Halík si hradní útok vysloužil tím, že kritizoval církevní hodnostáře za to, že dovolili prezidentu Klausovi, aby na svatováclavské mši přednesl výrazně politický projev. Podle Halíka „Klaus k oltáři nepatří“, čímž má na mysli politiky obecně. Musíme se podle něj bránit nebezpečí oživování „jednoty trůnu a oltáře“.
Pokud jde o Klause konkrétně, Halík správně konstatoval, že jeho útok na sociální stát během výše zmíněného projevu je v naprostém protikladu k sociálnímu učení katolické církve a k sociálně-politickému myšlení papeže Benedikta XVI., který neoliberalistickou ideologii všespasitelného trhu soustavně kritizuje.
A to se Halík držel zpátky. Mohl se totiž také zeptat, kde bere Klaus odvahu kázat v rámci katolického shromáždění o tradičních hodnotách jako je rodina, když je známý svými nevěrami nebo když krade propisovací pera v přímém přenosu. Ondřej Štindl sice správně v Lidových novinách poznamenal, že osobní morální selhání tohoto druhu nemusí nezbytně člověka diskvalifikovat, aby obecně apeloval na dodržování určitých hodnot, jenže pro některé z nás to může být přinejmenším „chucpe“, což je pěkný židovský výraz pro opovážlivou drzost.
Jako „chucpe“ lze označit i skutečnost, když Petr Hájek přičinil hned dva ostré útoky na Halíka, z nichž zejména jeho slova na zpravodajském serveru Parlamentní listy překračují i meze „opovážlivé drzosti“.
„Už delší dobu rozumím tomu, proč se v médiích vedou diskuse o tom, zda kněz Halík není ve skutečnosti ateista, buddhista či něco podobného, pouze krytý kněžskou sutanou. Jako hluboce věřícího katolického laika mě urážejí některého jeho teologické závěry, s nimiž se Církev ani v Čechách rozhodně neztotožňuje," řekl ParlamentnímListům.cz Hájek.
Hájek tvrdí: „Nejsem si jist, jestli je pan Halík jenom skrytý ateista, ale jistý jsem si tím, že Halík je diagnóza. Jeho ambice jsou vysoce politické, nikoli duchovní, a to po celý jeho život. Pan Halík se vždy skrývá. Tentokrát je zjevné, že pod rouškou útoku na prezidenta republiky ve skutečnosti útočí na arcibiskupa Duku. V každém případě je nutné říct, že víme i od vysokých představitelů Katolické církve, že názor, který prezentuje kněz Halík, není názorem jejich a že kněz Halík není mluvčím Katolické církve, nýbrž pouze soukromou osobou.“
Je neuvěřitelné, že Halíkovu náboženskou víru takovým neomaleným způsobem zpochybňuje jeden z nejbližších spolupracovníků prezidenta, tedy oficiálního představitele světské moci. Když už by někdo měl zpochybňovat Halíkovu víru, pak tedy Církev. Jenže její nejvyšší představitel, papež Benedikt XVI., udělil právě Halíkovi v roce 2008 titul papežského preláta. Autor je český politológ, text vyšiel v internetovom DenikReferendum.cz.
Pokud jde o Klause konkrétně, Halík správně konstatoval, že jeho útok na sociální stát během výše zmíněného projevu je v naprostém protikladu k sociálnímu učení katolické církve a k sociálně-politickému myšlení papeže Benedikta XVI., který neoliberalistickou ideologii všespasitelného trhu soustavně kritizuje.
A to se Halík držel zpátky. Mohl se totiž také zeptat, kde bere Klaus odvahu kázat v rámci katolického shromáždění o tradičních hodnotách jako je rodina, když je známý svými nevěrami nebo když krade propisovací pera v přímém přenosu. Ondřej Štindl sice správně v Lidových novinách poznamenal, že osobní morální selhání tohoto druhu nemusí nezbytně člověka diskvalifikovat, aby obecně apeloval na dodržování určitých hodnot, jenže pro některé z nás to může být přinejmenším „chucpe“, což je pěkný židovský výraz pro opovážlivou drzost.
Jako „chucpe“ lze označit i skutečnost, když Petr Hájek přičinil hned dva ostré útoky na Halíka, z nichž zejména jeho slova na zpravodajském serveru Parlamentní listy překračují i meze „opovážlivé drzosti“.
„Už delší dobu rozumím tomu, proč se v médiích vedou diskuse o tom, zda kněz Halík není ve skutečnosti ateista, buddhista či něco podobného, pouze krytý kněžskou sutanou. Jako hluboce věřícího katolického laika mě urážejí některého jeho teologické závěry, s nimiž se Církev ani v Čechách rozhodně neztotožňuje," řekl ParlamentnímListům.cz Hájek.
Hájek tvrdí: „Nejsem si jist, jestli je pan Halík jenom skrytý ateista, ale jistý jsem si tím, že Halík je diagnóza. Jeho ambice jsou vysoce politické, nikoli duchovní, a to po celý jeho život. Pan Halík se vždy skrývá. Tentokrát je zjevné, že pod rouškou útoku na prezidenta republiky ve skutečnosti útočí na arcibiskupa Duku. V každém případě je nutné říct, že víme i od vysokých představitelů Katolické církve, že názor, který prezentuje kněz Halík, není názorem jejich a že kněz Halík není mluvčím Katolické církve, nýbrž pouze soukromou osobou.“
Je neuvěřitelné, že Halíkovu náboženskou víru takovým neomaleným způsobem zpochybňuje jeden z nejbližších spolupracovníků prezidenta, tedy oficiálního představitele světské moci. Když už by někdo měl zpochybňovat Halíkovu víru, pak tedy Církev. Jenže její nejvyšší představitel, papež Benedikt XVI., udělil právě Halíkovi v roce 2008 titul papežského preláta. Autor je český politológ, text vyšiel v internetovom DenikReferendum.cz.
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.