Koneckonců, matrix současné ekonomie (úhel pohledu sub specie materiale) ani nic jiného neumožňuje; nemocného ducha Západní civilizace nepolapí.
Ještě před deseti lety bohaté země, čili severní Amerika, Japonsko a Západní Evropa, produkovaly 50 % světového HDP. Dnes je to polovina. Spojené státy mají menší deficit veřejných rozpočtů než Evropa (60 % HDP), vyšší produktivitu i porodnost a stále absorbují nejlepší mozky z celého světa, takže navzdory výdajům Obamovy sociální a zdravotní politiky a náklady na drahou válku se pomalu z útlumu vymaní. Evropská stagnace naproti tomu bude dlouhodobá, protože demografický trend produktivitu nezadržitelně snižuje, výpočty mluví o maximální hodnotě růstu 1,45 % na příští desetiletí. Evropa ovšem nejen stárne, ale i blbne. Její mládež studuje převážně kecavé humanitní předměty (politologie, komunikace, sociologie, psychologie) a musela by importovat inženýry, techniky, lékaře, vědce, což se daří jenom Anglii. Místo toho importuje nepřizpůsobivou a negramotnou pracovní sílu, která zakládá velké na sociální pomoci závislé rodiny. Hospodářská stagnace tak v brzké budoucnosti prohloubí sociální napětí zvláště v Německu, Holandsku a ve Francii. I to bude mít negativní dopad na ekonomiku.
Kdyby se podařilo většinu důchodů zlikvidovat (podívejme se, co vyvádí Francie kvůli zvýšení z šedesáti let o dva roky), ušetřené finance přebujelému sociálnímu státu pomohou poměrně málo, protože většina důchodců není na podřadnější práci připravena a bude raději nezaměstnaná. Už teď se lidé stáří děsí a zběsile šetří. Letos domácnosti a byznys (OECD) utratí o 2, 6 biliónů dolarů méně než vydělají (7 % HDP) a přitom menší a střední podniky nemohou získat nízkými úroky dotovaný kredit. Obří nerovnáhu se pokusí Evropská centrální banka zlikvidovat inflačním nákupem státních dluhopisů, což povede k inflaci. Po krátkodobém oživení zřejmě tak nastoupí další recese.
A pak je tu ještě unie. Její dotační politika a administrace, přestože nejde o velké peníze (1,2 % HDP), korumpuje a pokřivuje trh a navíc svými integračními příkazy a směrnicemi zaměstnává statisíce úředníků a nejrůznějších soukromých specialistů na formuláře ve všech státech. Odhadem mají ministerstva na práci s unií o třetinů více vysoce placených zaměstnaců. A také ideologické Euro, společná měna, jež měla uvěznit země v unii, aby nebylo cesty zpět, se stalo symbolem rozkolu, jenž by jinak ještě dlouho nenastal. Vytváří totiž ekonomické oscilace mezi Předalpím a Zaalpím (nejenže neumožňuje levný bankrot, ale přímo podporuje špatné investice) a náklady na jeho udržení budou astronomické. Už teď, s výjimkou Slovenska a Rumunska, vzbuzuje odpor téměř 70% obyvatel eurozóny. V Česku je podpora vstupu do Eura považována bezmála za velezradu.
Ekonomická fakta a s nimi spojené politické problémy nám však nepomohou pochopit duchovní příčinu krize. Musíme se vrátit zpět do osudného období druhé třicetileté války (1914 – 1945), kdy se civilizace, která dominovala ekonomicky, politicky, vědou i uměním celému světu, totálně zhroutila. Spojenci bojující za svobodu a demokracii nakonec zvítězili jen tím, že do své aliance povolali druhého genocidního zločince všech dob. Rozevřela se poválečná propast mezi materiálním pokrokem, tělo Evropy ještě ožilo, a morálním marasmem. Vždyť militarismu, fašismu, nacismu a komunismu propadla i většina elit. Evropa ztratila sebedůvěru i víru. Obrátila se sama proti sobě. Zvítězil morální relativismus, někdy se mu říká také – politická korektnost.
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.