Jaká úspěšná vláda? O čem to, sakra, mluvíte?

skutečně, hospodářství je přes tři roky v plusu, nezaměstnanost klesá, mzdy rostou, státní rozpočet je v přebytku. Zdá se, jako by už šlo jen o to, kdo za ty pěkné výsledky slízne smetanu ve volbách – Sobotka, anebo Babiš?

Společnost jako celek tuto hru na prosperitu přijala a čísla a souvislosti blíže nezkoumá, což je škoda. Při bližším pohledu na realitu by jí totiž rysy poněkud ztuhly. Makroekonomická čísla nejsou nic moc. Vezeme se s mírně pozitivním trendem, který je v posledních letech cítit po celé Evropě, o nějakém dohánění Západu, natož o ekonomickém zázraku nemůže být ani řeč. Poslední rok dokonce vybočujeme – zatímco zbytek Evropy mírně zrychluje, Česko zřetelně zpomaluje.

Sobotkova vláda nastoupila v lednu 2014 a za celý ten rok pak hospodářství poskočilo o 2,7 %. Co k tomu přidala vláda? Zrušením důchodové reformy a slibem elektronické evidence tržeb (i kontroly DPH) určitě nic. Hrubý domácí produkt totiž začal stoupat už ve čtvrtém kvartále předchozího roku a jeho růst přes export přiživilo i umělé oslabování koruny. S ním Česká národní banka přišla už v listopadu 2013.

V roce 2015 stoupl HDP o pěkná 4,5 %, nicméně toto číslo, vyhnané prášky z evropských fondů – po jejich vyschnutí v roce 2016 –, znovu potvrzeno nebylo. Ekonomika loni zpomalila na 2,3 %, a ve čtvrtém čtvrtletí dokonce zbrzdila až na 1,9 %. Vzhledem k tomu, že dlouhodobě nejpomalejší ekonomický útvar světa, eurozóna, ve stejném čase přidala 1,7 %, dá se loňský výsledek českého hospodářství označit za překvapivě slabý. Nebýt pozitivního růstu mezd a spotřeby, který si dojednaly odbory, plácáme se opět kolem nuly. Připomeňme, že růst světového HDP je kolem tří procent ročně a většina ekonomik východní a jižní Asie ročně přidává procent zhruba šest. Když jádro západní Evropy doháněly na přelomu století třeba Španělsko a Irsko, rostly celou řadu let tempem podobně strmým. Rychlejší v rámci EU bylo loni opět třeba i Slovensko a Polsko.

„Český svět je plný příležitostí, které jsou dušeny absencí vize a – ve světovém kontextu mizernými – zákony.“

Hodně se vláda chlubí nízkou mírou nezaměstnanosti. Předseda vlády i ministři opakovaně hlásí nejnižší nezaměstnanost v Evropě. To taky není pravda. Nižší čísla v Unii má třeba Maďarsko nebo Dánsko, mimo EU pak Norsko či Švýcarsko. A – koneckonců – i tady se jen vezeme s trendem. Nezaměstnanost zřetelně klesá v celé Evropě a v Česku stále zůstává silných 370 tisíc nezaměstnaných, tedy aktuálně 5,1 %. Ano, nejsme polomrtvé Řecko anebo Itálie. Ale 370 tisíc, to vůbec není malé číslo a vyplývá z toho, že sociální politika, vedená z pozic patologického neomarxismu a naprosté neúcty k daňovým poplatníkům, kteří to celé musí platit, řadu lidí k práci vůbec nemotivuje. Je pro ně jednodušší brát ze společné kasy, když vláda dává, a nedělat vůbec nic, případně si přivydělávat různě načerno. Před flákači se vláda klaní až k zemi a sype, na poplatníky bere bič.