Jiná věc, že naprosto selhal dozor Komise pro cenné papíry (SEC), s níž byl tento výjimečně schopný zločinec spřátelen a které dokonce pomáhal s pravidly na ochranu malých akcionářů. Vždyť mu prováděla každoroční audit založený na fiktivních podkladech podivná firmička bez oprávnění a co víc, zaměstnanci firmy a možná i rodina zřejmě ani netušili, že žádné investice neexistovaly. Všechny peníze byly uloženy na obyčejném termínovaném účtě v Manhattan Bank. A když už před deseti lety matematickým výpočtem jistý finančník zjistil, že jeho byznis fungovat nemůže, byl jednoduše ignorován.
Pokud měl být takový bezprecedentní trest výstrahou všem bankéřům a manažérům kreativního účetnictví a zároveň uklidnit veřejné vášně a nenávist vůči finančníkům, kteří na rozdíl od znárodněných anglických bankéřů, museli předstoupi před parlamentní komisi a podat demisi, neprojevují sebemenší lítost, v krizi se “napakovali,” a teď ještě obdrželi od státu dalších 2,5 biliónů dolarů na nezbytnou záchranu bankovnictví, tak výrok soudu naprosto selhal. Navzdory tomu, že daňoví poplatníci teď vlastní 34 % takové Citibank, úroky z kreditních karet stouply na téměř 30 % ročně a její manažéři si zvýšili své platy o 50 %, aby se vyhnuli restrikci uvalené na prémie částečně znárodněných finančních ústavů. A zdaleka nejde jen o výjimku. Slavný Goldman Sachs, rovněž příjemce velké státní pomoci, dokonce zvýšil svým řadovým zaměstnancům platy na 700 000 dolarů ročně.
Není divu, že vždy pohotový Hollywood reaguje na veřejné pobouření filmem o slavném finančním podvodníkovi z krize 30. let Johnu Dillingerovi, kterého zosobní miláček amerického publika Johny Depp. V dávno zapadlých vesternech vypadal kdysi zlosyn jako zlosyn, teď bude vypadat jako sympaťák.
Co však s krizí důvěry? Finanční sektor je na poctivosti založen jako žádný jiný. Nad anglickou burzou se dodnes stkví nápis: mé slovo platí! Mnohé peněžní instituce dodnes nosí hrdé jméno “trust” a nejinak se jmenují akciové fondy (unit trusts). Obětní beránek Madoff je sice geniální hochštapler, je ale rovněž zločincem staré školy, proto astronomická a v jeho věku symbolická výše jeho trestu veřejnost neuchlácholila, ostatně, měla být rovněž výstrahou manažerům zvyklým na menší obchodní riziko. V případě Enronu obdrželi manažeři, kteří ožebračili čtvrt milionů svých zaměstnanců, jen po šesti letech vězení. Americká veřejnost dnes očekává spravedlnost čili potrestání vynálezců nejrůznějších toxických fondů, jinak se její hněv snadno obrátí proti vládě.
Američané vždy přísahali na poctivou tvrdou práci a solidnost v zachovávání morálních (nejen legálních) pravidel. Solidní pracovitost dodnes nosí svatozář, teď to ale vypadá, že se nevyplácí, že nepoctivost přináší ovoce. A co ještě nikdy nebylo. Teď lidé s průměrnými příjmy dotují bohaté gaunery. Zhroutí se nyní přesvědčení, nejlépe vyjádřené slovy Abrahama Lincolna: „Nepomůžeme přece chudým likvidací bohatých. Nepomůžeme slabým oslabením silných. Nezvýšíme příjmy snížením zisků. Neprospějeme bratrství třídní nenávistí. Ctnosti, charakter a odvahu neposílíme, když lidem vezmeme iniciativu a nezávislost.“
Jistě! Velká pravda. Odkud se ale berou ctnosti, bez nichž kapitalismus nemůže fungovat? Je možné, že s úpadkem jiné víry upadají i ctnosti? Nebo měl pravdu Aristoteles, že hlavním úkolem státu a školy je výchova k ctnostnému životu, který na rozdíl od bohatství, slávy a moci jediný přináší nejen osobní blaženost, ale i svobodu a společenský řád?
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.