Kolize českého státu

Každá krize je k něčemu dobrá a právě dnešní drama možná alespoň částečně napraví chaos v silně zkorumpovaném zdravotnictví, na jehož reformu žádná předchozí vláda po pádu svého ministra (a padl za těch dvacet let každý) už neměla žaludek. Příliš mnoho lůžek, příliš mnoho doktorů, příliš velké náklady na léky a drahou (často zbytnou) technologii. Neefektivnost na každém kroku, stačí zmínit nekoordinované výlety nočních sanitek a manažerský amaterismus partajně nominovaných ředitelů, kteří přestavují nemocnice, předělávají fungující dodavatelské smlouvy a nakupují americké roboty. A kupodivu vždy ve funkci bohatnou.
Antikorupční vláda rozpočtové zodpovědnosti, jak sama sebe nazývala, měla velkou smůlu. Jakmile nový ministr po červnových volbách, v domnění, že snad lékaře potěší, prohlásil, že na rozdíl od státní správy, kde mají platy klesnout až o 10 procent, lékařské platy v příštím roce nestoupnou, byl oheň na střeše.  
Lékařské odbory vytáhly do boje s nevídanou taktikou. Pohrozily vládě, že koncem roku dají lékaři kolektivní výpověď a odejdou do ciziny. Zpočátku se vláda mohla jen smát. Vždyť ti, co odejít chtěli, už dávno odešli, a ti, co odchodem vyhrožují, jsou přece právě ti, co chtějí zůstat.
Společnost a pravicoví novináři, kterých je v Česku naprostá většina, spustili mohutný pokřik. Neetické, nemorální, neslučitelné s povoláním doktora je to vydírání, a navíc v době krize státního rozpočtu. Doktoři mají počkat na reformu a kam spěje společnost, kde se bude rozhodovat pěstí. Zítra učitelé, hasiči, policisté…
Jistě, je to pravda. A účel prostředky nesvětí. Jenomže koliduje s jinou smutnou pravdou, že mladí lékaři vydělávají podprůměrně, a to po namáhavém studiu, nesmyslných povinných službách mimo obor, nemluvě o pěti letech namáhavých atestací. A navíc v prostředí, ve kterém protékají korupční miliardy. Příkladem je skandál kolem nového dětského oddělení pražské motolské nemocnice za 4,5 miliardy, když sám ředitel přiznal, že bylo zbytečné a bude problém je zaplnit pacienty. V Česku to zatím dvacet let vypadalo, že čurbes, smrad a teploučko partajním bosům a korupčníkům všech stran vyhovuje. Ať žije krize!
Teď, když jsou výpovědi dané, a řada nemocnic připravuje krizový režim a  některé porodnice varují, že zavřou, se lidé opravdu vyděsili. Stačilo pár známých tváří – Jiří Suchý, Tomáš Halík, Jiřina Jirásková – a pod petici na podporu lékařů se podepsalo dvacet tisíc lidí. Vláda cukla a nabídla dvě miliardy. Jenže ouha! Na žádost o záruky, že se doktoři budou moci vrátit na svá místa, a že peníze půjdou na jejich platy, se ukázalo, že je ministr bezmocný. Systém to prý nedovoluje, něco půjde na provoz, něco na platy sestrám. Mezitím jiní herci a jiné mediální osobnosti vymysleli novou petici na podporu vlády – tu ovšem podepsalo jen pár tisíc lidí. V druhém dějství teď bude zasedat bezpečnostní rada státu a možná dojde ke kompromisu.
Problém zdravotní péče placené z průměrného solidárního pojištění je, bohužel, univerzální. Košatý demografický strom západního obyvatelstva neunese svou zestárlou nemocnou korunu, zvláště, když stále přibývá drahých technologií a léků. Zdravotnictví – soukromé i státní – když jde o život, ke korupci přímo vybízí. Ta česká se sice tragicky pohybuje na škále mezi Ugandou a Horní Voltou, avšak na rozdíl mezi základní a placenou léčbou si budeme muset zvykat všichni tak, jako riskujeme život v malém autě, když nemáme na mercedes.