Vládou schválená Koncepce zahraniční politiky je neutralistický text.
Nezmiňuje například zcela evidentní současnou krizi evropské integrace, problematičnost našeho eventuálního členství v eurozóně, množící se negativní důsledky Schengenu, neopodstatněnost kanadských víz pro naše občany, permanentní ataky na Benešovy dekrety. .arabské jaro
Nejprve k událostem v Severní Africe, které někteří politici a komentátoři u nás i v zahraničí označují za tzv. arabské jaro a přirovnávají ho k roku 1989 v naší části světa. To je podle mého názoru označení a srovnání naprosto chybné. Přejme tamnímu regionu, aby udělal co největší posun vpřed, ale na základě naší zkušenosti s koncem komunismu musíme varovat před laciným optimismem, který zastávají Spojené státy a některé evropské země. Zbavit se několika předních politiků není žádnou garancí nezbytné a jakkoli relevantní systémové změny. Arabské „leaderless revolution“ leccos chybí. Mám v této souvislosti největší obavy o vývoj v Egyptě. Česká zahraniční politika by se ze všech zemí severní Afriky měla – i z historických důvodů – soustředit právě na Egypt. .obhajoba jádra
Druhým tématem, které chci zmínit – a je dobře, že česká vláda k němu přistupuje racionálně – je obhajoba jaderné energetiky. Následky silného zemětřesení a ničivé vlny tsunami, které letos v březnu zasáhly severovýchodní pobřeží Japonska, jsou dnes zužovány na jedno jediné slovo – „Fukušima“. Je třeba zdůrazňovat, že Fukušima nebyla jadernou, ale přírodní katastrofou. A že následky této přírodní katastrofy jsou argumentem „pro“ jadernou energetiku, nikoli „proti“ ní. Jaderná elektrárna, postavená na nesmyslném místě, obrovskou přírodní katastrofu v podstatě velmi úspěšně přežila. Měl jsem na toto téma před několika měsíci při pracovním obědě s velvyslanci členských zemí EU polemiku s německým velvyslancem. Když jsem řekl, že doufáme, že kvůli dnes se rodící agresivní politice EU proti jaderné energetice nebude Česká republika vytlačována z EU, namítal, že nás nikdo nevyhání. Replikoval jsem, že nemluvím o vyhánění, neboť bychom vystoupili sami. .dárek pro Řecko
Jestli bych měl něco nového veřejně nastolit, pak by to byl jedině opt-out z naší povinnosti přijmout euro. Ale toho se vláda bojí. Problematika eura je dnes zcela chybně zplošťována na jedno jediné slovo: Řecko. Já většinou záměrně o Řecku nemluvím, ale teď bych k němu pár slov řekl:
1. Tzv. půjčka Řecku není tou pomocí, kterou tato země potřebuje. Je nesplatitelná. Je to dárek, který Řecku pomoci nemůže a který bude naopak vést k oddalování tolik potřebného skutečného řešení.
2. To, že bylo Řecko přijato do eurozóny, nezpůsobili Řekové sami. To způsobili ti, kteří Řeky do eurozóny nalákali a kteří do ní Řecko přijali. V tomto smyslu je nesmazatelná odpovědnost i na straně zemí eurozóny a Evropské unie vůbec.
3. Eventuální snížení počtu zemí eurozóny by nebylo žádnou katastrofou. Spolu s Vámi všemi jsem zažil „rozpad“ československé měnové zóny (a bez velké radosti jsem ho musel spoluorganizovat) a ani ten žádnou katastrofu nevyvolal. Některé banky přišly o část svých aktiv, ale o tom bankovní byznys přece je. Fráze, že by to vytvořilo paniku, jsou falešné – naopak by to ukázalo, že je EU odhodlána něco udělat. Panika dnes vzniká díky tomu, že se, naopak, neděje nic.
Stejně problematický jako euro je samozřejmě i druhý velký unijní projekt – Schengen a jestli chtěl někdo v minulosti vidět pouze jeho výhody v tom, že při přejezdu hranic nemusí ukazovat pas, tak teď jsou – snad i těm evropsky zaslepeným či z jakýchkoli jiných důvodů krátkozrakým – zřetelnější i jeho náklady. O třetím velkém unijním projektu – Společné zemědělské politice – snad radši ani mluvit nebudu.
Nenamlouvejme si, že přesun co největšího množství našich diplomatů do unijní diplomacie je tím nejlepším způsobem, jak hájit a prosazovat české národní zájmy. Není tomu tak. Unijní diplomacie je vědomou a dlouhodobě plánovanou cestou, jak národní zájmy potlačit. Autor je prezident Českej republiky. Prejav odznel na stretnutí s českými veľvyslancami 30. augusta tohto roku. Krátené.
Nezmiňuje například zcela evidentní současnou krizi evropské integrace, problematičnost našeho eventuálního členství v eurozóně, množící se negativní důsledky Schengenu, neopodstatněnost kanadských víz pro naše občany, permanentní ataky na Benešovy dekrety. .arabské jaro
Nejprve k událostem v Severní Africe, které někteří politici a komentátoři u nás i v zahraničí označují za tzv. arabské jaro a přirovnávají ho k roku 1989 v naší části světa. To je podle mého názoru označení a srovnání naprosto chybné. Přejme tamnímu regionu, aby udělal co největší posun vpřed, ale na základě naší zkušenosti s koncem komunismu musíme varovat před laciným optimismem, který zastávají Spojené státy a některé evropské země. Zbavit se několika předních politiků není žádnou garancí nezbytné a jakkoli relevantní systémové změny. Arabské „leaderless revolution“ leccos chybí. Mám v této souvislosti největší obavy o vývoj v Egyptě. Česká zahraniční politika by se ze všech zemí severní Afriky měla – i z historických důvodů – soustředit právě na Egypt. .obhajoba jádra
Druhým tématem, které chci zmínit – a je dobře, že česká vláda k němu přistupuje racionálně – je obhajoba jaderné energetiky. Následky silného zemětřesení a ničivé vlny tsunami, které letos v březnu zasáhly severovýchodní pobřeží Japonska, jsou dnes zužovány na jedno jediné slovo – „Fukušima“. Je třeba zdůrazňovat, že Fukušima nebyla jadernou, ale přírodní katastrofou. A že následky této přírodní katastrofy jsou argumentem „pro“ jadernou energetiku, nikoli „proti“ ní. Jaderná elektrárna, postavená na nesmyslném místě, obrovskou přírodní katastrofu v podstatě velmi úspěšně přežila. Měl jsem na toto téma před několika měsíci při pracovním obědě s velvyslanci členských zemí EU polemiku s německým velvyslancem. Když jsem řekl, že doufáme, že kvůli dnes se rodící agresivní politice EU proti jaderné energetice nebude Česká republika vytlačována z EU, namítal, že nás nikdo nevyhání. Replikoval jsem, že nemluvím o vyhánění, neboť bychom vystoupili sami. .dárek pro Řecko
Jestli bych měl něco nového veřejně nastolit, pak by to byl jedině opt-out z naší povinnosti přijmout euro. Ale toho se vláda bojí. Problematika eura je dnes zcela chybně zplošťována na jedno jediné slovo: Řecko. Já většinou záměrně o Řecku nemluvím, ale teď bych k němu pár slov řekl:
1. Tzv. půjčka Řecku není tou pomocí, kterou tato země potřebuje. Je nesplatitelná. Je to dárek, který Řecku pomoci nemůže a který bude naopak vést k oddalování tolik potřebného skutečného řešení.
2. To, že bylo Řecko přijato do eurozóny, nezpůsobili Řekové sami. To způsobili ti, kteří Řeky do eurozóny nalákali a kteří do ní Řecko přijali. V tomto smyslu je nesmazatelná odpovědnost i na straně zemí eurozóny a Evropské unie vůbec.
3. Eventuální snížení počtu zemí eurozóny by nebylo žádnou katastrofou. Spolu s Vámi všemi jsem zažil „rozpad“ československé měnové zóny (a bez velké radosti jsem ho musel spoluorganizovat) a ani ten žádnou katastrofu nevyvolal. Některé banky přišly o část svých aktiv, ale o tom bankovní byznys přece je. Fráze, že by to vytvořilo paniku, jsou falešné – naopak by to ukázalo, že je EU odhodlána něco udělat. Panika dnes vzniká díky tomu, že se, naopak, neděje nic.
Stejně problematický jako euro je samozřejmě i druhý velký unijní projekt – Schengen a jestli chtěl někdo v minulosti vidět pouze jeho výhody v tom, že při přejezdu hranic nemusí ukazovat pas, tak teď jsou – snad i těm evropsky zaslepeným či z jakýchkoli jiných důvodů krátkozrakým – zřetelnější i jeho náklady. O třetím velkém unijním projektu – Společné zemědělské politice – snad radši ani mluvit nebudu.
Nenamlouvejme si, že přesun co největšího množství našich diplomatů do unijní diplomacie je tím nejlepším způsobem, jak hájit a prosazovat české národní zájmy. Není tomu tak. Unijní diplomacie je vědomou a dlouhodobě plánovanou cestou, jak národní zájmy potlačit. Autor je prezident Českej republiky. Prejav odznel na stretnutí s českými veľvyslancami 30. augusta tohto roku. Krátené.
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.