Soudy a zákazy služeb jako Uber či Airbnb nezastaví překotný vývoj

situace, kdy většina občanů západních států má v kapse přístroj s permanentním přístupem k internetu, GPS modulem a neustále dostupným profilem na některé ze sociálních sítí, proměnila původní ideu sdílení nástrojů a služeb například na družstevní bázi do kvantitativně jiné úrovně. Rostoucí popularita takzvané sdílené ekonomiky či ekonomiky platforem mimo jiné souvisí s tím, že část mladší generace už zdaleka nesdílí víru rodičů v hromadění a vlastnění předmětů coby důkazu společenského postavení.

Společenský kapitál je už v určitých vrstvách společnosti důležitější než materiální statky. Zcestovalost, kulturní rozhled a celkově schopnost udržet si specifický vkus v neustále morfující krajině veřejného života, na hranici prolínání analogu a digitálu je pro část obyvatel Západu pod třicet mnohdy zásadnější než vlastnictví posledního modelu auta. Mladí lidé v Evropě i USA tráví své zahraniční dovolené v bytech lokálních vrstevníků, sdílejících místa k přespání přes platformu AirBnB, k nočním přesunům z klubu do klubu zase využívají řidiče carsharingových aplikací Lyft nebo Uber. Nic se v globalizovaném světě necení tak jako autenticita.

„Hrozí , že z donedávna občansky živých částí města se stanou turistické skanzeny.“

Využít na dovolené pohostinství přátelsky naladěných místních, kteří vám určitě ukáží zaručeně lokální a typickou restauraci nebo doporučí koncert začínající, a tedy ještě dostatečně cool hudební senzace lokální scény, to je přesně ten druh zážitků, s nimiž se chtějí současní mileniálové vracet domů a chlubit na instagramových fotkách s rádoby vintage filtrem. Myšlenka carsharingu je zase lákavá z finančního hlediska a samotné slovo „spolujízda“ zní tak nějak dobrodružněji než fádní objednání vozu taxislužby. Jenže po odstranění módních termínů zůstane z ekonomiky platforem zase jenom byznys, řízený prostým systémem nabídky a poptávky. Finanční přínos sdílené ekonomiky by jen v zemích EU mohl podle studie Evropského parlamentu dosáhnout výše téměř 600 miliard eur. Státy i radnice velkých měst tak začínají hledat cesty, jak nové odvětví regulovat a standardizovat. A především – jak je lépe danit.

z komunitní platformy k byznysu

Berlínská radnice loni v květnu učinila bezprecedentní krok, když zakázala majitelům nemovitostí pronajímat celé prostory přes aplikace typu AirBnB. Udělat si výlet do Berlína, zažít uvolněnou atmosféru čtvrti Kreuzberg, večer i ráno protancovat na mejdanu s aktuálně mimořádně populárním minimal technem a nakonec se, většinou neúspěšně, pokusit dostat do kultovního klubu Berghain patří v poslední době k dobrému tónu mezi alternativně (ovšem v mezích zákona) laděnou populací celé Evropy.

Pro zástupy vousatých hipsterů a jejich partnerek ve falešných brýlích Ray-Ban, brázdící na kolech berlínské bulváry, představovalo až do května roku 2016 bydlení přes AirBnB věc první volby. Jednak byla nabídka sdíleného ubytování podstatně levnější než hotely, jednak hrál roli vkus: tradičním způsobem si z pohledu mladých cestovatelů hledá ubytování výletnická masa mamin a fotříků, kteří do Berlína přijeli okouknout muzea a nechat se natáhnout v předražených pastích na turisty. Lidé, kteří se do trendy velkoměsta na Sprévě vydali často za kratochvílemi, o nichž se v průvodcích nepíše, si pronajímáním pokojů v bytech kulturně i věkově spřízněných Berlíňanů kupovali i pocit, že do města a jeho života jaksi přirozeně patří.