.september 1997
Nejsem si jistý, zda jsem tím, čím jsem.
Jsem si jistý, že nejsem tím, čím nejsem. Vrhá to smutek, který nic neříká
A přesto stále mluví
Do smutné duše básníka.
Snad Bůh ví. Snad Bůh ví... Bylo to vloni anebo na počátku,
Že žil jsem pro ní, pro víru beze zmatků
A neuměl si přečíst, co jsem čísti chtěl
Ston víry v lidi ve mně zaúpěl. Chvěje se se mnou i můj stín
Proč v slunci černá, vím to? Vím? Neumím říci, co chci říct
Utíkám myšlenkám, přeludům vstříc
V překotném běhu doháním pláč
Hledám a hedám, proč jsem žil. A nač? František miloval Slovensko a Slovákov. Prežil tu 35 rokov svojho búrlivého života. Vyučoval spev populárnej hudby, hral free jazz, liečil ľudí a mal zaujímavé filozofické názory na život a ľudí okolo seba, i na život mimo času a priestoru. Mal svojský pohľad na Boha i Krista, ktorý sme si v závere jeho života ešte vysvetľovali...
Nazýval sa svetákom i svätcom. V roku 1994 sa presťahoval na rodnú Moravu, kde začal pociťovať samotu. V roku 1999 som o ňom nakrútila dokumentárny film Všetko je v nás. Venoval mi báseň. .august 1999
Když už bylo příliš mnoho prázdnoty
Vstoupilas mi do života Ty
Jako anděl spásy znenadání
Splnila si něco jako přání
Jež jsem nebyl schopen vyslovit
A netroufal si o něm ani snít
Do života jsi mi vnesla opět jas
A pocit radosti se ozval zas
Na nějž už jsem dávno zapoměl
A přece mi jej někdo připoměl
Za to Ti patří můj velký dík
Že jsem z Tvých vzpomínek už dávno neunik
Zůstaň mi stálým bílým andělem
A nadosmrti věrným přítelem. Pred týždňom som ho bola navštíviť i s mojím manželom Ivanom a priateľkou Meli doma na Morave.
Držali sme ho za ruku. Hodinu sme mlčali. A potom sme ešte hovorili o tom, ako pre seba veľa znamenáme. A hovorili sme aj o nádeji, že vyzdravie, ak dá Tatík... A potom prišlo ráno 12. apríla 2011.
Zobudila som sa so zvláštnym pocitom radosti, aký som doteraz nepoznala.
O hodinu som sa dozvedela, že František zomrel.
Naše pozemské priateľstvo, dúfam, vystriedalo to nebeské. S Otcom i Synom. Tam, kde je nekonečná láska, blaženosť a to všetko, o čom František tak sníval... Autorka je šansoniérka a hlasová pedagogička. František Tugendlieb/
Významný hlasový pedagóg a hudobník. Narodil sa v roku 1929 v Hraniciach na Morave. Študoval vo Veľkej Británii, no vzhľadom na svoj kádrový posudok v päťdesiatych rokoch pracoval „vo výrobe“. Študoval operný spev a pôsobil v zbore opavskej opery. V roku 1957 sa stal sólistom opery v Banskej Bystrici. V šesťdesiatych rokoch sa vrátil k džezu ako člen orchestra bratislavskej Tatra Revue. V tom období sa začal venovať hlasovej pedagogike, v ktorej vyvinul originálnu metódu. Tá sa dnes vyučuje nielen na pražskom konzervatóriu, ale aj na viacerých hudobných školách vo svete. Venoval sa mnohým spevákom československej populárnej a džezovej hudby. Medzi jeho žiakov patrili Karel Gott, Marika Gombitová, Peter Lipa či šansoniérka Alena Čermáková.
Nejsem si jistý, zda jsem tím, čím jsem.
Jsem si jistý, že nejsem tím, čím nejsem. Vrhá to smutek, který nic neříká
A přesto stále mluví
Do smutné duše básníka.
Snad Bůh ví. Snad Bůh ví... Bylo to vloni anebo na počátku,
Že žil jsem pro ní, pro víru beze zmatků
A neuměl si přečíst, co jsem čísti chtěl
Ston víry v lidi ve mně zaúpěl. Chvěje se se mnou i můj stín
Proč v slunci černá, vím to? Vím? Neumím říci, co chci říct
Utíkám myšlenkám, přeludům vstříc
V překotném běhu doháním pláč
Hledám a hedám, proč jsem žil. A nač? František miloval Slovensko a Slovákov. Prežil tu 35 rokov svojho búrlivého života. Vyučoval spev populárnej hudby, hral free jazz, liečil ľudí a mal zaujímavé filozofické názory na život a ľudí okolo seba, i na život mimo času a priestoru. Mal svojský pohľad na Boha i Krista, ktorý sme si v závere jeho života ešte vysvetľovali...
Nazýval sa svetákom i svätcom. V roku 1994 sa presťahoval na rodnú Moravu, kde začal pociťovať samotu. V roku 1999 som o ňom nakrútila dokumentárny film Všetko je v nás. Venoval mi báseň. .august 1999
Když už bylo příliš mnoho prázdnoty
Vstoupilas mi do života Ty
Jako anděl spásy znenadání
Splnila si něco jako přání
Jež jsem nebyl schopen vyslovit
A netroufal si o něm ani snít
Do života jsi mi vnesla opět jas
A pocit radosti se ozval zas
Na nějž už jsem dávno zapoměl
A přece mi jej někdo připoměl
Za to Ti patří můj velký dík
Že jsem z Tvých vzpomínek už dávno neunik
Zůstaň mi stálým bílým andělem
A nadosmrti věrným přítelem. Pred týždňom som ho bola navštíviť i s mojím manželom Ivanom a priateľkou Meli doma na Morave.
Držali sme ho za ruku. Hodinu sme mlčali. A potom sme ešte hovorili o tom, ako pre seba veľa znamenáme. A hovorili sme aj o nádeji, že vyzdravie, ak dá Tatík... A potom prišlo ráno 12. apríla 2011.
Zobudila som sa so zvláštnym pocitom radosti, aký som doteraz nepoznala.
O hodinu som sa dozvedela, že František zomrel.
Naše pozemské priateľstvo, dúfam, vystriedalo to nebeské. S Otcom i Synom. Tam, kde je nekonečná láska, blaženosť a to všetko, o čom František tak sníval... Autorka je šansoniérka a hlasová pedagogička. František Tugendlieb/
Významný hlasový pedagóg a hudobník. Narodil sa v roku 1929 v Hraniciach na Morave. Študoval vo Veľkej Británii, no vzhľadom na svoj kádrový posudok v päťdesiatych rokoch pracoval „vo výrobe“. Študoval operný spev a pôsobil v zbore opavskej opery. V roku 1957 sa stal sólistom opery v Banskej Bystrici. V šesťdesiatych rokoch sa vrátil k džezu ako člen orchestra bratislavskej Tatra Revue. V tom období sa začal venovať hlasovej pedagogike, v ktorej vyvinul originálnu metódu. Tá sa dnes vyučuje nielen na pražskom konzervatóriu, ale aj na viacerých hudobných školách vo svete. Venoval sa mnohým spevákom československej populárnej a džezovej hudby. Medzi jeho žiakov patrili Karel Gott, Marika Gombitová, Peter Lipa či šansoniérka Alena Čermáková.
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.