Ubíral jsem se v den české státnosti pošmourným kalným ránem do budovy rozhlasu, abych pronesl něco smysluplného o patronu a ochránci českého národa a v hlavě jsem měl neprostupnou mlhu.

Jako jinde v Evropě, davy jásající mládeže, duchovní obřady v plenéru i v neobvykle vstřícné televizi, kordóny kléru a nezbytní politici, zvláště prezident, jenž navzdory svému proklamovanému „husitství“ církve československé byl vidět všude. Stodvacet tisíc návštěvníků v Brně a padesát tisíc ve Staré Boleslavi, nemluvě o půl milionu televizních diváků není v nábožensky vlažné zemi ani málo, ani mnoho. Stařičký papež (82) svou stydlivou důstojností vzbuzuje spíš sympatie než antipatie, přestože jeho návštěva historicky přemyslovského dvojdomu Čech a Moravy byla pokusem o obnovu a integraci katolické církve do svatováclavské symboliky a tisícileté duchovní tradice. Proto také zdůraznil význam Václavovy mučednické koruny v porovnání s tou dočasnou, kterou uchvátil jeho bratr a vrah.

Marně jsem doufal, že okurková sezóna, tak jako za starých dobrých časů, a navzdory předvolební nervozitě, vyžene politiku ze všech novin i časopisů, a my se konečně budeme plně věnovat své duševní obnově.

Prečo sa Ukrajinci dokázali postaviť Rusku? Čo rozhodne o výsledku tejto vojny a kto ju bude musieť zaplatiť? Aký vplyv by mala na Európu, teda aj na nás, porážka Ukrajiny?

O niekoľko týždňov dostanú Ukrajinci moderné zbrane a to bude pre nich príležitosť vytlačiť Rusov. Už sa chystá veľká povojnová obnova Ukrajiny a časom sa z nej stane významný hráč v Európe. Nie je vylúčené, že vstúpi do NATO. Rusko sa po prehratej vojne bude musieť rozhodnúť o svojom ďalšom smerovaní. Ideálne by bolo, keby si vybrali cestu demokracie. V opačnom prípade to bude chudobný štát, závislý na Číne. Ak Ukrajina prehrá, tak prehráme všetci.