Murdoch a jeho česká podoba

Vloni poprvé přesáhly zisky této stanice miliardu liber. Pravicový a konzervativní tisk magnáta brání a připomíná jeho neuvěřitelný obchodní talent. I zásluhy o technologickou inovaci.
Celá pravda, jak už to bývá, se nachází někde mezi takovými vyhraněnými postoji.
Murdochova půl století trvající obchodní šikovnost je vskutku neuvěřitelná. V Austrálii založil první celostátní deník a tak mohl koupit v Anglii krachující levicový plátek The Sun a postupně jej přestavět a bulvarizovat na nejprodávanější noviny a hlásnou troubu Margarety Thatcherové, které pomohl k vítězství ve volbách.
V osmdesátých letech tajně postavil moderní tiskárnu a vymanil svobodný tisk ze „smrtícího objetí tiskařských odborů“, jak se tehdy psalo, a zachránil nejen svůj, ale celý svobodný tisk v Británii. Před pádem zachránil i bulvární nedělník The News of The World, a dokonce i ctihodné „timesy“, jež dodnes vlastně z bulváru dotuje. Nejen to! Včas předvídal nástup satelitní televize a měl s ní také úspěch, a to nejen v Anglii, ale hlavně v Americe, kam se přestěhoval, přijal nezbytné občanství, založil The Fox News a s velkou ztrátou koupil a provozuje deficitní The Wall Street Journal, čímž zlomil mediální monopol levice na Východním pobřeží USA. A nejen to. Ve svém stařeckém věku si ještě na rozdíl od všech ostatních majitelů novin a novinářů stihl povšimnout, že umísťovat obsah drahých, leč slavných a zavedených deníků zadarmo na internet, je zásadní omyl. Byl však sám a tak trvalo téměř celé desetiletí, než se mohl opět jako první proti konkurenci na internetu – možná už pozdě – postavit.
Obchodní instinkt, schopnost včas pochopit, jak se vyvíjí společnost a politika (novináři z News International vždycky předem uhodli nadcházejícího vítěze voleb) a nepochybná obchodní agrese – to stojí za jeho úspěchem. Ale ještě něco, co můžeme pozorovat i v Česku – postupná bulvarizace médií.
Murdoch si jako první v šedesátých letech všiml konce tradiční normativní (osvětové) kultury, na kterou přísahali intelektuálové: „Lidé v demokratické společnosti mají plné zuby, aby jim někdo kázal, nechtějí slyšet od státu ani od svých ,lepšíchʼ občanů, jak se chovat. Chtějí mít legraci a bavit se po svém.“
Jak už to u budovatelů impéria bývá, je v tom tvrzení značná dávka cynismu. Charles Moore, jeden z jeho konzervativních kritiků, říká: „Bylo by fajn, kdyby vyšel vstříc masovému očekávání a nabízel užitečné rady o fondech a penzích, o manželství, o výchově a vzdělávání, kdyby k tomu poskytoval dobrou (byť lidovou) zábavu, místo aby podbízel, skandalizoval a přímo pronásledoval čtenáře hluboko za hranice všeobecného vkusu a etiky, nemluvě o metodách kriminálních.“ S Thatcherovou sdílel společný pozitivní zájem, ale v politice nakonec hrál jenom na vítěze voleb, aby jej mohl po volbách vydírat a vytřískat z něho komerční výhody pro svoji mezinárodní expanzi.
Nakonec je dobře, že tahle jeho faustovská role nadobro skončila.
V malém Česku, bez peněz, bez korupce a bez politického vlivu se objevila podobná manažerská a novinářská osobnost. Mladý katolík a konzervativec Pavel Šafr se stal před dvaceti lety šéfredaktorem Českého deníku, pak deníku Telegraf a dál už fenomenálně a s úspěchem střídal posty šéfa Lidových novin, MfDnes, týdeníku Reflex a nyní bulvárního Blesku. Na výtku bulvarizace říká: „Musí existovat společně sdílené vědomí hranic, co je pro všechny přijatelné… není možné v masovém médiu obcházet, co zajímá polovinu národa.“ I on se zasloužil o financování inteligentní přílohy Lidových novin ze zisku bulváru a teď se bude rozhodovat, jak zachránit upadající Blesk.
Moje maminka říkala, že o morálce většina nerozhoduje.