Píše Alexander Tomský

Britský systém kyvadlové výměny ideologických odpůrců a silné jednobarevné vlády se zhroutil, programová předsevzetí vzala za své a povstala „pragmatická“ pravo-levá vláda. Snad ani nic jiného nezbývalo, když Cameron kvůli špatně vytýčeným volebním obvodům a autonomii Skotska, které konzervativce už dávno nevolí, přestože v samotné Anglii získal masivní převahu dvou milionů voličů, by v předčasných volbách mohl těžko získat ještě víc. Anglie a Británie se rozešly. Navíc byl tlačen trhy, které vyžadují úsporný program a na bezvládí reagují negativně. Ovšem Cameronovy ústupky liberálům ochromí ideový potenciál konzervativců. Vůdce liberálů je pro nukleární odzbrojení Británie, proti válce v Afganistánu, je nadšený multikulturální ideolog a euromil, a přestože prosazuje ohromné škrty ve státních výdajích (chce zrušit daně zhruba dvaceti procentům nejméně vydělávajících zaměstnanců),  bude zároveň nepochybně chtít zvýšit přímé daně čili investice, což poškodí hospodářství. Žádá dokonce amnestii pro nelegální přistěhovalce. Jakékoli neliberální nápady konzervativců, například slibované daňové zvýhodnění manželů či snížení ohromné dědické daně, teď už vůbec nepřipadají v úvahu.

Co na to řekne euroskeptická konzervativní strana, z nichž 40 % procent členů chce vystoupit z unie a euro či náklady na jeho záchranu je pro ně anathema. Cameron dokonce liberálům ustoupil a přistoupil na referendum o změně volebního systému, jenž by většinový systém změnil na preferenční (Alternative Voting System), a který posiluje třetí stranu, čili právě liberály. Pokud by prošel, tak by se možná stali věčnými partnery všech vlád, jako je tomu v Německu či donedávna bylo s lidovci i u nás. Dohoda s liberály předpokládá navíc fixní termín volebního období na pět let. Opravdu může taková pravo-levá vláda vydržet do příštích voleb, ptají se komentátoři? Většinou předpokládají, že se dříve nebo později soudržnost nedisciplinovaných liberálů zhroutí. 

Nevíme, ale ztráta pozic konzervativců v nové vládě (obětovali dvacet  ministerských postů) a naprosté ideové vyprázdnění politiky, čili vytvoření technokratické vlády, musí dříve nebo později vést ve straně k velkému rozčarování. Klíčový bude však postoj téhle vlády k unii, tady už hrozí rovnou rebelie. A tak jako labouristé nesouhlasili se zavedením kontinentálního proporčního korupčního volebního mechanismu, kde o všem rozhodují tahanice stranických sekretariátů za zády voličů, tak o to více nemohou souhlasit konzervativci. Už v základní škole se vyzdvihuje tradice silné jednobarevné vlády a její politické zodpovědnosti za slibovaný program. Většinový kyvadlový systém střídání dvou vlád je svým způsobem protikorupční, protože si vládnoucí strana nevytváří umělé posty pro své lidi, protože by po prohraných volbách připadly druhé straně. Anglie teď bude pozorně sledovat, jak taková technokratická vláda nevoleného kompromisu funguje, ale hlasy na vytvoření parlamentu bez Skotska budou sílit. K radosti Francouzů a unie by se Spojené království mohlo začít rozpadat.

Chmurné vyhlídky skutečných konzervativců připravil ovšem sám Cameron, když napodobil Blairovu rétoriku rovnostářského soucitného státu a odmítl navázat na patriotismus a většinové konzervativní hodnoty anglické střední třídy a tradice. Teď budou v jeho kabinetu řádit ti praví a nefalšovaní liberálové.

Podíváme-li se však podrobně na volební statistiku za posledních padesát let, snadno zjistíme, že jenom nepoměrný systém voleb chránil anglický konzervatismus. Většina voličů stojí totiž už dávno nalevo.