Občas dostanem od Františka Mikloška list a vždy sa teším z jeho priezračného štýlu a jasných viet, ktoré si doteraz dovolil zneuctiť len Mikloškov spolubojovník z vojenskej služby, čatár-absolvent M. B., keď použil jeho text ako objekt výtvarného prepisovania.
Listy Františka Mikloška nenájdete síce v Slovenskej národnej knižnici, ale celkom iste patria do Slovenského národného archívu. Jeden z nich sa nachádza v archíve VPN. Je z obdobia parlamentných volieb v roku 1990, keď mal František Mikloško pochybnosti, či má kandidovať na funkciu predsedu Slovenskej národnej rady, na ktorú sme ho navrhli.
Hovoril som to vtedy a môžem to potvrdiť aj dnes – dobre, že kandidatúru prijal, bol najlepším ponovembrovým predsedom Národnej rady a jeho étos je trvalým zálohom slobodného slovenského parlamentarizmu.
Nemal by som nič ani proti tomu, keby sa František stal maskotom slovenského parlamentu a každý poslanec by ho musel mať povinne pri sebe celé štyri roky, aby nezabudol na to, že byť poslancom Národnej rady nie je sinekúra, ale česť.
Dňa 12. februára 2010 som dostal od Františka Mikloška list:
Vážený pane!
Na znak mojej úcty a úfnosti, že čoskoro dopíšeš skupinu A-R, posielam text sv. Benedikta o víne.
Je to zároveň náznak, že po dopísaní Ťa pozývam na vínko do Jasmínu.
František Mikloško
SV. BENEDIKT O VÍNĚ
Každý má od Boha vlastní dar:
jeden pro to, druhý pro ono.
A tak určujeme množství stravy
pro druhé s jistými rozpakmi.
Vzhledem k lidské slabosti se do-
mníváme,
že na den stačí každému hemina vína.
Ti, kterým dá Bůh sílu ke zdrženli-
vosti,
ať vědí, že dojdou zvláštní odměny.
Zdali místní poměry, práce nebo ve-
dra vyžadují více,
to posoudí představený.
Dbá se o to, aby nedošlo k přesycení
nebo k opilosti.
Čteme sice, že se víno pro mnichy
vůbec nehodí,
ale protože za našich časů
o tom nelze mnichy přesvědčit,
shodněme se na tom,
že nebudeme pít do sytosti,
nýbrž méně,
protože víno přivádí k nevázanosti
i moudré.
Kde však se sebou místní chudoba
nese, že nelze opatřit ani výše uvede-
né množství, ale jen mnohem méně
nebo vůbec nic,
ať ti, kdo tam žijí, dobrořečí Bohu
a nereptají.
To připomínáme hlavně proto,
aby nereptali.
(Z Řehole sv. Benedikta)
Viem, prečo mi František Mikloško tento list poslal a som zahanbený. Od čias môjho sľubu vykonali členovia skupiny A-R ďalšie hrdinské skutky, ktorými slovenskej výtvarnej obci ukázali, že hoci skupinu neviem dopísať, nepodarí sa ju odpísať z osemdesiatych rokov ani zo súčasnosti – na to je priveľmi živá, a okrem toho má šťastie, že vpisuje svoj príbeh aj do gobelínu, čo je predsa len pevnejší materiál ako papier.
Rozhodnutie sv. Benedikta pokladám za múdre, lebo to, že striedmosť je lepšia ako abstinencia, platí až do našich čias. Okrem toho je text sv. Benedikta básňou, chválou heminy, mohol by byť pokojne hymnou básnikov, a to je, ako František Mikloško vie, môjmu srdcu osobitne milé.
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.