Giacomo Casanova seděl na mlhou zvlhlé střeše dóžecího paláce, 33 metrů nad hladinou kanálu. Zvon u sv. Marka právě vyzváněl půlnoc, byl 1. listopad 1756. Dokázal se dostat z nejtěžšího benátského vězení a pomohly mu v tom, mimo jiné, makarony.

Kolem roku 1630 jste mohli v Londýně navštívit pivnici, kde vás svezli ponorkou na dno Temže a pak vám načepovali pivo. Ani by vás nenapadlo, že hostinský kdysi jednal s králi a císaři a stavěl první ponorkové loďstvo. Nanejvýš byste znali jeho líheň na kuřata.

V žáru ohně dojde k zázračné přeměně a z hlíny se zrodí umělý kámen, keramika. Evropa dlouho chtěla tu nejušlechtilejší, porcelán. Na jeho vynález byl založen státní výzkumný projekt. Nakonec prý musel přijít jeden alchymista a udělat poslední krok. Nebo to bylo jinak?

12. dubna 1682 se v sídle Královské společnosti v Londýně odehrála vůbec první zdokumentovaná filozofická večeře. Výkvět tehdejší evropské vědy, v čele se sirem Christopherem Wrenem, napjatě pozoroval syčící přístroj s prapodivným názvem „Požírač kostí“. Méně pateticky řečeno, byl to známý „papiňák“.