Píše Alexander Tomský

Kdo by měl rád ošklivou periférii a konzumní mentalitu, kdo by nesouhlasil, že pýcha je snad ta nejhorší lidská vlastnost a ateismus možná není nejlepší návod na život? Kdo by hájil chamtivé stavitele, kterým jde jen o zisk a externí náklady (škody), včetně estetických, přenášejí na společnost? Jenomže Havel káže se zuřivou nenávistí presbyteriánských kazatelů, kteří s jakousi skrytou radostí zatracují svět i duše, a pro něž každá sebemenší nedokonalost je hned absolutní cestou do pekla, kteří vědí, že svět je předem zatracen a spasených bude nemnoho. Těmhle skeptickým kazatelům totiž chybí loajalita ke světu, kde je všechno materiální dobré a jenom zacházení s ním může být špatné, kde kritika nedokonalostí má být zároveň oslavou života, neboť každá věc má dvě stránky, tak jako všechno špatné je většinou k něčemu dobré. Zatracování světa pochází ve skutečnosti od ďábla, protože to on znečistil náš Boží svět a teď chce (otec lží), abychom jej kvůli němu celý šmahem odmítli.
A fakta z druhé strany? Masová produkce a svobodný trh vysvobodil miliardy lidí z bídy, a lidé, kteří ještě nedávno živořili, se teď radují ze standartního nábytku, bydlení a aut. Taková je estetika a možnosti plebejské demokracie. Ohavná periferie sice ukrajuje něco málo z přírody, zato venkov se vylidňuje a přírody tedy valem přibývá. Co to je ten fetiš růstu růstu? Vždyť nulovou stagnaci naplánovat nelze a žádný růst není nekonečný, jenomže bez něj by rostla nezaměstnamnost a ta degraduje lidskou důstojnost víc než všechny otřesné periferie světa. A kdo jiný než demokracie může nakonec kontrolovat bezohledné podnikatele? Ani Havel by se snad neodvážil dát vládu ateistickým elitám, které kdysi v takovém měřítku následovaly Lenina a Hitlera.
Nevím, kde se v něm bere ona zvláštní hluboce pesimistická skeptická a zřejmě intelektuální nadřazenost, všiml jsem si jí kdysi při sestavování sborníku jeho úvah (O lidskou identitu, Rozmluvy 1984), kdy ještě jako disident mluvil o „planetární krizové civilizaci“ a už tehdy manichejsky zatracoval nejen totalitní režim, ale i masovou západní demokracii. Viděl v ní jakýsi samopohyb techokratické racionality a nikoli stále se reformující svobodnou společnost. Východiskem mu měly být „malé komunity založené na důvěře a spontánní sebedisciplíně, stmelené sdíleným pocitem smysluplnosti.“ Havlův sektářský utopismus vychází z pomyslného pevného bodu, kterým teoreticky vyvrací danou realitu stejně jako kolektivismus marxleninský, protože je založen na přesvědčení, že svět je špatně zařízen (stvořen), a musí být zgruntu vytvořen znovu.
Neposlouchejme proto skeptiky! Jsou to zlí rádci. Žádná věc není tak špatná, aby nemohla být reformována. Naučí-li se lidé milovat svou ošklivou periférii, bude krásnější než aristokratické Benátky.