Píše Alexander Tomský

Samo od sebe, jak ovšem všichni víme, nikdy nic nevzniká.  Tahle představa zdaleka není mezi přírodovědci ojedinělá, evoluční biolog Richard Dawkins napsal nedávno dokonce celou knihu proti představě božího projektu, kterou nazval Boží blud (God Delusion). Je zvláštní, jak často právě přírodovědci podléhají nebo povyšují omezenou racionalitu empirické vědy na totální a jedinou, a nejsou schopni ji zasadit do rámce racionality filosofické. S úsměvem jsem si vybavil výrok sovětského kosmonauta Germana Titova, který se vrátil v roce 1961 z obletu Země s vítězným zjištěním, že ve vesmíru Boha nepotkal. Rok na to americký astronaut John Glenn, naopak, utrpěl estetický náboženský šok z krásy při pohledu na modrou živou planetu, která bezpečně pluje ve vesmírném moři plném jedů, extrémních teplot a nepředstavitelných explozí. Vesmírní letci nebyli ani, vědci ani filosofové, avšak rozpor mezi a-teismem a teismem existuje často stejně dětinsky na každé úrovni vzdělání. Proč?

V čem spočívá filosofický omyl vědeckého myšlení, jakmile je aplikováno na mnohem abstraktnější (a zároveň instinktivnější) úroveň poznání našeho jsoucna, někdy poněkud nepřesně nazývaného bytím? Empirická věda objevuje v daném materiálním vesmíru plném jednotlivostí obecné a tudíž nutné zákony, zákonitosti. Podmínka logické nutnosti platí i pro mylnou teorii. Jenomže všechno, co fyzicky existuje, existuje poněkud jinak. Jednotlivě a nikoli nutně. Nezbytnost zákonů je abstraktní a obecná, je vytažená z oněch daných jednotlivostí a umožňuje nám myslet (v kategoriích). Existence konkrétních individuálních objektů nezbytná není, jakkoli si to o sobě někteří lidé myslí. U Prahy se teď dokončuje největší dálnicový most v republice – není nutný – někdo o jeho existenci rozhodl. Pokud ovšem byl špatně navržen, nebo jej stavitel přesně podle plánu nepostavil, případně nás daňové poplatníky ošidil na materiálu, tak se dříve nebo později zbortí. O tom, proč se most zbortí, s železnou nutností vypovídají objevené zákony. O tom, proč tu ten most je, věda nic vědět nemůže. Je tady z vůle.

Věda se věcmi zabývá stranou jejich individuální nepopsatelné jedinečnosti. Protože jsou objevované abstraktní zákony nutné, vzniká u těch, jež se jimi stále zabývají, dojem, že je nutné i to, co existuje individuálně, co má počátek a konec. Věda se dívá dozadu, hledá příčinu, a tak mají vědci neurčitý pocit, že to, co se stalo, se stát muselo. Determinismus je jeden z největších filosofických omylů (Arendtová). Kdyby nešly panenky silnicí právě v určitou chvíli, těžko by je potkali dva myslivci. Kdyby lev náhodou nenarazil na bezbranného zbloudilce, nesežral by ho. Jak napsal velký anglický filosof Alfred Whitehead: můžeme se smysluplně ptát nejen, proč vůbec existuje vesmír, ale také, proč právě takový a ne jiný. Proč tahle a ne jiná racionalita, předpoklad vědy.

Hawking si před časem myslel, jako kdysi Einstein, že nahlédne do boží kuchyně stvoření světa. Teď má dojem, že stačí gravitační zákon, aby vzniklo něco (opět samo) a dokonce z ničeho. Žádný zákon ovšem nestačí k tomu, aby se něco, co nutné není, stalo. Vesmír však de facto vznikl, a pokud gravitační teorie potvrdí (dočasně) to něco, z čeho povstal, nebude to žádné nic (nic je čirá mentální negace), nýbrž nová předchozí existence něčeho, možná jiná (nehmotná), která opět prozradí svého Tvůrce! Přímo do boží kuchyně však bytosti stvořené vidět nemohou.