Možná z obavy, že její historicky záračná životní úroveň nemůže trvat věčně a že ji jednou za bezuzdný konzum čeká nějaký hrůzný trest v podobě globálního oteplování anebo mayského konce světa 2012. A přestože se jaksi ví, že křišťálovou kouli nikdo nemá, dalekovidoucím prognózám se věnují i úctyhodné světové instituce jako Unesco, Světová banka, MMF i národní statistické úřady. Varoval před těmito sci-fisty v novoročním projevu i Václav Klaus. Zaštiťují se vědou, a přesto se všechny stále mýlí.
Jediné co lze s bídou předvídat, nedojde-li ke světové revoluci či srážce s velkou kometou, je unylé pokračování současných trendů. Mírná hospodářská recese (pro někoho deprese), případně mírňoučký růst, bude pokračovat s výjimkou ještě nedávno prudce rostoucích ekonomik, které vlezly do eurozony a které čeká výrazný pokles, pokud nebudou jako Irsko a Lotyšsko schopny snížit stav i platy úřednictva (Eurostat). Ekonom tu sice není od toho, aby hodnotil, leč postupné snížení životní úrovně některým jedincům prospěje – nepřejídat se, nechlastat, nekouřit, nesou L (za peníze) – i ke zdraví a vyrovnanější rodinné kase a pohodě přispěje. Všechno špatné je vždycky k něčemu dobré, i když to mnohdy nechápeme.
A co v našem blízkém zahraničí? Putinovo impérium se bude i nadále zdárně rozpadat a nikoho neohrozí ani novým ropovodem do Číny ani hrozbami útočných raket. Samoděržavec na světovou velmoc nemá (čtěte ruské statistiky!), ale o to víc takový deficit nahrazuje vzteklou rétorikou. Stagnace či velmi mírný růst světové ekonomiky cenu ropy a surovin výrazně nezvýší a Rusko se svým polostátním upadajícím hospodářstvím jiné příjmy nemá. Je na vývozu daleko závislejší než Evropa na něm. A pokud bychom se snad chtěli něčeho obávat, je to možná únava z demokracie a posílení centralistické byrokratické manažerské vlády. Přibývá ji v Americe i v Evropské unii. Ze stínu Sarkozyho a Merkelové budou sice občas vykukovat dvě nové bezvýznamné a bezmocné tváře – trockistické baronky, jak že se vlastně jmenuje, a jejího prezidenta o reputaci politického vyjednavače ve flámsko-valonských půtkách, ale za nimi tisíce skrytých bezejmených úředníků bez tváře a bez odpovědnosti bude čím dál více rozhodovat o našich čím dál více regulovaných životech.
Statistický obraz evropské společnosti se také příliš nezmění. Obyvatel Západní Evropy navzdory nízké porodnosti utěšeně i viditelně díky čím dál silnějšímu proudu barevné mládeže přibývá (s výjimkou Německa, Polska a Maďarska), takže po obavách z vymření teď vznikají zvláště v Anglii nové obavy z přelidnění. Evropa už dávno mládne a teď ještě budou pomalu vymírat silné poválečné ročníky. Tento i příští rok radikálně klesne spotřeba pravého i falešného koňaku a pánských parfémů (60 %), ženy si voňavku vzít nedají, ale narodí se o něco méně dětí a přibyde matek samoživitelek i rozmazlených neurotických jedináčků. Světová kosmetická asociace (WCA) hlásí další úbytek pánských vlasů (3,5 %), u mužů do 35 let dokonce o 13 %. Tam, kde budou volby, vyhraje tzv. sociální pravice a poslední socialistickou oázou se stane Slovensko.
Lež a korupce budou bozostyšně bujet dál a tak štastný Nový rok čeká jen na ty, kteří mají v duši pesimistický realismus i metafyzický optimismus a statistiku přenechají statistikům.
Jediné co lze s bídou předvídat, nedojde-li ke světové revoluci či srážce s velkou kometou, je unylé pokračování současných trendů. Mírná hospodářská recese (pro někoho deprese), případně mírňoučký růst, bude pokračovat s výjimkou ještě nedávno prudce rostoucích ekonomik, které vlezly do eurozony a které čeká výrazný pokles, pokud nebudou jako Irsko a Lotyšsko schopny snížit stav i platy úřednictva (Eurostat). Ekonom tu sice není od toho, aby hodnotil, leč postupné snížení životní úrovně některým jedincům prospěje – nepřejídat se, nechlastat, nekouřit, nesou L (za peníze) – i ke zdraví a vyrovnanější rodinné kase a pohodě přispěje. Všechno špatné je vždycky k něčemu dobré, i když to mnohdy nechápeme.
A co v našem blízkém zahraničí? Putinovo impérium se bude i nadále zdárně rozpadat a nikoho neohrozí ani novým ropovodem do Číny ani hrozbami útočných raket. Samoděržavec na světovou velmoc nemá (čtěte ruské statistiky!), ale o to víc takový deficit nahrazuje vzteklou rétorikou. Stagnace či velmi mírný růst světové ekonomiky cenu ropy a surovin výrazně nezvýší a Rusko se svým polostátním upadajícím hospodářstvím jiné příjmy nemá. Je na vývozu daleko závislejší než Evropa na něm. A pokud bychom se snad chtěli něčeho obávat, je to možná únava z demokracie a posílení centralistické byrokratické manažerské vlády. Přibývá ji v Americe i v Evropské unii. Ze stínu Sarkozyho a Merkelové budou sice občas vykukovat dvě nové bezvýznamné a bezmocné tváře – trockistické baronky, jak že se vlastně jmenuje, a jejího prezidenta o reputaci politického vyjednavače ve flámsko-valonských půtkách, ale za nimi tisíce skrytých bezejmených úředníků bez tváře a bez odpovědnosti bude čím dál více rozhodovat o našich čím dál více regulovaných životech.
Statistický obraz evropské společnosti se také příliš nezmění. Obyvatel Západní Evropy navzdory nízké porodnosti utěšeně i viditelně díky čím dál silnějšímu proudu barevné mládeže přibývá (s výjimkou Německa, Polska a Maďarska), takže po obavách z vymření teď vznikají zvláště v Anglii nové obavy z přelidnění. Evropa už dávno mládne a teď ještě budou pomalu vymírat silné poválečné ročníky. Tento i příští rok radikálně klesne spotřeba pravého i falešného koňaku a pánských parfémů (60 %), ženy si voňavku vzít nedají, ale narodí se o něco méně dětí a přibyde matek samoživitelek i rozmazlených neurotických jedináčků. Světová kosmetická asociace (WCA) hlásí další úbytek pánských vlasů (3,5 %), u mužů do 35 let dokonce o 13 %. Tam, kde budou volby, vyhraje tzv. sociální pravice a poslední socialistickou oázou se stane Slovensko.
Lež a korupce budou bozostyšně bujet dál a tak štastný Nový rok čeká jen na ty, kteří mají v duši pesimistický realismus i metafyzický optimismus a statistiku přenechají statistikům.
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.