysvětlitelný. A tak čtyřicet sedm centimetrů vysoká dřevěná povoskovaná figurka dělá už skoro čtyřista let, co může. Její původní vlastnicí byla prý sv. Terezie od Ježíše, zakladatelka bosých karmelitánů. Roku 1628 začalo působení Ježíška Pražského na Malé Straně v kostele Panny Marie Vítězné. Původem Španělovi ale za třicetileté války urazili jeho žehnající ruce. Ty dal po válce opravit Lucemburčan otec Cyril, tehdejší duchovní správce kostela. Bambino di Praga získalo do svých skříněk postupem času asi 100 oblečků, do kterých ho karmelitáni pravidelně oblékají. O Vánocích je strojeno podle liturgické doby buď do fialové barvy nebo do barvy sváteční, zlaté. Ježíšek je také Král králů, takže musí mít v rukou ne zrovna praktické královské insignie a na hlavě těžkou velkou korunu. Tu mu poprvé slavnostně nasadil pražský světící biskup Josef de Corte o Velikonocích 1655.
Tak až pojedete do Prahy, nejen o Vánocích, stavte se nikoli u Hurvínka, ale u jiné pražské dřevěné celebrity. Ježíšek je tu pro vás, ochotně a neúnavně! Hezké Vánoce a bohatého Ježíška! A teď zavřete oči, odcházím.
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.