Naši politiku trápí ztráta důvěry. Když důvěru nemá vláda, nahradí ji nová. Co však dělat, když ji ztratí politika jako taková? Kdo, nebo co ji nahradí?

Kauza bývalého generálního prokurátora SR, jemuž USA zakázaly vstup do země, znovu poukázala na zkorumpovanost naší politiky. U nás se většinou chápe jako úplatkářství, ale její skutečný význam je širší.

Inaugurační projev prezidenta Joea Bidena se vymykal tradici nejen tím, že se odehrál bez diváků ve městě chráněném desítkami tisíc vojáků národní gardy. Biden zaujal také stylem přednesu.

Při pohledu na močál lží, který zaplavil některá pravicová média, člověka napadá, jak jsme se dostali až sem. Tady je zkrácený příběh, který snad vypovídá o podstatě onoho pokřiveného vidění světa.

Politika má dnes jiný charakter, než měla před padesáti lety. Voliči si své zástupce vybírají jinak. Ze správy věcí veřejných se stal dílem showbusiness, trochu sport a dost také věc osobní identifikace s lídrem.

Bidenův ekonomický plán investovat čtyři biliony dolarů není ničím menším než změnou orientace největší světové ekonomiky. Pokud Bílý dům dosáhne svého, skončí celá éra započatá před 40 lety.

Rok 2020 připomněl, jak důležité je mít kompetentní vládu v širším smyslu, jak o ní uvažují Američané – státní moc sestávající z legislativy, exekutivy a soudnictví, plus řady navázaných institucí a agentur.

Když prezident Biden přebíral řízení zahraniční politiky, on i jeho poradci věděli, že vrátit se do světa před Trumpem nepůjde a zavést nový kurs bude komplikované. V realitě je to ještě komplikovanější.

Německý Úřad na ochranu ústavy rozhodl, že bude sledovat všechny členy AfD. Ve Spojených státech stíhají bývalého zaměstnance ministerstva zahraničí za útok na Kapitol z 6. ledna. A nejen to.

Rétorické výlevy premiéra Matoviče na adresu šéfky Evropské lékové agentury připomínají podobné výlevy premiéra Babiše a dalších vrcholných politiků z postkomunistických zemí. Proč jsou si tak podobné?