Umřel Bohumil Fišer. Knihkupectví v Kaprově ulici přišlo o šéfa a majitele, který byl mezi českými, ale vlastně i česko-slovenskými knihkupci pojmem.
Víc jak čtyřicet let, od roku 1965, kdy nastoupil do krámu poblíž Filosofické fakulty UK. Několik generací nejen pražských intelektuálů si od něho nosilo dobré knihy, kterými si plnili hlavy i knihovny. Zvlášť po roce 1989, kdy se pan Fišer stal z vedoucího prodejny jejím majitelem a kdy se na pulty dostaly knihy, které tam za bolševika být nemohly, bylo jasně vidět, které knihy budou mít U Fišera svůj domov.
Chodilo se k němu na kvalitní literaturu. Čtivo a různé, za knihy se vydávající, blbiny nebyly v Kaprovce vítány. Jako začínají knihkupec jsem tam chodil očumovat, jak má správné knihkupectví vypadat. Na malém prostoru tam nadšený čtenář našel všechno, co mohl potřebovat. Fišer znal v knižním světě každého a všichni znali jeho. Když vyšla kniha, hned se volalo Fišerovi, kolik jí bude chtít. Dokázal totiž na několika čtverečních metrech prodat stovky kusů knih, jako jsou Malé dějiny filozofie nebo Paměti Winstona Churchila nebo třeba Dějiny Anglie. Byl ochotný poradit i elévům, dát kontakty, říct svůj názor. Byl mimo jiných i jedním z prvních rádců a vzorů pro začínající bratislavské Artforum. Jeho obchod byl i líhní dalších pražských knihkupců, kteří se mu postupně stali konkurencí, jako např. Jiří Padevět, bývalý vedoucí v Akademii na Václavském náměstí nebo Doris Kotlářové, dnes šéfové v knihkupectví Torst.
Měl rád veselou společnost a dobré pivo. Často míval „jednání“ v restauraci U Rudolfina a knihkupecký džbánek býval málokdy prázdný. Znali ho jak Hrabal, Škvorecký nebo Lustig, tak třeba i Bělohradský, Halík nebo Havel. Několikrát si mi stěžoval, že má čím dál míň času a energie číst. Léty vypěstovaný instinkt na dobrou knihu mu ale zůstal. Věděl, který nakladatel je poctivec a kdo se mu snaží nacpat knihu, za kterou by ho „jeho“ čtenáři nepochválili.
Občas si ho kolegové dobírali, hlavně za to, že často naříkal, že obchody nejdou, že už to není, co to bývalo a že kdoví, jak dlouho se ještě v souboji s velkokrámy udrží. Nakonec ho neporazili. Podařilo se to těžké nemoci, které 28. srpna ve věku 66 let podlehl. Pokud ale bude v Kaprově ulici knihkupectví, jinak než U Fišera mu nikdo neřekne i dál.
.tomáš Weiss
Víc jak čtyřicet let, od roku 1965, kdy nastoupil do krámu poblíž Filosofické fakulty UK. Několik generací nejen pražských intelektuálů si od něho nosilo dobré knihy, kterými si plnili hlavy i knihovny. Zvlášť po roce 1989, kdy se pan Fišer stal z vedoucího prodejny jejím majitelem a kdy se na pulty dostaly knihy, které tam za bolševika být nemohly, bylo jasně vidět, které knihy budou mít U Fišera svůj domov.
Chodilo se k němu na kvalitní literaturu. Čtivo a různé, za knihy se vydávající, blbiny nebyly v Kaprovce vítány. Jako začínají knihkupec jsem tam chodil očumovat, jak má správné knihkupectví vypadat. Na malém prostoru tam nadšený čtenář našel všechno, co mohl potřebovat. Fišer znal v knižním světě každého a všichni znali jeho. Když vyšla kniha, hned se volalo Fišerovi, kolik jí bude chtít. Dokázal totiž na několika čtverečních metrech prodat stovky kusů knih, jako jsou Malé dějiny filozofie nebo Paměti Winstona Churchila nebo třeba Dějiny Anglie. Byl ochotný poradit i elévům, dát kontakty, říct svůj názor. Byl mimo jiných i jedním z prvních rádců a vzorů pro začínající bratislavské Artforum. Jeho obchod byl i líhní dalších pražských knihkupců, kteří se mu postupně stali konkurencí, jako např. Jiří Padevět, bývalý vedoucí v Akademii na Václavském náměstí nebo Doris Kotlářové, dnes šéfové v knihkupectví Torst.
Měl rád veselou společnost a dobré pivo. Často míval „jednání“ v restauraci U Rudolfina a knihkupecký džbánek býval málokdy prázdný. Znali ho jak Hrabal, Škvorecký nebo Lustig, tak třeba i Bělohradský, Halík nebo Havel. Několikrát si mi stěžoval, že má čím dál míň času a energie číst. Léty vypěstovaný instinkt na dobrou knihu mu ale zůstal. Věděl, který nakladatel je poctivec a kdo se mu snaží nacpat knihu, za kterou by ho „jeho“ čtenáři nepochválili.
Občas si ho kolegové dobírali, hlavně za to, že často naříkal, že obchody nejdou, že už to není, co to bývalo a že kdoví, jak dlouho se ještě v souboji s velkokrámy udrží. Nakonec ho neporazili. Podařilo se to těžké nemoci, které 28. srpna ve věku 66 let podlehl. Pokud ale bude v Kaprově ulici knihkupectví, jinak než U Fišera mu nikdo neřekne i dál.
.tomáš Weiss
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.