Píše Alexander Tomský - Ve jménu tolerance

Kdyby Češi ještě mluvili německy, mohli by vyslovovat Eu jako oj, jako výkřik! Zato v jazyce jidiš ještě lépe, jako trojnásobné naříkavé ojojoj! Posílení pravice a potlačení levice ve Štrasburku, i kdyby těm ojposlancům narostl hřebínek lisabonských pravomocí, nic neznamená. Francouzsko - německá středopravá koalice se má  k pravidlům tržního hospodářství buď jako dávný francouzský premiér, který je označil za džungli a civilizaci za boj z džunglí nebo jako sociálně posedlí Němci, kteří teď budou za miliardy výrábět zastaralá auta značky Opel, až budou všichni po světě dávno jezdit na plyn, elektriku nebo na co.
Kolos unijní mašinérie se povalí líně dál až do cílové stanice Stagnace. Co naplat? Evropa stárne a nic než tvořit velký, integrovaný z žuly blok ji nenapadlo. Prý aby ve světě bloků obstála. Ve svém hmotařství však na obranu  nemá a počet svých synů, jež by mohla obětovat také neustále klesá.
Nostalgicky se ohlédám za Evropou malých podnikatelských štik, tygři neplavou, jakými byli kdysi přístavní republiky Italů, Holanďanů i hansovních Němců, to oni zastavili budování imperiální Evropy. Evropský genius loci vyrostl na konkurenci. I dnes je jeden z nejúspěšnějších států světa malý Singapur.
Ti, co dnes z Bruselu vládnou, chtějí všechno, co se hejbe zastavit, zdanit a regulovat. Jejich imperiálním heslem je zdaňuj, rozděl a panuj. Připomínají úředníky čínského císařství, kteří, ač měli k dispozici papír, tisk i střelivo dávno před námi, bylo jim to jen k zábavě mandarínů.

Závažnější jsou však záležitosti ducha. Evropská unie je liberální a demokratická. Vyvozuje své hodnoty z koncepce individuální svobody a tolerance, ale té francouzské a revoluční, jež zakrývá odpor a  předsudek vůči své vlastní křesťanské civilizaci. Proto také na ni nesměl být žádný odkaz v nicejské smlouvě. Tahle svoboda n nesmí existovat v rámci starých společenských tradic. Proto je trest smrti tolik absolutizován. Byl by hrdelním zločinem společnosti, jež neuznává normativní hodnoty předků, pro něž by byla společenská tolerance vrahů nemyslitelná. Zato právo na potrat je ryze individuální a div divoucí není už právem na život, nýbrž právem ženy. Eutanázie? Časem. Incest? Pravděpodobně, půjde-li o souhlas dospělých jako v případě homosexuálů. Normativní etiketa na veřejnosti a na internetu? Nikdy. Cenzura pornografie a násilí? Vyloučeno. Autonomní rodina, církev, ženy a muži? Srovnat do latě a demokratizovat. Disciplina v rodině a ve škole? Byla by společenským násilím. Už hrozí dokonce i relativizace vědění – budou jen rovné názory. Nejde o demokracii, jako mechanismus na výměnu vlády a zobacího pořádku, ale o rovnostářství, která má osvobodit člověka od diktátu tradice, hierarchie hodnot a ducha. Velcí filosofové považovali některé hodnoty, tak jako zdravě usuzující obyčejní lidé, za objev lidské přirozenosti platné podobně jako matematický zákon. Jejich popírání je pro společnost a civilizaci dlouhodobě smrtelné. Pro ideology dnešního liberalizmu v unii existuje v duchovní rovině jen jedna hodnota – TOLERANCE.

A tak se nedivme, že v novém parlamentě Eu zasedne o několik desítek více zuřivých odpůrců tolerance. Nejsou mnohdy vzdělaní a civilizovaní, mají často nacionalistické fašistoidní názory a mnozí zneužívají situace a primitivních nálad k vlastnímu prospěchu. Nechci je hájit. Jsou však neklamným svědectvím krize. Jsou špatně artikulovanými posly protestu vůči nihilismu unie. Civilizace totiž musí mít řád. Ta naše byla výjimečná, dokázala sloučit víru rozum a svobodou. Ta nová je založena na předsudku, rovnostářství a chaosu.