Vyšel z domu a ohrnul si límec kabátu. Ochladilo se. Na Kamenném mostě mu na rukáv dopadla první vločka. Zastavil se a přiblížil ruku k očím. Uviděl malou, ledovou hvězdičku. „Co to je za sílu, která dává věcem tvar?“ zašeptal Johannes Kepler udiveně.

12. dubna 1682 se v sídle Královské společnosti v Londýně odehrála vůbec první zdokumentovaná filozofická večeře. Výkvět tehdejší evropské vědy, v čele se sirem Christopherem Wrenem, napjatě pozoroval syčící přístroj s prapodivným názvem „Požírač kostí“. Méně pateticky řečeno, byl to známý „papiňák“.

V žáru ohně dojde k zázračné přeměně a z hlíny se zrodí umělý kámen, keramika. Evropa dlouho chtěla tu nejušlechtilejší, porcelán. Na jeho vynález byl založen státní výzkumný projekt. Nakonec prý musel přijít jeden alchymista a udělat poslední krok. Nebo to bylo jinak?

Kolem roku 1630 jste mohli v Londýně navštívit pivnici, kde vás svezli ponorkou na dno Temže a pak vám načepovali pivo. Ani by vás nenapadlo, že hostinský kdysi jednal s králi a císaři a stavěl první ponorkové loďstvo. Nanejvýš byste znali jeho líheň na kuřata.

Před 350 lety se odehrála honba za něčím, co předtím nikdo nehledal. A když to konečně měli, zjistili, že jim to k ničemu není. Každý, kdo to hledal, díky tomu něco získal. Jenom ten, kdo to skutečně našel, z toho neměl vůbec nic.

Giacomo Casanova seděl na mlhou zvlhlé střeše dóžecího paláce, 33 metrů nad hladinou kanálu. Zvon u sv. Marka právě vyzváněl půlnoc, byl 1. listopad 1756. Dokázal se dostat z nejtěžšího benátského vězení a pomohly mu v tom, mimo jiné, makarony.

Roku 1686 byla z Mary Landu odeslána zpráva. Dopis prošel řetězem rukou a z malé farmy doputoval až do hospody v přístavu St. Mary’s, kde skončil ve vaku kapitána lodi převážející do Anglie tabák. Tuhle službu lidé v koloniích dělali pro sebe. Byla to první sociální síť.