Lidé jsou nepoučitelní. Ani piktogramy znázorňující nebezpečí pádu nezabrání tomu, aby se neopatrný turista nezřítil z útesu. Podobné případy se dějí, byť jsou naštěstí spíše vzácné. Ne tak v Rusku. Tam by ani varování nalepená povinně místo okenních tabulek nejspíš projevům hojně rozšířené „gravitační choroby“ nezabránila. Zverejnené so súhlasom HlídacíPes.org ŽURNALISTIKA VE VEŘEJNÉM ZÁJMU

K narodeninám šéfredaktora .týždňa nám prišlo mnoho prianí. Tu je výber z nich.

Takže máme tu 35. výročie revolúcie roku 1989. Situácia je vážna, no zdá sa, že jej vážnosť naďalej mnohým uniká. Z tej slepoty behá mráz po chrbte. A ten „mráz“ už znova prichádza aj z Kremľa. A od jeho nových tunajších pozývačov.

V týchto dňoch si pripomíname výročie Nežnej revolúcie. Na námestiach sme si vybojovali slobodu, časti ktorej sa dnes dobrovoľne vzdávame, pretože koketujeme s neslobodnými režimami. Za 35 rokov sme mnohé boje vyhrali a mnohé aj prehrali.

Jsou mezi námi pouhé tři a půl roků. Co je to, vzhledem k tomu, že ani ty, ani já jsme na směru našich cest nikdy nic neměnili! Nic je to! Tedy pokud jde o hlavu; těla si mohou za tu dobu s námi pořádně pohrát… Nepřeji ti to!

​Dobrý deň, Slovensko nemá veľa ľudí, ktorých život je konzistentný a ktorých aktivity významne prekročili naše hranice. V týchto dňoch sa jeden z nich dožíva 80 rokov a nový .týždeň ho považuje za natoľko dôležitého, že sme mu venovali celú obálkovú tému. Volá sa Martin Bútora, je spojený s Novembrom 1989, so zrodom občianskej spoločnosti na Slovensku a tiež s naším ukotvením v slobodnom svete. K jeho životu napísali svoje texty 20 ľudia, vrátane Petra Pitharta, Martina Hubu či Zuzany Kronerovej. Želám vám naozaj dobré čítanie.​

V těchto dnech vydala početná skupina osobností z českého uměleckého, společenského a podnikatelského prostředí výzvu s názvem Je čas podat pomocnou ruku. Šlo v ní o vyjádření znepokojení nad tím, jak se slovenská vláda – reprezentovaná v tomto případě především vedením Ministerstva kultury SR – chová ke kultuře a jejím představitelům.

Dusné je naše spoločenské povetrie. Vyvstávajú asociácie a vracajú spomienky na minulosť normalizačného režimu. Režimu, o ktorom sa nedalo s istotou vedieť kedy skončí, ako skončí, či niekedy skončí. Režimu, v ktorom neboli podmienky pre skutočnú demokratickú politiku ani pre pestovanie občianskych cností.

Totalitný experiment, ktorý napáchal na dušiach, mysliach aj ekonomike Čechov i Slovákov obrovské škody, a padol pred 30 rokmi, si dodnes vyberá svoju daň. 

Rok 1968 si po päťdesiatich rokoch pripomíname v priesečníku troch perspektív – americkej, západoeurópskej a východoeurópskej. V ich rámci má osobitný význam hodnotenie pokusu o socializmus s ľudskou tvárou.