Zklamání z „pravicové vlády“



Radost zavládla, že je tu konečně silná vláda finanční zodpovědnosti, která provede důchodovou reformu, zastaví růst státního dluhu (40 % HDP) a vymýtí (v rámci možností) astronomickou korupci státních zakázek. A možná, doufali mnozí, že budeme mít i vládu euroskeptickou (v rámci možností), která odmítne alespoň euro, jeho dluhovou unii i povinnost zvyšovat podíl energie z větrných a slunečních plantáží do hospodářsky sebezničujících 20 procent.
Půl roku od voleb se ale ukázalo, že vládní koalice není vůbec pravicová (natož konzervativní), neumí se domluvit, její reformy jsou při nejlepším zmatené a při nejhorším škodlivé, a korupcí zcela prožraná strana občanských demokratů není schopná se zbavit starých klientelistických návyků.
ODS hned po volbách utvořila proti vedení vlastní strany ve většině krajských měst se socialisty koalice, které tvoří páteř korupce. Především v Praze, kde vybuchly mnohatisícové demonstrace, protože zdejší tunely i „tunely“ stály miliardy. A sotva musel podat demisi jeden ministr (symptomatické, že zůstal místopředsedou strany), už tu byl skandál druhého, který velkoryse prošustroval (zřejmě nekradl) ve svém předchozím působení většinu z půlmiliardových nákladů na české předsednictví EU. Svou pokryteckou omluvou rozzuřil parlament, oslabil sebe i premiéra a jako politická mrtvola dlouho nevydrží. 
Za donedávna velmi oblíbeným knížetem Karlem ze Schwarzenbergů se ovšem také skrýval jeden z politických dinosaurů, nekorunovaný vůdce strany, kterou vymyslel. Teď jako staronový financministr prosazuje Kalousek daňovou reformu, která naštvala snad všechny lidi dobré vůle. Kníže, jak říkají Pražané, se z ministra zahraničí stal ministrem v zahraničí. A reforma státních financí není ani pravicová, ani levicová – je jen hloupá a netaktická, protože je paušální a symetrická. 
Nikdo nepochybuje, že je nutné oddalovat odchod do důchodu až na hranici 67 let, což se postupně děje. Protože to zřejmě nestačí a v rozbité společnosti vdov, bezdětných a rozvedených povede dnešní stav k bídě a novým sociálním nákladům, je nutné, aby mladí začali šetřit na důchod. Ale místo, aby byl dotací posílen existující institut připojištění, který by přilákal milióny střádalů, jimž bude zhodnocení vyplaceno až za třicet let, vymyslel se pilíř nový – 3-procentní převod z povinného pojištění do soukromých podílových fondů, jestliže k němu střadatel přidá další dvě procenta. Takový fond při nákladech pojišťoven a dlouhodobém cyklu nevydělá ani na inflaci a místo rizikových investic bude investovat jen do nízkoprocentových státních obligací. Stát tak dostane své ztracené peníze zpět, jenom se mu zvýší dluh jako při průběžném financování. Téměř žádné západní fondy od roku 1945 nedokázaly zhodnotit inflaci, protože jsou dlouhodobé (40 let) a trpí ekonomickými cykly. Ano, na akciích se na krátkodobé vlně rostoucí ekonomiky vydělat dá, ale po ní nastupuje vždy pád a inflace. Přihlásí se tedy zřejmě málokdo.
A tak šalamounský financministr chce ze solidarity s budoucími důchodci zvýšit paušálně DPH (potraviny, knihy, tisk i postižení!) na 17,5 procenta. Je to sice menší zlo než zvýšení přímých daní, ale hospodářství uškodí. Český stát nepotřebuje další daně, potřebuje zeštíhlet.
Radikální ministr už pomalu balí své kufry do Bruselu. Tam také neznají jinou medicínu na rakovinu byrokracie. A na Pražském hradě už netrpělivě čeká dlouholetý demiurg české politiky, aby založil novou pravicovou a konzervativnější stranu.