Odkud se vlastně vzala tahle nová víra? Můžeme ji naroubovat na nějakou vlastní zkušenost? Za časů našich prarodičů, rodičů a dokonce i za našeho dětství, pokud nám je alespoň padesát, bývaly zimy opravdu kruté a lidé skromní. Často se topilo jen v jedné místnosti a koupalo v jedné vodě. Tři generace pamětníků, to už něco vydá, a důkazem nad důkazy je i cancourek, jenž tu za těch sto let zbyl z alpských ledovců. Jenže, namítne geolog, pravidelným vychýlením trychtýřovité zemské osy dopadá na severní polokouli v době meziledové více slunce. Nepochybně se tedy trochu zahříváme, ač přesně nevíme o kolik, ani jak nám to globálně kompenzuje jižní pól, a to všechno zřejmě bez zásadního vlivu lidské aktivity.
Prrr, zabrzďte!, na to strana klimatologického dogmatu neposkvrněného ovzduší. Objevili jsme nezpochybnitelné skleníkové plyny a skleníkový efekt. Znečišťování ovzduší je hrůzné, vždyť nás lidí je už téměř sedm miliard, skotu pět miliard a počet automobilů brzy dosáhne miliard tří. Světová průmyslová výroba i emise se zvýšily za pouhých sto let let padesátinásobně, za padesát desetinásobně a rapidně roste.
To je sice pravda, namítne hned hrstka vědeckých protestantů, jenomže v atmosféře je jen 0, 03 % CO2 a skleníkový efekt je navíc pouze jednorázový, molekula kyslíčníku odrazí paprsek zpět na zem jen jednou, je zásahem neutralizována, nemluvě o vegetaci, která tím pádem bujněji roste, takže děláte z komára hysterického velblouda. K oteplování planety přispívá lidská činnost sice nepochybně – leč nepatrně.
Babo raď! Jde tady skutečně o světovou hysterickou víru a navíc problém, který žádná dohoda neřeší, když i při neustálém snižování energie na výrobní jednotku celkový objem produkce, zvláště v Číně, Indii a Brazílii, bude nepochybně růst a růst? Uvalit daň na špinavou energii se politicky neprosadí a emisní povolenky zatím nefungují. Dotace do solární a větrné energie jsou nesmyslně drahé a jejich přínos se počítá v promilích.
Dnešní kazatelé globálního pekla jsou bezmocní. Tak jako jejich osvícenští předchůdci myslí v materialistických kategoriích daní a dotací. Proč náš průmysl chrlí tolik nepotřebného zboží se solidní zárukou, že se co nevidět opotřebuje, poškodí, rozpadne – a tudíž vyhodí? Proč žijeme jen ze dne na den, jako by člověk neměl jiný cíl než konzum? Proč znečišťujeme nejen ovzduší, ale daleko více i vodu, půdu a městský životní prostor. Plánovači teď dokonce objevili etanol, a na ubývající půdě kupodivu potravin nepřibývá, za to hladu přibývá. Varovat a hrozit je snadné, změnit ale kolektivní lidstvo úkol nadlidský. Lidstvo totiž je rodu ženského – vrtošivé, rozmarné a marnotratné, ale na rozdíl od milujících žen na něj nijak působit nelze a přikázat mu kardinální ctnosti – umírněnost, střídmost a skromnost, by mohla jen zločinná globální diktatura.
Dávní kazatelé tohle dobře věděli. O svět se nebáli, lidstvo ani planetu nezbožňovali a nevzývali; věřili v prozřetelnost. Děsilo je za to idividuální ohrožení svobodné lidské duše. A na to nepotřebovali jako ti dnešní apokalypsu globálního oteplování.
Prrr, zabrzďte!, na to strana klimatologického dogmatu neposkvrněného ovzduší. Objevili jsme nezpochybnitelné skleníkové plyny a skleníkový efekt. Znečišťování ovzduší je hrůzné, vždyť nás lidí je už téměř sedm miliard, skotu pět miliard a počet automobilů brzy dosáhne miliard tří. Světová průmyslová výroba i emise se zvýšily za pouhých sto let let padesátinásobně, za padesát desetinásobně a rapidně roste.
To je sice pravda, namítne hned hrstka vědeckých protestantů, jenomže v atmosféře je jen 0, 03 % CO2 a skleníkový efekt je navíc pouze jednorázový, molekula kyslíčníku odrazí paprsek zpět na zem jen jednou, je zásahem neutralizována, nemluvě o vegetaci, která tím pádem bujněji roste, takže děláte z komára hysterického velblouda. K oteplování planety přispívá lidská činnost sice nepochybně – leč nepatrně.
Babo raď! Jde tady skutečně o světovou hysterickou víru a navíc problém, který žádná dohoda neřeší, když i při neustálém snižování energie na výrobní jednotku celkový objem produkce, zvláště v Číně, Indii a Brazílii, bude nepochybně růst a růst? Uvalit daň na špinavou energii se politicky neprosadí a emisní povolenky zatím nefungují. Dotace do solární a větrné energie jsou nesmyslně drahé a jejich přínos se počítá v promilích.
Dnešní kazatelé globálního pekla jsou bezmocní. Tak jako jejich osvícenští předchůdci myslí v materialistických kategoriích daní a dotací. Proč náš průmysl chrlí tolik nepotřebného zboží se solidní zárukou, že se co nevidět opotřebuje, poškodí, rozpadne – a tudíž vyhodí? Proč žijeme jen ze dne na den, jako by člověk neměl jiný cíl než konzum? Proč znečišťujeme nejen ovzduší, ale daleko více i vodu, půdu a městský životní prostor. Plánovači teď dokonce objevili etanol, a na ubývající půdě kupodivu potravin nepřibývá, za to hladu přibývá. Varovat a hrozit je snadné, změnit ale kolektivní lidstvo úkol nadlidský. Lidstvo totiž je rodu ženského – vrtošivé, rozmarné a marnotratné, ale na rozdíl od milujících žen na něj nijak působit nelze a přikázat mu kardinální ctnosti – umírněnost, střídmost a skromnost, by mohla jen zločinná globální diktatura.
Dávní kazatelé tohle dobře věděli. O svět se nebáli, lidstvo ani planetu nezbožňovali a nevzývali; věřili v prozřetelnost. Děsilo je za to idividuální ohrožení svobodné lidské duše. A na to nepotřebovali jako ti dnešní apokalypsu globálního oteplování.
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.